Velká Británie nebude ve druhé polovině roku 2017 předsednickou zemí Rady Evropské unie. Rozhodnutí oznámila premiérka Theresa Mayová šéfovi Evropské rady Donaldu Tuskovi. Podle své mluvčí označila Mayová tento krok „za správnou věc vzhledem k tomu, že Británie bude v roce 2017 plně vytížená vyjednáváním o odchodu z Unie“. Místo Británie bude ve zmíněném termínu předsedat Estonsko.
Proces vystoupení Velké Británie z evropské osmadvacítky a budoucí spolupráce mezi Londýnem a Bruselem přijde jako téma na přetřes při podvečerní schůzce Mayové s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Návštěva Berlína je první zahraniční cestou šéfky britského kabinetu v jejím úřadě. Na čtvrtek má potom naplánované rokování v Paříži s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem.
- Už během středy přitom Mayová stihla také poprvé čelit otázkám poslanců jakožto šéfka kabinetu. Podle hodnocení řady členů Dolní komory si při interpelacích vedla „překvapivě dobře a sebevědomě“.
V případě obou bilaterálních jednání se očekává, že připraví základní půdu pro průběh nadcházejících složitých vyjednávání o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Mayová opakovaně prohlásila, že britskou prioritou bude zachování silných obchodních vazeb s partnery na kontinentu.
Brzké využití Článku 50 Lisabonské smlouvy, který upravuje odchod některého členského státu z EU, však zatím není podle Mayové na pořadu dne. Aktivaci článku vidí reálně na konec tohoto roku. Britská premiérka si totiž přeje, aby se před zahájením procedury zapojilo do diskuse o budoucích vztazích Británie s EU celé Spojené království včetně Skotska, kde při referendu převažovali odpůrci brexitu.
Na uvolněné místo se posune Estonsko
Místo Británie se předsednictví ve druhé polovině roku 2017 ujme Estonsko - vedení Rady EU bude předsedat oproti dřívějším plánům o půl roku dříve. Spekulovalo se, že místo Britů by se na půl roku předsednické role ujala Belgie.
Zájem měli i Maďaři. Ministr zahraničí Péter Szijjártó v úterý prohlásil, že Maďarsko je jedinou členskou zemí, jež představila úspěšnou odpověď na hlavní výzvy „abnormální“ situace v Evropě, kterou podle jeho názoru ztělesňuje především migrační krize.
