MILOŠ ZEMAN (68), nezávislý kandidát podporovaný Stranou práv občanů ZEMANOVCI, bývalý premiér a člen ČSSD, vzděláním ekonom. Během pražského jara 1968 vstoupil do komunistické strany, odkud byl v roce 1970 vyloučen. Hovoří anglicky a rusky.
Za komunismu pracoval jako ekonom v několika státních podnicích, později působil v Prognostickém ústavu. Po roce 1989 začal spolupracovat s ČSSD, kterou pak v letech 1993–2001 vedl. Po neúspěšné prezidentské kandidatuře v roce 2003 se stáhl z aktivního politického života. Na scénu se vrátil po sedmi letech jako předseda nové Strany práv občanů ZEMANOVCI. Na svou funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010 a stal se čestným předsedou strany.
Miloš Zeman výrazně ovlivňoval českou politickou scénu ve druhé polovině 90. let, když nejprve stanul v čele Poslanecké sněmovny a následně, v letech 1998–2002, zastával funkci premiéra. Právě k tomuto období se váže termín opoziční smlouva. Tu v roce 1998 podepsaly ČSSD a ODS, z nichž ani jedna nemohla bez podpory druhé vládnout. Dohoda se nazývala Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí, podle kritiků šlo ale o koalici – často se objevovalo rčení, že se jmenuje opoziční, protože je „o pozicích“ –, neboť ČSSD a ODS si de facto rozdělily moc ve státě. V roce 2000 obě partaje prosadily změnu ústavního zákona, jež posilovala ve volbách větší strany. Ústavní soud ho však v roce 2001 zrušil. Zeman si liboval ve vulgární kritice médií a ostrými výrazy častoval i své politické protivníky. Politický slovník obohatil o termín „tunelář“.
V prezidentské funkci by chtěl Zeman vytvořit „neutrální pole pro dialog“ vládních i opozičních politických stran. Na rozdíl od svých předchůdců by zavedl mnohem přísnější metr pro udělování milostí – neuděloval by je skoro vůbec. V případě jmenování členů bankovní rady ČNB nebo Ústavního soudu by se radil s odborníky. Vládě s podporou komunistů by a priori nebránil a v zahraniční politice by sázel na EU. Zároveň razí tezi, že ekonomický prospěch, a nikoli lidská práva by měl být rozhodujícím kritériem zahraniční politiky vlády.
