Bratislava - Jako trojnásobný premiér ovlivnil Vladimír Mečiar tvář Slovenska v 90. letech výrazněji než kdo jiný. Hodnocení jeho éry dodnes vyvolává rozporuplné reakce. Na jedné straně se zasloužil o vznik samostatného Slovenska, na druhé straně jeho autoritářské sklony Bratislavu na čas dostaly do mezinárodní izolace. Založil svou vlastní politickou stranu, která s přehledem vyhrávala volby, dnes po jeho odchodu do ústraní je na okraji politického spektra. Právě on se dohodl s Václavem Klausem na pokojném rozpadu federativního Československa. Jeho vítězství ve volbách 1992 však bylo podle Petra Pitharta neštěstím: „Mečiar byl posedlý mocí za jakoukoli cenu. I za cenu rozbití Československa,“ řekl pro Hospodářské noviny.
Mečiar posedlý mocí: Zprvu společný stát, posléze rozbití federace
„Bylo neštěstí, že ty slovenské volby vyhrál Mečiar a že tím partnerem nezůstal (expremiér Ján) Čarnogurský, který v dlouhodobé perspektivě myslel na samostatné Slovensko, ale až v Evropské unii. Tam jsme všichni kus suverenity dobrovolně ztratili.“ Mečiar chtěl zachovat společný stát, ale pro Slovensko také mezinárodněprávní subjektivitu, což je neslučitelné, neboť mezinárodněprávní subjektivita znamená samostatný stát, podotkl Pithart. „Klaus té blbé nabídky prostě využil a řekl: Dobře, máš to mít, máš samostatné Slovensko,“ poznamenal Pithart. Mečiar byl podle něj v tu chvíli možná překvapen a zaskočen. „Ale pravda je, že si o to řekl,“ dodal Pithart v rozhovoru pro ČTK.
Pithart o Mečiarovi pro HN
Druhé polistopadové volby vrátily do čela slovenské vlády Vladimíra Mečiara. Byl to ale jiný Mečiar, než jaký byl mým partnerem od prvních voleb v červnu 1990 do jara 1991, kdy ho jeho vlastní strana srazila z premiérské funkce. První Mečiar byl pro společný stát za předpokladu, že jeho základem budou silné republiky. Druhý Mečiar byl posedlý mocí za jakoukoli cenu. I za cenu rozbití Československa.
Chtěl moc a k tomu si založil vlastní stranu
Do nejvyšších sfér slovenské politiky vynesl Mečiara pád komunistického režimu v roce 1989. Někdejší podnikový právník nejprve usedl do čela slovenského ministerstva vnitra, odkud se po prvních svobodných volbách v červnu 1990 přestěhoval do úřadu předsedy slovenské vlády. Šéfem kabinetu byl Mečiar necelý rok, načež musel kvůli sporům ve vládním hnutí Veřejnost proti násilí odstoupit. Aby si do budoucna zajistil stabilnější mocenskou základnu, založil si Mečiar vlastní stranu - Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). A taky se po volbách v roce 1992 triumfálně vrátil a byl to právě on, kdo se s Václavem Klausem dohodl na pokojném rozpadu federativního Československa.
Václav Havel, Ivan Kočárník a Vladimír Mečiar
Z čela vlády byl Mečiar sesazen až na jaře 1994, kdy mu parlament vyslovil nedůvěru. V následných volbách však jeho strana s přehledem zvítězila a Mečiar se díky tomu stal po devítiměsíčním intermezzu premiérem potřetí.
Během své vlády se uchyloval ke krokům na samé hranici ústavnosti
Oponenti mu vytýkali nestandardní postupy v parlamentu a v soupeření s tehdejší hlavou státu Michalem Kováčem. Zejména v souvislosti s únosem prezidentova syna se objevilo podezření, že Mečiar ke svým politickým cílům zneužívá tajné služby. Otazníky se vznášely i nad premiérovou rolí při neprůhledné privatizaci státních podniků. Mečiarův autoritativní styl vládnutí se dočkal kritiky i od řady zahraničních organizací.
Zlom nastal v roce 1998, kdy se proti problematickému premiérovi sjednotily hlavní opoziční strany s cílem ukončit jeho vládu. I přes společný postup politických konkurentů HZDS volby přesvědčivě vyhrála, kvůli svému malému koaličnímu potenciálu však musela odejít do opozice. Prakticky stejný scénář se opakoval o čtyři roky později. Mečiarovi navíc mezitím na slovenské politické scéně vyrostl vážný konkurent, populární levicový politik Robert Fico.
Nahradil jej Fico, HZDS skončila v ústraní
Právě Ficova strana Směr zřejmě přebrala HZDS část sympatizantů, takže Mečiarova partaj volby v červnu 2006 poprvé ve své historii nevyhrála, a dokonce skončila až na páté příčce. Navzdory nebývale nízké podpoře se HZDS dostala do vlády, byť jen jako jeden ze dvou menších koaličních partnerů. Samotný Mečiar se však členem kabinetu nestal, a dokonce ani nekandidoval na hlavu státu, ačkoliv v předchozích dvou kláních o prezidentskou funkci usiloval. Mečiar se stáhl do ústraní a jeho strana ve volbách v červnu 2010 ani nepřekročila pětiprocentní hranici. Letos v dubnu pak Mečiar oznámil odchod z čela HZDS.
Vladimír Mečiar se narodil 26. července 1942 ve Zvolenu na středním Slovensku. Začátkem 70. let dálkově vystudoval právo na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Předtím se angažoval v Československém svazu mládeže a byl členem KSČ, stranu však musel v roce 1970 kvůli kritickým postojům opustit. Před revolucí pracoval jako referent a podnikový právník.