Budapešť - Maďaři si připomínají 55 let od povstání proti režimu, které komunistická moc krvavě potlačila. Revolta proti sovětské nadvládě stála tehdy život přes dva a půl tisíce lidí, na 200 000 Maďarů následně uprchlo na západ do exilu.
Účastníci poklidné demonstrace mířili na Kossuthovo náměstí. Chtěli slyšet ministerského předsedu Imreho Nagye a předat mu své požadavky. Budova parlamentu byla obklíčena tanky. „Babička se podívala z okna a řekla jenom: 'Vrátili se.' Pamatuju si ten okamžik. Najednou jsem dospěl, i když mi bylo jen čtrnáct let. Tehdy jsem pochopil, že od toho dne bude všechno jinak,“ vzpomíná historik Gábor Szigeti.
Třiadvacátého října 1956 řekli Maďaři NE v té době největší mocnosti světa. Vybojovali si dva týdny svobody. Potom sovětská vojska protikomunistické povstání krvavě potlačila. „Neměli bychom vzpomínat na rok 1956 jako na něco, co bylo dopředu odsouzeno k nezdaru. Revoluce zvítězila a také Rusové, i když jen na pár dní, zvažovali, že Maďarsko vypustí ze sféry svého vlivu,“ říká válečný historik Miklós Horváth.
Dnes má Maďarsko demokraticky zvolenou vládu. Přesto do ulic vyšly desetitisíce lidí. Nelíbí se jim, jak Viktor Orbán nakládá s mocí, kterou mu voliči svěřili. „Voláme lidi do ulic proto, aby to řekli nahlas, pokud se jim režim nelíbí,“ prohlašuje zpěvačka Dorottya Karvayová.
I když se historikům podařilo najít odpovědi na mnohé otázky týkající se revoluce, Maďarsko se se svou komunistickou minulostí dodnes pořádně nevyrovnalo. Podle odborníků je to jednou z příčin, proč zůstává maďarská společnost tak rozdělená.
