Havana - Francouzský prezident se v pondělí stal první hlavou západního státu, který navštívil Kubu od okamžiku, kdy začaly tát ledy mezi komunistickým režimem a Spojenými státy. V nastálé atmosféře ale rozhodně nebude posledním. Představitelé západních zemí si zde doslova podávají dveře. Proč? „Ostrov svobody“ teď nabízí ohromný ekonomický potenciál, který nikdo nehodlá promarnit.
Přístav Mariel, odkud před 35 lety při masivním exodu prchaly tisíce Kubánců, se má do budoucna stát výkladní skříní kubánského hospodářství. Největší speciální rozvojová zóna v Jižní Americe, nižší daně a rychlé vyřízení formalit má lákat investory z celého světa.
Kubánská vláda chce využít toho, že Mariel je ideálně položený na cestě od Panamského průplavu do dalších přístavů Mexického zálivu. A také toho, že je dostatečně hluboký na to, aby přijímal i ty největší lodě.
Sedmisetmetrové moderní přístavní molo vybavené často čínskými stroji začalo v celé zóně fungovat jako první. V případě zájmu může být až třikrát delší. Má to ale háček. Zatím se nevyužívá ani kapacita stávajícího mola. Do Marielu míří průměrně jenom jedna loď denně.
„Americký Torricelliho zákon neumožňuje lodím, které kotvily v jakémkoli kubánském přístavu, přístup do severoamerických přístavů po dobu 180 dní. To logicky lodě omezuje,“ konstatuje obchodní zástupkyně Speciální zóny Mariel Teresita Trujillová.
V zóně se přesto staví dálnice i železnice a upravuje se terén pro výstavbu budoucích hal. Od zahájení provozu v roce 2013 vláda přijala pět projektů. A zájem má dalších 300 firem. Od nedávného přelomového setkání Baracka Obamy s Raúlem Castrem v Panamě zájem o Kubu raketově roste. Kromě Hollanda si tu podávají dveře politici ze všech koutů světa.
A v americkém Kongresu si zase podávají ruce obchodní komory a nejrůznější zemědělské skupiny a tlačí na zákonodárce, aby co nejrychleji zrušili embargo, když už vláda dveře Kubě pootevřela. Samotná administrativa přichází každou chvíli s nějakým nápadem, jak vztahy uvolnit - naposledy například schválila trajektovou dopravu mezi oběma zeměmi.
Míč je na straně Kubánců, říká americká podnikatelka
Elizabeth Newhousová, která působí v Centru pro mezinárodní politiku, vyrostla na Kubě jako dcera obchodníka. Jako tisíce dalších Američanů museli Havanu před víc než půlstoletím opustit. Svůj život zasvětila tlaku na Bílý dům, aby byl vůči ostrovu vstřícnější. I přes různé názory ve Washingtonu si myslí, že teď spíš váhá Havana. „Míč je teď skutečně na straně Kubánců. Obama otevřel několik ulic, včetně obchodu, takže teď každý čeká na to, jak Kubánci zareagují,“ říká Newhousová.
ČT: Jsou Kubánci ochotní jít po cestě, kterou jim Amerika otevírá?
Elizabeth Newhousová: „To je velký otazník. Upřímně - nevíme. Teoreticky by to skutečně rádi udělali, potřebují to, jejich hospodářství je v hrozném stavu. Potřebují pomoc, potřebují investice, ale jak daleko jsou ochotní jít ohledně přenechání kontroly, to je otázka. Vedení se velmi zdráhá vzdát se moci. A změny budou předání části moci zahrnovat. Kubáncům se 54 let říkalo, že kapitalisti jsou dravci a že je kapitalismus hrozný. Tohle nebudou moct přes noc změnit. Bude to pomalý proces.“
Americká přítomnost už se tak neomezuje jenom na historický vozový park, který Kubáncům závidí zbytek světa, a na budovy hotelů, které před revolucí nechala postavit americká mafie. Přestože to evropští politici nepřiznávají, jejich náhlý zájem o Kubu plyne mimo jiné i z obavy, že americká konkurence brzy převálcuje jejich ekonomické zájmy na ostrově.
