Londýn - Snahy vlád různých zemí světa včetně České republiky o odstranění plastových tašek jsou podle vědců nepodložené a podle ekonomických analýz mohou přinést více škod než užitku. Vědecké a dokonce i ekologické kruhy v poslední době kritizují globální kampaň za zákaz plastových tašek; ta je podle nich založena na řetězci omylů, pavědeckých tvrzení a zveličování, napsal britský list The Times.
Kroky vlád proti plastovým taškám jsou podle vědců nepodložené
Jednorázové plastové tašky již zakázala některá města jako San Francisco a některé asijské státy, letos kroky proti těmto obalům zavádí Čína a plánuje je Itálie a další západní země. O problému se nyní začalo diskutovat v Británii a Austrálii, kde se tyto kroky rovněž připravují. V Británii to byla reakce na to, že premiér Gordon Brown minulý měsíc dal supermarketům rok na to, aby za jednorázové tašky začaly vybírat peníze. Vysvětlil to tím, že jsou „jedním z nejviditelnějších symbolů odpadu, který zatěžuje životní prostředí“.
Brownovu iniciativu podpořily některé maloobchodní sítě a nátlakové skupiny. Podobné kroky proti plastovým taškám chystá i české ministerstvo životního prostředí.
Kampaň proti taškám se zakládá především na tvrzení, že jsou zodpovědné za životy asi 100.000 živočichů a miliony mořských ptáků ročně. To je však podle expertů holý nesmysl, vzniklý špatným přečtením jedné studie; pravda je podle nich taková, že plastové tašky představují pro živočichy jen minimální riziko, na rozdíl například od starých rybářských sítí. Opodstatněný není podle vědců ani další argument, podle něhož se plastové tašky nerozkládají a vydrží v přírodě staletí.
The Times zjistil, že hlavní argument kampaně proti plastovým taškám o
úhynu milionu živočichů a mořských ptáků je založen na řetězovém opakování dezinterpretace jedné kanadské studie z roku 1987. Ta zjistila, že v první polovině 80. let zahynulo kvůli vyřazeným rybářským sítím a dalším zařízením pro rybolov více než 100.000 mořských savců a ptáků. Studie přitom o plastových taškách vůbec nemluvila. O nich se mylně zmínila až zpráva australské vlády z roku 2002, která na tuto studii odkazovala; toho se pak chopili ochranáři jako důkazu smrtících účinků tašek. Až o čtyři roky později autoři australské zprávy chybu napravili a podotkli, že „počty živočichů zabitých ročně plastovými taškami je téměř nemožné stanovit“. To však již byla kampaň v plném běhu.
Expert David Laist listu The Times sdělil, že plastové tašky v naprosté většině případů úhynu živočichů kvůli smetí v moři nefigurují. Hlavními viníky jsou rybářské sítě a chuchvalce provazů a z plastů to jsou malé pevné kousky, které živočichové snadno pozřou. „Nikdy jsem neviděl, že by nějaká plastová taška zabila ptáka. Jiné formy plastů v oceánech jsou mnohem škodlivější,“ řekl mořský biolog Geoff Boxshall.
Lord Tavern, předseda britské iniciativy Sense about Science, která médiím a veřejnosti vysvětluje omyly a moderní mýty spojené s vědou, řekl: „Vláda je nezodpovědná, že naskakuje na módní vlnu, která nemá žádný podklad ve vědeckých poznatcích. Je to jeden z řady případů, kdy špatná věda vede ke špatným a kontraproduktivním rozhodnutím. Útok proti plastovým taškám se lidem líbí, ničeho však nedosáhne.“
Proti hysterii vůči plastovým taškám se postavil dokonce i zástupce Greenpeace, mořský biolog David Santillo. Ten The Times řekl, že nekvalitní informace celou vládní snahu podkopávají. „Je velmi nepravděpodobné, že by plastové tašky zabily mnoho živočichů. Údaje ukazují přesný opak. Problém odpadu nevyřešíme tím, že že se zaměříme na plastové tašky,“ řekl Santillo. „V globálním měřítku plastové tašky žádný problém nepředstavují,“ dodal.
Charlie Mayfield, šéf britské maloobchodní sítě John Lewis, pokládá u odpadu za mnohem důležitější řešit otázku obalů. Plastové tašky se na celkovém objemu odpadu podle něj podílejí jen 0,3 procenta. Zdanění plastových tašek v Irsku, na jehož příklad se často poukazuje, sice podle něj vedlo k poklesu jejich používání, jenomže spotřeba plastových pytlů na odpad se zároveň zvýšila o 400 procent.
Stále více se tak objevují pochyby, zda rušení plastových tašek nebude stát více než výhody, které to přinese životnímu prostředí. Australská komise pro produktivitu v roce 2006 ve zprávě o hospodaření s odpadem uvedla, že nežádoucím smetím se stává jen necelé procento plastových tašek a zbytek končí na skládkách, je recyklován nebo opakovaně používán. Komise připomíná pozitivní vliv plastových tašek na bezpečné nakládání s potravinami a překvapivě i na skládky. „Plastové tašky mohou mít přínos pro skládky tím, že přispívají k jejich stabilizaci a minimalizují průsaky i emise skleníkových plynů“, uvedla komise podle australského listu Herald Sun.
Celkově by tak podle australské komise bylo zdanění nebo zakázání plastových tašek kontraproduktivní. „Vládou objednaná studie přínosů a nákladů ukazuje, že nad přínosy eliminování nebo zpoplatnění by výrazně převážily náklady takového kroku.“ Levnějším a účinnějším opatřením proti negativním dopadům tašek, které spočívají hlavně ve viditelném znečištění prostředí, by podle komise bylo přímo řešit problém volně odhazovaného odpadu.
Plastové tašky také rozhodně nejsou věčné, jak někteří tvrdí. Některé plasty sice vydrží staletí, tašky se však zřejmě rozkládají do 10-20 let, uvádějí vědecké studie podle The Times. Nejnepříjemnější dopad tašek tak je v podstatě estetický, tedy to, že se z části z nich stává nežádoucí a příliš viditelné smetí, které je poházeno po městech a lesích, vlaje na stromech a plave v řekách a mořích.
Proti tomuto estetickému znečištění, které není ani podle ekologů ničím globálně zásadním a lokálně je snadno řešitelné, stojí vedle nuceného omezení volby zákazníků i vyhlídka na škody, které by všeobecné zákazy plastových tašek napáchaly na zaměstnanosti především v rozvojovém světě.
Po oznámení čínských opatření proti plastovým taškám byla zavřena největší čínská továrna na tyto produkty a práci ztratilo 20.000 lidí. Na Tchaj-wanu, který zakázal plastové tašky i příbory, se kvůli tomu očekává zánik 50.000 míst; těžké dopady na odvětví plastů a převážně nekvalifikované chudé dělníky již kampaň proti taškám má v Bangladéši, Vietnamu, Nepálu, Malajsii, Singapuru a Thajsku, shrnuje informace tisku internetové periodikum spiked.
Dalším argumentem proti zákazu plastových tašek jsou nezamýšlené negativní dopady takového kroku. Komentátoři připomínají, že ekologické hnutí v 70. letech zavádění plastových tašek podporovalo s argumentem, že se tak „šetří lesy“; do té doby se nákupy na Západě většinou odnášely v papírových pytlích a taškách. Právě k nim by nyní podle Australské komise pro produktivitu značná část nákupů opět přešla. Podle studie firmy Allen Consulting vzniká přitom výrobou papírových tašek pětkrát více skleníkových plynů, které podle vědců způsobují oteplování, než produkcí plastových tašek. Podobný otazník ohledně spotřeby energie na výrobu visí i nad takzvanými ekologickými taškami.
Kampaň proti plastovým taškám dorazila již i do Česka, kde se obchodní řetězce snaží tomuto trendu vyjít vstříc nahrazováním plastových tašek různými „ekologickými“ taškami. Obchodníci v Česku ročně rozdají či prodají desítky milionů plastových tašek, náklady na jejich výrobu se však kvůli rostoucím cenám ropy zvyšují a řada obchodních řetězců je přestala dávat k nákupům zdarma.
Ministr životního prostředí Martin Bursík však chce i zbylé obchodní řetězce hrozbou zavedení poplatku donutit, aby skončily s rozdáváním igelitových tašek k nákupu zdarma, protože to údajně zbytečně zatěžuje životní prostředí. Obchodní řetězce, které nyní bezplatné igelitky nabízejí, ale zatím o zrušení této služby neuvažují.