New York – Předchůdce moderní klimatizace vynalezl teprve pětadvacetiletý inženýr Willis Carrier. Poprvé ji spustil v tiskárně Sackett & Wilhelm v newyorském Brooklynu. Mladý zaměstnanec strojírenské firmy Buffalo Forge chtěl svým vynálezem pomoci tiskařům vyřešit problémy se špatně schnoucími barvami. Klimatizace se z místa svého vzniku, ze Spojených států, postupně rozšířila do celého světa.
Carrier se v brooklynské firmě dobře uvedl už v předchozí zimě, kdy díky jeho vylepšení kotlů Sackett & Wilhelm ušetřili dost peněz. A není proto divu, že Carrierovi svěřili i úkol vypořádat se s papírem, který kvůli vysoké vlhkosti měnil rozměry, a kvůli tomu také tiskaře zlobily barvy. Původně chtěl inženýr pro zachycení vodní páry ze vzduchu použít textilie napuštěné solným roztokem. Svůj nápad také vyzkoušel, ale šťastná volba to nebyla. Nejenže to moc nefungovalo, ale sůl navíc působila korozi strojů.
Říká se, že na správné řešení přišel Carrier ve chvíli, kdy jednoho mlhavého večera čekal na vlak a v hlavě mu „docvakl“ vztah mezi teplotou, vlhkostí a rosným bodem. Řešení, s nímž nakonec vyzrál na potíže tiskařů, se ve své podstatě používá dodnes. Teplý a vlhký vzduch vhání kompresor přes filtry ke studeným stočeným trubicím, v nichž proudí chladivo. Na trubicích se voda obsažená ve vzduchu sráží a zpět do místnosti se vrací vzduch ochlazený a také mnohem sušší.
Willis Carrier tak začátkem 20. století položil základ technologii, která mimo jiné pomohla osídlit další části Ameriky. Díky jeho vynálezu mohly vzniknout slavné mrakodrapy, bez něj by nemohly existovat ani velké obchodní domy. Navzdory tomu to ale první roky nevypadalo, že by klimatizaci čekala slavná budoucnost. Poměrně velké zařízení bylo nákladné a ve výrobním programu Buffalo Forge nepatřilo mezi nejdůležitější výrobky.
Prvními zájemci o klimatizaci byly třeba biografy
Carrier, který roku 1906 na „aparát na ošetřování vzduchu“ získal patent, se ale nevzdal. Spolu s šesti dalšími inženýry založil v New Jersey v roce 1915 vlastní společnost, do které vložil životní úspory, a vrhl se na vylepšování klimatizací. Mezi prvními sáhly po zařízení pro ochlazování vzduchu biografy, které tak chtěly přilákat diváky i v parných letních dnech. K důležitým Carreirovým zákazníkům patřily ve 20. letech i americký Kongres, Bílý dům nebo hala Madison Square Garden.
Velký rozmach klimatizací přišel poté, co Carrier v roce 1922 nahradil toxický čpavek méně nebezpečným chladicím médiem a hlavně když konstruktér zmenšil klimatizační jednotky tak, aby se daly umístit na běžné budovy. Do domácností se ale klimatizace i tak začala ve velkém šířit až v 60. letech. To už zařízení na ochlazování vzduchu dobývalo i automobily. Pokusy o zabudování klimatizace do aut se objevily již ve třicátých letech. Novou kapitolu začala psát v roce 1953 automobilka Chrysler a po ní i další výrobci.
