Berlín - Žádné sjednocení Německa, žádné euro, žádné rozšíření Evropské unie. Tak by nyní pravděpodobně vypadala Evropa bez Helmuta Kohla. Tento bývalý německý kancléř byl hybatelem všeho důležitého, co k sobě ve druhé polovině 20. stolení přiblížilo evropské státy. Německo se na něj ale dívá s rozpaky a neví, jak se ke svému sjednotiteli postavit. K příležitosti jeho dnešních 85. narozenin byl navíc zveřejněn několikahodinový rozhovor, který některé momenty historie ukazuje v jiném světle.
Helmut Kohl v šestihodinovém rozhovoru, natočeném již v roce 2003 a kompletně zveřejněném až tento týden, mluví nezvykle otevřeně o začátcích své politické kariéry i o svém soukromém životě. Přiznává například, že si myšlenky své manželky na sebevraždu připouštěl. Hannelore Kohlová se rozhodla v roce 2001 ukončit svůj život kvůli své vážné nemoci způsobující světloplachost. Bývalý kancléř zároveň vzpomíná na klíčové momenty dějin – třeba na chvíli, kdy v soukromém rozhovoru s Michailem Gorbačovem poprvé našel shodu na znovusjednocení Německa.
Kohl: Chtěl jsem být farmářem
Na konci války bylo Helmutu Kohlovi 15 let a ve svém okolí prožíval hrůzy války a smrt. Právě v těchto dnech zemřel na frontě jeho 19letý bratr, což bylo jedním z důvodů, proč se rozhodl angažovat se za evropské sjednocení. Původně však neměl být politikem – chtěl se stát farmářem, a dokonce začal studovat na zemědělské škole. Jeho rodina však žádné hospodářství neměla a všichni kolem mu radili, že by farmu mohl vyženit. „To se příčilo mému vnitřnímu pocitu svobody, a tak jsem se rozhodl vrátit se na gymnázium a dodělat si maturitu,“ vzpomíná Kohl v rozhovoru na své dospívání.
Už brzy ale pochopil, že jeho budoucnost je v politice, a rozhodl se vstoupit do politické strany CDU. „Chtěl jsem se stát poslancem,“ říká Kohl, který se poté bleskově propracoval politickými strukturami. Už jako 39letý byl předsedou zemské vlády. Kancléřem se stal v roce 1982. Ačkoliv jeho politický vzestup vypadá na první pohled přímočaře, proběhlo v CDU několik pokusů se ho zbavit. Dokonce se ho kolegové snažili „uklidit“ i na pozici německého prezidenta. Kohl se však v čele křesťanských demokratů udržel celkem 25 let, kancléřem byl rekordních 16 let. Kohl vždy čerpal svou sílu sám ze sebe a ze základního pocitu spokojenosti s věcmi kolem sebe. „Lidé, kteří neznají pocit, jaké to je mít radost z jídla a z pití, ztrácí radost ze života. A existuje tolik lidí, kteří ji nemají,“ nechal se často slyšet.
Konec jeho politické kariéry nastal až v souboji se sociálním demokratem Gerhardem Schröderem v roce 1998. Helmut Kohl v rozhovoru přiznává, že s neúspěchem předem počítal. Už čtyři týdny před volbou věděl, že prohraje. „Už se ani nemluvilo o politických tématech. Hlavním tématem bylo pouze, že musím pryč,“ říká Kohl a přiznává, že porážka přesto nebyla jednoduchá. Svého angažmá v politice ale nelituje – snad jen kromě jedné věci. „Pro mou rodinu to byla velká zátěž. Především pro děti politiků je to velmi náročné,“ přiznává zpětně exkancléř. O jeho nejdůležitějších milnících v politice čtěte ZDE.
S kancléřkou nejsou nejlepší přátelé, i přesto se velmi podobají
Pro Kohla politická strana vždy znamenala hodně, proto velmi těžce nesl reakce především svých kolegů na zveřejněné skandály v souvislosti s financováním partaje. Po prohraných volbách totiž vyšlo najevo, že CDU má černá konta a Kohl přijal finanční dary od sponzorů ve výši milionů marek. Podle zákona měl identitu dárců prozradit, to však odmítl s odůvodněním, že jim dal své čestné slovo. „Mám dostatek sebevědomí, abych mohl říci, že nejsem tak špatný, jak o mně mnozí říkají. Hodně jsem toho dokázal. Ale kolegové mě samozřejmě léta podporovali, bez nich bych toho nedosáhl,“ vypráví v nahrávce.
Kohl dnes mluví o velké části svých spolustraníků velmi negativně. Podle něj se k němu v době finanční aféry nechovali férově. Co si myslí třeba o Richardu von Weizsäckerovi? „Nic mě k němu nenapadá. Vůbec nic.“ Negativně se Kohl už v minulosti vyjadřoval například i o kancléřce Angele Merkelové, kterou původně „vytáhl“ na politické výsluní. Ani kancléřka o něm v poslední době neříkala žádnou velkou chválu, nicméně dnes u příležitosti jeho kulatých narozenin v bulvárním deníku Bild uveřejnila osobní přání. „Helmut Kohl byl pro nás Němce požehnáním,“ píše kancléřka o Kohlově nezastupitelném významu pro Německo. I když osobní vztah těchto dvou politiků na první pohled není vřelý, komentátoři se shodují na tom, že se oba svým stylem diplomatické politiky sobě stále více podobají.
Helmut Kohl v roce 2014 vyhrál soud týkající se jeho pamětí. Novinář v neautorizované verzi zveřejnil i Kohlovy ostré výroky o spolustranících. O případu čtěte ZDE.
Všichni čekali, zda v nahrávce Kohl konečně neuvede více informací k dosud utajovaným sponzorům strany. Ale exkancléř zůstal i tentokrát neoblomný. Zpětně sice přiznává chyby ve způsobu financování CDU, i přesto je stále přesvědčen, že se zachoval správně. „Měli jsme finanční problémy, a to jsem se snažil vyřešit. Udělal jsem chybu ve způsobu svého jednání, ale určitě ne v tom, že jsem neprozradil jména sponzorů.“
Kohl: Rýn vždy doteče do moře, všem bariérám navzdory
Kohl byl podle svých slov vždy pevně přesvědčen, že sjednocení Německa dříve nebo později musí nastat. Rozhodující byl podle něj rozhovor s Michailem Gorbačovem, který se původně měl točit kolem nové smlouvy o německo-sovětské spolupráci. „Chtěli jsme podepsat něco velkého,“ vzpomíná na noc na zahradě kancléřství. V této souvislosti Kohl Gorbačovovi řekl, že samozřejmě o smlouvu stojí, ale že pokud nenajdou společnou řeč na téma sjednocení Německa, nikdy se nezbaví komplikací. „Seděli jsme na zdi zahrady a dívali se na Rýn. Řekl jsem mu, že Rýn teče do moře. A když řeku přehradíte, tak se voda sice zastaví, s časem ale nahromadí a pak silou protrhne hráz a opět poteče do moře. A tak to bude i s německým sjednocením. Sice nesouhlasil, ale bylo to vůbec poprvé, kdy nějaký sovětský předák neprotestoval,“ vzpomíná Helmut Kohl.
O Kohlově desetibodovém plánu sjednocení Německa čtěte ZDE.
S Gorbačovem se nakonec stali přáteli, i když Kohl v jednom ze svých rozhovorů s americkými novináři o sovětském předákovi mluvil jako o člověku, který velmi silně využívá PR. Kohl udržoval úzké přátelské vztahy i s ostatními státníky – například francouzským prezidentem Francoisem Mitterrandem. Na první pohled si také rozuměl s americkým prezidentem Billem Clintonem, „jako by se ti dva už dlouho znali“. V době, kdy po něm všichni chtěli vysvětlení jeho aféry se stážistkou Monikou Lewinskou, volal mu Kohl jednou až dvakrát týdně. Kohl je mimochodem známý tím, že si vedl přesné zápisky například o narozeninách ostatních a nikdy nikomu nezapomněl popřát nebo alespoň poslat pohlednici.
Kohl: Referendum o euro bychom prohráli
Ve zveřejněném rozhovoru Helmut Kohl přiznává, že při prosazování evropské integrace nebral tolik v potaz varování ostatních. „Tehdy se říkalo, že pokud jsou v systému Řecko a Itálie, nemůže se z toho nikdy stát pořádná měna,“ říká Kohl. Dodnes považuje svou roli za klíčovou: „Zavedení eura nemělo podporu, musel jsem se prosadit. Kdybychom vyhlásili referendum, s velkou pravděpodobností bychom prohráli.“ Kritici mu dodnes vyčítají spoluzodpovědnost za špatně nastavená pravidla při zavádění společné evropské měny, nicméně jeho zásluhy za společnou Evropu nezpochybňuje nikdo.
