Srebrenica - Blízcí Bosňáků, kteří padli za oběť řádění srbských jednotek v bosenské Srebrenici, se dnes sjeli do dějiště nejhoršího masakru v Evropě od roku 1945. 11. července 1995 Srbové povraždili na 8 tisíc lidí, všemu přitom přihlíželi nizozemští příslušníci mezinárodních mírových sil. Při příležitosti 17. výročí těchto událostí budou znovu pohřbeny ostatky 520 nově identifikovaných muslimských mužů a chlapců povražděných po dobytí srebrenické enklávy.
„Je to bolest, je to bolest bez konce,“ posteskla si Sevdija Halilovičová, která na pietní místo ve vsi Potočari severně od Srebrenice přijela na pohřeb svého otce. „Jeho ostatky byly exhumovány ze dvou masových hrobů,“ uvedla. Při masakru ztratila také dva bratry, jejich těla se ale doposud nenašla.
Na místo pohřbu se kromě blízkých obětí sjely i sanitky pro případ, kdyby někoho z desítek tisíc lidí, kteří mají pietnímu aktu přihlížet, přemohl žal. Rabija Hrustanovičová objevila ostatky svého manžela a bratra v moři zelených rakví, které dnes budou pohřbeny. „Chci si lehnout vedle nich a zůstat tu navždy,“ plakala.
Dobytí východobosenské Srebrenice srbskými jednotkami a následný masakr tisíců lidí se stal jedním z tragických vrcholů tříleté občanské války. Srbské jednotky Srebrenici obklíčily již v roce 1992, o rok později ji OSN vyhlásila za „bezpečnou zónu“. „V té době byly boje spíše sporadické, situace eskalovala jen pár dní před samotnou genocidou,“ vysvětlil balkanista z Historického ústavu AV ČR František Šístek. Masakr byl podle něj připravován dopředu. „Srbská armáda například musela sehnat dostatek benzinu pro převoz mužů, které později povraždila.“
Ženy, děti a starce dopravili na muslimská území, ale na 8 000 mužů a chlapců zmasakrovali. Nizozemští příslušníci mírových jednotek tomu nedokázali zabránit: Nebylo jich dost a neměli dostatek zbraní. „Jejich situace byla velmi slabá. Jednak neměli ten správný mandát, a také jich bylo jen 400, Srbů bylo mnohem víc,“ vysvětlil Šístek. „Snažili se spíše zachránit sami sebe než místní populaci,“ doplnil o postupu Nizozemců.
V Potočari je nyní pohřbeno okolo 5 660 obětí srebrenického masakru. Ostatky jsou stále nalézány v masových hrobech rozesetých po východní Bosně. Identifikují se na základě analýzy DNA.
Newyorský rabín Arthur Schreiner, který na dnešní pietní akci přijel jako host, varoval před popíráním nebo zapomněním událostí ze Srebrenice. „Je důležité sesbírat co nejvíce svědectví od svědků,“ vyzval. V srbské části Bosny mnoho lidí skutečnost, že se v Srebrenici stala genocida, popírá.
Za masakr ve Srebrenici se v těchto dnech před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii zodpovídají tehdejší vrchní velitel bosenskosrbských sil Ratko Mladić, který obsazení města sám velel, a politický vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić. Pro mnoho příbuzných zavražděných to ale po 17 letech příliš velké zadostiučinění neznamená. „Procesy v Haagu se vlečou již řadu let a pokračovat to může i nadále. Mladić tedy takovýchto výročí může zažít ještě dost,“ odhaduje Šístek.
I když Mladić u haagského tribunálu čelí hlavně kvůli Srebrenici i obvinění z genocidy, mnoho Srbů ho nadále považuje za národního hrdinu. „Srbové si myslí, že je to ctihodný a spravedlivý člověk,“ řekl agentuře bosenský Srb Novica Kapuran z města Pale ležícího nedaleko Sarajeva. „Je obviňován z něčeho, co neudělal,“ tvrdí. Takový přístup Bosňáky rozčiluje.
