Trondheim - Český fyziolog Karel Ježek a vědci z norské univerzity v Trondheimu zjistili, jak funguje vzpomínání. Jejich výzkum ukázal, že odpovědná část mozku vyhledává tu správnou vzpomínku jako archivář v knihovně. Než se trefí, může to trvat i několik sekund. Objev, jenž publikoval i prestižní vědecký časopis Nature, může pomoci lidem, kteří mají problémy s pamětí.
Nemít svého archiváře v mozku znamená mít tam neustálý zmatek. Třeba nemocný potkan nemůže najít neviditelný ostrůvek v bazénku, přestože v něm už několikrát byl. V archivu plném vzpomínek neumí najít tu správnou mapu a ostrůvek vytrvale míjí. Zdravému potkanovi se správná vzpomínka vybaví hned a za pár vteřin je v suchu. „Prostorovou paměť, mapy, které jsme schopni z mozku přečíst, bereme jako model paměti a potom jimi můžeme skutečně listovat jako v atlasu,“ podotkl Ježek.
Právě díky potkanům vědci zjistili, že mozek v paměti obrazně řečeno nesáhne rovnou najisto. Ve skutečnosti totiž vzpomínku hledá - výběr neustále zpřesňuje. Při experimentech ukazuje zapraskání ve snímači na potkanově mozku, že tady už byl. Vědci navíc zjistili, že mozek při svém hledání pracuje v určitém rytmu, zvlášť když si není jistý, co vlastně hledá. „Ty vzpomínky může vybavit jednu po druhé rychlostí 8 vzpomínek za vteřinu,“ konstatoval Ježek.
Než se ke správné vzpomínce dobere, může nastat krátká zmatenost, jako když člověk vystoupí z výtahu ve špatném patře a v první moment neví, kde je.
Lidé s poruchami paměti mohou mít do budoucna šanci
Objev toho, jak se v mozku vynořují vzpomínky, může pomoci třeba při hledání nových způsobů léčby lidí s poruchami paměti. Ta slábne hlavně ve stáří, ale trápí i po úrazech nebo u některých nemocí. „Typicky doprovází výrazné poškození prostorové orientace Alzheimerovu chorobu, což je závažná neurodegenerativní choroba,“ podotkl Aleš Stuchlík z Fyziologického ústavu AV ČR.
Karel Ježek nyní pracuje na metodě, kterou by šlo u lidí zjistit, v čem přesně jejich porucha paměti spočívá a začít ji tak léčit co nejdřív.
