Praha – Ministerstvo zemědělství shodou náhod právě v těchto dnech připravuje plán protipovodňových opatření na příštích 15 let a v něm se počítá s tím, že se stát v budoucnu více zaměří na přírodní opatření – dosud tekly peníze spíše do betonu. Česko se může inspirovat v sousedním Bavorsku. To přijalo podobnou strategii už v roce 2001 a využilo v ní přirozených schopností krajiny poradit si s nenadálým přívalem vody.
Jak bojují s povodněmi Němci? Sází více na přírodu
Bavorská vláda reagovala na ničivé povodně v roce 1999, které způsobily škody v řádu stovek milionů eur. V roce 2001 proto přijala akční plán, na základě kterého postupně buduje protipovodňová opatření. Do roku 2020 do něj napumpuje 2,3 miliardy eur a stojí na třech pilířích: prevenci před povodněmi (lepší předpověď), technických opatřeních (ochranné zdi) a přirozené retenci (poldery).
Právě na retenci neboli zadržení vody klade strategie zvláštní důraz. Pro zvládnutí hlavního náporu rozvodněné řeky lze postavit speciální přehrady nebo zásobníky vody, důležité jsou ale i retenční plochy, které už v přírodě existují, například říční nivy a zemědělské a lesní plochy. Ochranné hráze nebo zdi podél břehu totiž odtok vody urychlují, kdežto přírodní retenční plochy umožní rozvodněné řece se rozlít do krajiny – to pak má příznivý vliv pro život na dolních tocích.
Plochy, které jsou při velkých povodních v přírodě cíleně zaplavovány, jsou takzvané poldry. Ty musí být od okolí odděleny hrázemi a na jejich ploše se nesmí nacházet důležitá zástavba nebo infrastruktura. Při velké vodě je pak polder zatopen, ale po opadnutí hladiny je během pár dní opět vypuštěn. Polder může být i polosuchý, v takovém případě se v něm trvale udržuje část vody.
Podle bavorského ministra životního prostředí Marcela Hubera pomohla protipovodňová opatření už asi 400 tisícům obyvatel. Dosud bylo sanováno 277 kilometrů ochranných hrází a upravovaly se také říční břehy, aby zadržely více vody - přibylo například 130 hektarů lužních lesů. Dohromady tak vzniklo dodatečných 16 milionů m3 prostoru, který zachytí povodeň.
Miliony se investovaly do výstavby nových záchytných nádrží nebo opravy těch stávajících. Upravovaly se břehy podél Dunaje, aby se posílila přirozená retence. Odstraňovaly se stavby, které urychlují průtok řeky, například vysoké betonové hráze, a obnovoval se jejich přírodní charakter. Nedílnou součástí plánu je pak i posílení prevence povodní. Od roku 1999 se proto postupně zřizují moderní centrály pro předpověď povodní, které předávají aktuální informace o stavu řek dál (informace o stavu bavorských řek nabízí www.hnd.bayern.de).
Jak na vykupování
Podobný plán jako Bavorsko chystá i české ministerstvo zemědělství. Filosofie ochrany proti povodním pro příštích patnáct let se pozmění: v minulosti se stát zaměřil hlavně na budování ochranných zdí a nádrží nebo prohlubování říčních koryt. Teď mají investice směřovat i do přírodních opatření – například suchých poldrů nebo koryt, která umožní rozliv rozvodněné řeky v místech, kde to nevadí. „Předpokládám, že důraz budeme v příštích letech klást právě na zadržování vody,“ uvedl pro Hospodářské noviny náměstek ministerstva Aleš Kendík. Konkrétní plány se však teprve připravují.
Poldry jsou pro stát výhodné, oproti tradičním technickým stavbám jsou totiž levnější. Velká města ale samy neochrání – jde spíš o doplněk klasických protipovodňových opatření.
Protipovodňová opatření však často narážejí na odpor místních obyvatel – i to je jeden z důvodů, proč se u nás poldry zatím příliš neobjevují. Zaplavovaná území totiž využívají zemědělci. Ochrany se zatím nedočkaly ani Zálezlice – symbol povodní z roku 2002. Tehdy v obci velká voda napáchala škody za 200 milionů korun. Ani po deseti letech se však nestihl vybudovat ochranný val. Kvůli problémům hlavně s výkupem pozemků se začal stavět až loni, nestihl se dobudovat celý a současná povodeň provizorní část z hlíny odnesla.
V budoucnu by ale problémy s odkupem mohly odpadnout, podle ministra zemědělství Petra Bendla (ODS) by totiž stát při výstavbě protipovodňových opatření mohl sáhnout k vyvlastnění.
Problémy s vlastníky pozemků řeší rovněž v sousedním Bavorsku - a rovněž bavorský premiér Horst Seehofer v minulých dnech zemědělcům pohrozil, že stát v případě odporu sáhne k vyvlastnění. Je prý lepší preventivně odškodňovat, než pak utrácet obrovské částky na likvidaci povodňových škod. Seehofer se také nechal slyšet, že bude muset Bavorsko oproti původním plánům sáhnout hlouběji do kapsy - současné povodně prý ukázaly, že plánovaných 2,3 miliardy eur na protipovodňovou ochranu nestačí.
Do protipovodňové ochrany investuje i Rakousko. Do roku 2023 tak má být hotovo 34 protipovodňových staveb, které ochrání obce podél Dunaje před stoletou vodou. Hotový už je projekt v Horním Rakousku, kde chrání protipovodňové stavby obyvatele na sever od Dunaje od Mauthausenu až po hranice s Dolním Rakouskem – celkem se stavělo na 46 kilometrech.
Naopak Vídeň tehdy ve srovnání s ostatními regiony dopadla poměrně dobře, i tam se však protipovodňová opatření vylepšují. Loni na jaře skončily práce na ochranné hrázi na levém břehu řeky – ta měří osm kilometrů a byla zvýšena zhruba do výšky 1,5 metru. Do roku 2015 jsou ještě plánovány úpravy pravého břehu nebo sanace některých dunajských kanálů.