Historie RAF začala promyšleným útěkem Baadera z kriminálu

Berlín - Kořeny RAF (Rote Armee Fraktion) sahají do konce 60. let. V roce 1968 tehdy osmadvacetiletý Andreas Baader a Gudrun Ensslinová zapálili ve Frankfurtu nad Mohanem velký obchodní dům. Baader byl v říjnu 1968 za žhářství odsouzen ke třem letům vězení. V kriminále jej často navštěvovali právník Horst Mahler, sympatizující novinářka Ulrike Meinhofová a pod falešnou identitou i hledaná Ensslinová. Společně tak plánovali Baaderův útěk. Baader pak 14. května 1970 navštívil studovnu Institutu pro sociální otázky, kde na něj čekala Ulrike Meinhofová a ozbrojená skupina, která přepadla ostrahu, a Baader tak mohl utéct. Právě útěkem Baadera z vězení vznikla první generace RAF, někdy označovaná jako „Skupina Baader-Meinhofová“.

V roce 2008 byl podle předlohy Stefana Austa natočen film Baader Meinhof Komplex, který popisuje činnost RAF od jejích počátků až po smrt hlavních představitelů první generace. Do českých kin byl film uveden v dubnu 2009.

Skupina se poté stáhla do ilegality a přihlásila se k ideologii, která měla blízko k marxismu a částečně též k maoismu. Po vzoru jihoamerických městských geril začala RAF bojovat proti kapitalismu a imperialismu. Jejími metodami byly vraždy, únosy, loupeže a pumové útoky.

Činnost se vystupňovala zejména v květnu 1972, kdy podnikla pumové útoky ve Frankfurtu nad Mohanem, Augsburgu, Mnichově, Karlsruhe, Hamburku (cílem útoku byl Springerův tiskový koncern) a v Heidelbergu (zaútočila na velitelství americké armády). U německého obyvatelstva vyvolaly akce bandy Baader-Meinhofová až hysterický strach. Na druhé straně měli teroristé poměrně hodně příznivců mezi radikálně a levičácky naladěnými skupinami, které jim pomáhaly skrývat se před policií.

Baader nalezen s kulkou v těle, Meinhofová oběšena 

Během roku 1972 byla většina špiček RAF pozatýkána, mezi nimi i Baader a Meinhofová. Jejich věznění se neobešlo bez komplikací - několikrát se uchýlili k hladovce, aby udrželi pozornost veřejnosti. Proces proti nim byl zahájen v květnu 1975 ve Stuttgartu. Byli obžalováni z pěti vražd, 54 pokusů o vraždu, z bankovních loupeží, žhářství a jiných deliktů.

Z vězení se již nedostali - Meinhofová se v květnu 1976 v cele oběsila. V říjnu 1977 byli ve svých celách nalezeni s kulkou v těle Andreas Baader a Jan Carl Raspe, Gudrun Ensslinová byla oběšena a Imgard Möllerová pobodána. Vyšetřovací skupina parlamentu potvrdila, že šlo o sebevraždu. Avšak v souvislosti se smrtí Meinhofové se objevily spekulace, že na oprátku zhotovenou z útržků vězeňských ručníků ji někdo pověsil už mrtvou. Podezřelých okolností bylo více, mezi jinými i výrok její sestry, která prohlásila, že Ulrika nikdy na sebevraždu nepomýšlela. Při návštěvě ve vězení prý sestře řekla: „Až uslyšíš, že jsem si vzala život, můžeš si být jista, že mě zavraždili.“

Nicméně zatýkání příznivců RAF pokračovalo i v dubnu 1977. Další teroristé byli odsouzeni k dlouholetým žalářům i k doživotí.

Klar a  Mohnhauptová - druhá generace RAF

Po této skupině RAF, někdy nazývané první generací, nastoupila „generace“ druhá, k níž patřili mj. Christian Klar a Brigitte Mohnhauptová. Ti koncem 70. let rozpoutali novou vlnu terorismu, jíž chtěli docílit propuštění odsouzených. Zaměřili se zejména na představitele zbrojního průmyslu, „represivního aparátu“ a na zájmy USA. Mezi jejich oběti patřil např. spolkový generální prokurátor, předseda Spolkového svazu německého průmyslu nebo jeden z ředitelů firmy Siemens.

Teroristé z RAF podnikli útok i na velitele NATO v Belgii, na vrchní velitelství NATO v Ramsteinu, pumový atentát na leteckou základnu Rhein-Main a další. V létě 1984 policie zadržela šest teroristů, ostatní se stáhli do ilegality. Klar byl v roce 1985 odsouzen na doživotí.

Ve druhé polovině 80. let se změnila strategická koncepce RAF. Proti tzv. sjednocení SRN, Francie, Itálie a Velké Británie hodlali vytvořit novou revoluční frontu v západní Evropě. Tato koncepce údajně vedla k zavraždění vysokého ministerského úředníka von Braunmühla, pokusu o atentát na někdejšího státního tajemníka ve spolkovém ministerstvu financí Tietmeyera a k vraždě vedoucího představitele Německé banky (Deutsche Bank) Herrhausena.

RAF po roce 1990 - poslední útok 27. března 1993

K posledním akcím RAF (hovoří se o třetí generaci) patří vražedný útok na šéfa úřadu pro privatizaci majetku v bývalé NDR Rohweddera v dubnu 1991. Útočníci zdůvodnili atentát „reakčními velkoněmeckými a západoevropskými plány na podmanění a vykořisťování lidí“. Po Rohwedderovi přišel za dva měsíce na řadu pověřenec senátu pro hospodaření s pozemky Hanno Klein.

V březnu 1993 následoval její poslední útok - 27. března vyhodili teroristé do povětří nedostavěnou věznici v německém městě Weiterstadtu. O pět let později, 20. dubna 1998, pak RAF oficiálně ukončila svoji činnost. Akce RAF si vyžádaly desítky mrtvých a stovky raněných. Organizace, jejíž tvrdé jádro čítalo většinou pouhou dvacítku osob, představovala pro SRN největší bezpečnostní riziko od konce války.

Vydáno pod