Káhira – V Egyptě dnes vynesou rozsudek nad svrženým prezidentem Husním Mubarakem, který jako první hlava státu smetená arabským jarem osobně stanul před soudem. Je viněn z korupce a z podílu na zabití stovek demonstrantů při loňských protivládních protestech. Prokuratura pro 84letého prezidenta navrhla trest smrti, Mubarak obvinění odmítl. Mubarak již dorazil k soudu, budovu hlídají tisíce policistů, soudce podle televize Al-Arabíja nařídil, aby soudní síň vyklidili příbuzní zabitých demonstrantů.
Oznámení verdiktu přichází uprostřed prezidentských voleb v Egyptě, které mají ukončit násilnostmi poznamenané předání moci civilistům. Pokud soud rozhodne o Mubarakově vině, exprezident bude mít možnost se proti verdiktu odvolat. Proces by se pak mohl táhnout roky. Tribunál ale také může pro nedostatek důkazů exprezidenta obvinění zprostit. Takový verdikt nebo nízký trest by mohl Egypťany vyhnat znovu do ulic. Soud by rovněž mohl oznámení verdiktu odročit.
Z podílu na smrti demonstrantů se spolu s exprezidentem zodpovídá bývalý ministr vnitra Habíb Adlí a šest vysokých bezpečnostních činitelů. Mubarak se navíc zodpovídá z údajné korupce kvůli machinacím při prodeji zemního plynu Izraeli a z údajného přijetí úplatku od egyptského podnikatele Husajna Sálima, jenž je souzen v nepřítomnosti.
Mubarakovi synové Gamál a Alá nadto ve stejném procesu čelí obvinění z korupce. Podle hlavního žalobce Mustafy Sulajmána všech osm obžalovaných z podílu na vraždění pomáhalo střelbu do demonstrantů iniciovat a Mubarak prý neudělal nic pro to, aby zabíjení zastavil, ačkoli o něm údajně věděl. Adlí prý na Mubarakův rozkaz povolil použití ostrých nábojů.
Proces začal v Káhiře 3. srpna. Mubarak, který byl dva měsíce po odstoupení hospitalizován kvůli srdeční slabosti a údajně trpí rakovinou žaludku, absolvoval asi tři desítky stání na lůžku nebo na vozíku. Během procesu hovořil jen vzácně a v den konce přelíčení 22. února odmítl možnost vyjádřit se k případu před soudem. Obhajoba trvala na tom, že Mubarak je formálně nadále prezident, a měl by tak být souzen jen zvláštním soudem.
Konec Mubarakova skoro 30 let trvajícího režimu přinesly protivládní protesty, které se do nejlidnatější arabské země rozšířily loni v lednu ze sousedního Tuniska. Mubarak byl 11. února 2011 nucen odstoupit a v čele země ho vystřídala armáda. Během 18 dnů masových demonstrací bylo zabito skoro 850 lidí.
Podle prokuratury je důkazního materiálu proti exprezidentovi dost, někteří svědci ale během procesu vypovídali ve prospěch obviněných. Jeden policista řekl, že měl rozkaz zacházet s demonstranty jako s bratry. Adlího bývalý náměstek zase uvedl, že ministr 28. ledna, v nejkrvavější den povstání, nařídil používat pouze vodní děla a slzný plyn. Na Mubaraka prý neukázalo ani několik klíčových svědků - jako šéf vládnoucí Nejvyšší rady ozbrojených sil maršál Husajn Tantáví.
Mubarak si prý žije pořád v luxusu
Ačkoliv je Mubarak formálně ve vazbě, žije prý i nyní v pohodlí a luxusu nemocnice na káhirském předměstí. Cvičí, plave, prochází se v zahradě a příbuzní za ním mohou přijít kdykoli. Soudních stání se však účastnil vleže kvůli vážným zdravotním potížím. Mubarak se prý těší výbornému zdraví. Stará se o něj tým doktorů a fyzioterapeut. Manželka Suzanne se stará o to, aby měl dobrou náladu, nosí mu k snědku speciality a nakupuje sportovní oblečení.
Muhammad Husní Saíd Mubarak
Narodil se 4. května 1928 ve vesnici Kafr al-Misilhá. Absolvoval vojenskou akademii v Egyptě a v Sovětském svazu. Jako pilot se v roce 1962 zúčastnil občanské války v Severním Jemenu a později jako vrchní velitel letectva řídil ofenzivu leteckých sil ve válce s Izraelem. Jako premiér se 14. října 1981 stal po zavraždění prezidenta Anvara Sadata čtvrtým prezidentem země. Jedenáctého února 2011 po 18 dnech protivládních protestů odstoupil z funkce. Loni v dubnu byl hospitalizován kvůli srdeční slabosti při výslechu, v červnu pak bylo oznámeno, že má rakovinu žaludku.
Mubarak vyhlásil boj militantním muslimským fundamentalistům v zemi a během války v Perském zálivu se postavil proti iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi, který obsadil Kuvajt. V roce 1995 se zasloužil o podepsání dohody v Tabě mezi OOP a Izraelem o rozšíření palestinské autonomie, týž rok v červnu na něj byl na summitu Organizace africké jednoty v Addis Abebě proveden neúspěšný pokus o atentát a v listopadu se zúčastnil pohřbu zavražděného izraelského premiéra Jicchaka Rabina v Jeruzalémě.
Z bývalých hlav států byli v posledních 50 letech popraveni například Alphonse Massemba-Débat (Kongo), Zulfikar Alí Bhutto (Pákistán), Ignatius Kutu Acheampong, Frederick William Kwasi Akuffo a Akwasi Afrifa (Ghana), Francisco Macias Nguema (Rovníková Guinea), Nicolae Ceaušescu (Rumunsko), Muhammad Nadžíbulláh (Afghánistán) a Saddám Husajn (Irák). K trestu smrti byli odsouzeni i Jean-Bédel Bokassa (Středoafrická republika), Moussa Traoré (Mali) a Čon Du-Hwan (Jižní Korea), ti ale byli posléze omilostněni. V nepřítomnosti pak byli k trestu smrti odsouzeni Émile-Derlin Zinsou (Dahome – dnešní Benin) a Mengistu Haile Mariam (Etiopie).
