Peking - Každý rok se na čínské vysoké školy hlásí kolem 8 milionů zájemců. Šanci má jen asi čtvrtina z nich. O budoucnosti dětí se rozhoduje již v třídách základních škol. Během vyučování panuje přísná disciplína. Teď se ale ozývá kritika, že dril a memorování potlačuje v dětech kreativitu a samostatné myšlení.
Děti jsou v Číně odmalička pod obrovským tlakem. Jen nejlepší z nejlepších se dostanou na elitní univerzity. Už na základních školách tak mezi žáky začíná boj o lepší budoucnost. Své o tom ví například osmiletý Čang Čcheng-lin. Každý den absolvuje náročnou školní docházku, aby se pak do noci věnoval ještě náročnější domácí přípravě.
Pod dohledem matky se učí třeba do desíti do večera. „Mé domácí úkoly se nezdály rodičům dost dobré. Musel jsem všechno dělat znovu,“ vysvětluje žák. Ráno přitom musí vstávat v půl sedmé ráno. Jeho devítihodinový školní den začíná ranním cvičením. Přestávka na oběd trvá půl hodiny. Děti jedí přímo ve třídách. Nic je nesmí od učení rozptylovat.
K upevňování studijní disciplíny a sebekázně má napomáhat také výuka bojových umění. Na základních školách se vyučuje wu-šu. Školní den končí v pět hodin odpoledne. Čcheng-lin pak u babičky dělá domácí úkoly. S rodiči doma se poté do večera učí. Klid nemá ani o prázdninách či o víkendu. „V červenci a srpnu jsem byl k smrti unavený, protože jsem chodil do školy každý den. Měl jsem jeden den volna týdně. Chodil jsem na různé kurzy a taky jsem se nazpaměť učil čínské fráze. K smrti jsem se nudil,“ říká Čhcheng-lin.
Na klíčových středních školách je disciplína ještě přísnější. Studenty totiž čekají náročné přijímačky na univerzity. Pouze ti, kteří se dostanou na některou z nejlepších čínských univerzit, mají šanci na slušnou práci. Ne všichni ale psychický tlak zvládnou. Každý týden před přijímačkami na vysoké školy vzroste mezi mladými lidmi počet sebevražd.
Objevují se proto hlasy, že čínský vzdělávací systém je potřeba změnit. „Náš současný vzdělávací systém je charakterizovaný tím, že učitel vštěpuje žákům vědomosti a ti se učí vše nazpaměť. Děti ve školách musí sedět s rukama na lavicích nebo za zády. Nesmí se volně hlásit nebo procházet. Zjistili jsme, že to velmi škodí osobnostem žáků,“ popisuje pedagog Siung Ping-čch. „Musíme reformovat. To ale bude těžké, protože veškerá současná výuka se soustředí na bodování při přijímacích testech na střední a vysoké školy. A nejefektivnějším způsobem pro vysoká skóre na testech je mechanické učení,“ dodává.
Ke kritikům vyučovacích metod patří i univerzitní profesorka Čchen Pchej-čchin. Tvrdí, že systém nevychovává plné osobnosti a nepřipravuje mladé lidi pro život: „Hlavní vzdělávací koncept středních škol je, že učitelé jednoduše řeknou dětem, co je pravda a co ne. Požadují po studentech, aby se učili odpovědi nazpaměť. Studenti nemají svobodu interpretovat, co si myslí, co si opravdu myslí. Učitel jim řekne, musíš to přijmout. Jestli chceš dobrou známku, toto je jediná správná odpověď. V době příchodu na univerzitu jsou studenti ubití a velmi vyčerpaní a nemají motivaci usilovat o vědomosti. Myslím si, že tento vzdělávací systém má velké problémy.“
