New York - S cílem podnítit pokrok v blízkovýchodním mírovém procesu, formálně obnoveném po sedmi letech na konferenci v Annapolisu, odjíždí v úterý americký prezident George Bush na svou první oficiální návštěvu Izraele a palestinského autonomního území na západním břehu Jordánu.
Více než týdenní cesta, na níž chce prezident také získat podporu arabských států pro své úsilí zbrzdit „agresivní ambice“ Íránu, zavede Bushe také do Kuvajtu, Bahrajnu, Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie a Egypta. Některá média spekulují i o zastávce v Libanonu a v Iráku, ale Bílý dům takové úvahy nepotvrdil.
Blízkovýchodní misí chce Bush navázat na listopadovou mezinárodní konferenci v Annapolisu nedaleko Washingtonu, na níž Izrael a Palestinci vyjádřili odhodlání dosáhnout do konce letošního roku dohody o vzniku samostatného palestinského státu. Od jejího skončení ale mírové rozhovory téměř nepostoupily.
Zásadní průlom se nečeká ani během tří dnů, které Bush stráví v Izraeli a v Předjordánsku. Podle dosavadních informací tam neveze žádný konkrétní návrh, nečeká na něho řešení žádných klíčových otázek či hledání kompromisů a nemá v plánu ani společné trojstranné setkání s představiteli Izraele a Palestinců.
Největším problémem v postupu podle mapy dohodnuté v Annapolisu je slabé postavení obou protagonistů na domácí scéně, izraelského premiéra Ehuda Olmerta a palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. Olmert čelí výraznému propadu popularity i křehké vládní koalici a Abbás ve skutečnosti vládne jen na západním břehu Jordánu, zatímco pásmo Gazy je pod kontrolou radikálního hnutí Hamas, které jednání s Izraelem bojkotuje a o USA tvrdí, že prosazují pouze izraelské zájmy. Ze stejných pozic Hamas kritizuje i nadcházející Bushovu návštěvu.
Před výpravou na Blízký východ Bush naznačil, že Izrael a Palestinci se míru do roka a do dne nedočkají. „Nebudu se pokoušet na celou záležitost tlačit jen kvůli svému vlastnímu časovému harmonogramu. Jsem ale přesvědčen, že premiér Olmert a prezident Abbás míru opravdu chtějí dosáhnout,“ řekl George Bush, který ze svého úřadu odejde v lednu 2009.
Bushovo intenzivní angažmá v blízkovýchodním procesu v závěru jeho funkčního období, kdy se pozornost přesouvá spíš na volby jeho nástupce, hodnotí političtí analytici jako snahu zůstat v zorném poli veřejnosti a zachovat po sobě dědictví, které nebude spojováno jen s nepopulární válkou v Iráku. Prezident si podle nich také uvědomuje, že pouze zaměření se na nejvíce komplikovaný problém regionu může pomoci k obnově důvěryhodnosti USA v této oblasti a zároveň zde vyvážit rostoucí vliv Íránu.
Navzdory konstatování amerických tajných služeb, že Írán v jaderném programu od roku 2003 nepokračuje, označuje Bush tento stát za stálou hrozbu. Teherán podle něj nadále vyvíjí střely dlouhého doletu a neplní mezinárodní požadavek ukončit program obohacování uranu. Írán obvinění odmítá a tvrdí, že jeho jaderný výzkum má výhradně mírové zaměření.
Cestu provázenou bezprecedentními bezpečnostními opatřeními zahájí Bush ve středu jednáními s Olmertem a s izraelským prezidentem Šimonem Peresem. Následující den povede v Ramalláhu na západním břehu Jordánu rozhovory s Abbásem a s palestinským premiérem Salámem Fajadem. V pátek se setká s vyslancem blízkovýchodní čtyřky a bývalým britským premiérem Tonym Blairem a navštíví jeruzalémský památník obětem holocaustu Jad Vašem.
Po návštěvách Kuvajtu, Bahrajnu, SAE a Saúdské Arábie misi zakončí v egyptském Šarm aš-Šajchu jednáním s prezidentem Husním Mubarakem. Do Washingtonu se vrátí 16. ledna.
