Brasília/Moskva - Organizace UNESCO rozhoduje, která místa přidá na seznam světového kulturního a přírodního dědictví. Některým místům ale hrozí, že budou vyškrtnutá, týká se to třeba ruského jezera Bajkal. Na jeho břehu totiž stojí papírna bez čističky odpadních vod. Továrna ale zaměstnává většinu místních lidí a vytápí nedaleké město.
Příkopová propadlina na rozmezí dvou tektonických desek, která v jižní části východní Sibiře tvoří Bajkal, se pyšní několika NEJ – je to nejhlubší jezero na světě, průměrná hloubka je 730 metrů, maximální přes 1 600. Je také nejstarší na světě, podle odhadů vzniklo před 25 až 30 miliony let. A je v něm soustředěná jedna pětina světových zásob povrchové sladké vody. Není divu, že je zapsané na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Teď se nad ním ale stahují mraky, jezeru hrozí, že o místo na prestižním seznamu přijde. Na břehu totiž pracuje celulózka a papírna, které podle ekologů negativně ovlivňují polovinu ekosystému kolem jezera. Vědci z Limnologického institutu Akademie věd se proto rozhodli prověřit, jaký stav vody je. „Ponořili jsme se s ponorkou do průrvy na dně, kde se znečištění ukládá. Nabrali jsme tam vzorky vody a sedimentů,“ popisuje výzkum pilot ponorky MIR-2 Eugene Černyjev.
Kolem papírny zemřelo 80 procent malých živočichů
K výpustím továrny pod hladinou se navíc spustili potápěči. Ti nabrali další vzorky z hloubky 33 metrů. Výsledky rozhodně nejsou povzbudivé, testy ukazují na velké znečištění. Ve vodě jsou překročené koncentrace škodlivin, které vážně poškozují životní prostředí.
„Když porovnáme vzorky vody z druhého konce jezera s těmi sebranými v okolí továrny, je tam jasný rozdíl v čistotě. Týká se to jak vody u dna, tak v malé hloubce,“ říká nekompromisně ředitel výzkumného centra Limnologického institutu Akademie věd Igor Chanajev.
Papírna ze dřeva vyrábí bělenou celulózu a do jezera podle ekologů vypouští tisíce tun dioxinů a škodlivých odpadních chemikálií. „Kolem papírny zemřelo 80 procent drobných živočichů, kteří tvoří sladkovodní plankton a čistí vodu. Dochází navíc ke genetickým mutacím u ryb, ty si pak obtížně hledají potravu,“ popisuje situaci bioložka Marina Richvanová, jež je členkou ekologické organizace Baikal Enviromantal Wave.
Místní se papírny vzdát nehodlají
I přesto má papírna podporu místních obyvatel. Funguje od roku 1966, v roce 2008 kvůli znečištění načas zastavila výrobu. „Na papírně tu závisí všechno, nejen pracovní místa, ale třeba centrální vytápění pro celé město. Když byla zavřená, naše 16tisícové město bylo na pokraji kolapsu. Lidé neměli peníze a hrozili, že na protest zablokují transsibiřskou magistrálu,“ popisuje starosta Bajkalsku Valerij Pintajev.
Letos v lednu premiér Valdimir Putin řekl, že je jezero v dobrém stavu a obnovení provozu povolil. Výroba je zatím omezená, už v září by ale měla plně naběhnout. Vedení papírny tvrdí, že odpadní vody čistí dostatečně. „Nejdřív je zbavíme organických složek a pak projdou chemickým čištěním, které odstraní kal. Řídíme se všemi platnými normami. Bajkal je velmi čistý a je obtížné dosáhnout takového složení. Voda v jezeře se ale vyčistí sama, papírna na ní nemá skoro žádný vliv,“ uvádí technik papírny Alexander Malcev.
Tomu ale výsledky vědeckých měření neodpovídají. Ředitel Limnologického institutu Michail Gračev říká jasně: „Našli jsme nebezpečné látky ve vysoké koncentraci. To je fakt. Vláda teď má dvě možnosti – změní zákon, který to zakazuje, nebo donutí spolčenost, aby dodržovala to, co slíbila – tedy instalovala pořádnou čističku vody.“
