Američan v Rusku - aneb indiánská pohádka

Moskva - O mladých dívkách z Východu se někdy říká, že jejich největším snem je provdat se na Západ. Jenže vyskytují se inspirativní výjimky. Ženich Justin Irwin si svou ruskou nevěstu nepřivezl domů do Spojených států amerických, ale naopak odstěhoval se za ní na ruský venkov. A nelituje. „Vzhledem k mé povaze, mé kultuře a odkazu mých předků se cítím spíš jako venkovský člověk. Pro mě je tohle návrat k přírodě,“ vysvětluje. Justin Irwin patří mezi původní obyvatele Jižní Dakoty.

Ostatně v indiánské rezervaci kmene Dakotů rozhodně neměl Justin na růžích ustláno. Osm z deseti místních o práci nezavadí a čtvrtina obyvatel živoří pod hranicí chudoby. Ve Slavcevu se ale americký ženich jeví jako princ z pohádky.

„Hodně žen sem může přijít a snažit se mě odloudit, ale to se nestane. Konečně jsem našel ženu svých snů a budu se jí držet,“ říká Justin o své vyvolené Natalii.

Americký indián v Rusku; připravil Pavel Šimek (zdroj: ČT24)

Našli se na internetovém fóru o indiánské kultuře. Justin Natalii nabídl, aby přijela jako dobrovolnice do Spojených států. A mladá svobodná matka se vydala na cestu. „Nejdřív jsem se zdráhala. Ale pak jsem si řekla, že poprvé v životě udělám to, co opravdu chci. Lidé většinu života svazují konvence. Já se je rozhodla prolomit a pustit se do dobrodružství,“ vypráví Natalia Kimová, Justinova manželka.

A dobrodružství dopadlo jako láska, svatba a druhé dítě. Tehdy se Justin rozhodl, že bude následovat hlas svého srdce i Velkého ducha a začne žít v divoké přírodě - i když v Rusku.

Pokud chtějí vydržet, musí si pomáhat

„Existují lidé, kteří se starají o druhé, kteří jim pomáhají a upřednostňují je před sebou samými,“ vysvětluje Justin, co je podstatné. Takových lidí je podle něj v Slavcevu stále dost.

„Mám z nich velkou radost. Bavím se s nimi a jsem vždycky ráda, když se zastaví. Se vším se jim snažím pomáhat,“ směje se sousedka Rajsa Stěpanovová.

Vodovod ve vesnici není a voda se tahá džberem ze studně. Když si chtějí místní uvařit a zatopit, musí nejdříve naštípat dříví na otop. A právě nepohoda místní spojuje a tmelí. Pokud chtějí vydržet, prostě si musí pomáhat. Justin přesto doufá, že se poměry v dakotské rezervaci jednou zlepší a on se vrátí do země svých předků. Dokud se tak nestane, je odhodlaný žít dál se svou vysněnou ženou v zapadlé vesničce na ruském venkově.