Amsterodam – Tři dny v týdnu vyrážejí skupinky alkoholiků do amsterodamské čtvrti, aby uklidily zdejší ulice. Dostávají za to deset eur (zhruba 270 korun), pět „lahváčů“, půl balíčku tabáku a cigaretový papír. Kontroverzní projekt nadace Regenboog je financován ze státní kasy i soukromých darů. „Mnozí z nás neznají žádný denní pořádek už roky, je to pro nás neznámá věc a myslím, že nám to prospívá,“ prohlásil Frank, jeden z pracujících alkoholiků.
Zaměstnání alkoholiků má jasný cíl. „Jde o skupinu chronických alkoholiků, kteří obtěžovali okolí v amsterodamském Oosterparku: ozýval se odtud pekelný rámus, docházelo tu k bitkám a alkoholici častovali kolemjdoucí, zejména ženy, sprostými poznámkami,“ prohlásila Gerrie Holtermanová, která projektu šéfuje.
Metaři jsou rozděleni do dvou skupin po desítce osob. Každá skupina pracuje tři dny v týdnu. Den začíná v devět hodin ráno, kdy alkoholici dostanou dvě piva, případně kávu, a pak jdou odklízet odpadky válející se v ulicích. V poledne dostanou další dvě piva a teplé jídlo, pak znovu odcházejí zametat. Poslední pivo pracovní den uzavírá a alkoholici kolem půl čtvrté odcházejí. „Za skupinu můžu říct, že kdyby nedostávali pivo, už by nepřišli,“ podotkl Frank. Potřebujeme alkohol, abychom mohli fungovat, to je nevýhoda chronického alkoholismu," dodal muž, který nikdy nepracoval a část života strávil ve vězení za násilí.
Alkoholici mají konečně řád. A sousedé si nestěžují
Všichni alkoholici, kteří jsou do projektu zapojeni, jsou velmi spokojeni. Jejich účast je dobrovolná. Vnáší to do našich životů trochu řád,„ konstatoval jeden z nich, který si nepřál být jmenován. “Mnozí z nás neznají žádný denní pořádek už roky, je to pro nás neznámá věc a myslím, že nám to prospívá," říká Frank. A sousedé se tváří rovněž spokojeně. Podle nich alkoholici konečně dělají něco, co má smysl.
Pokud jde o konzumaci alkoholu, názory alkoholiků se rozcházejí. „Když se vracím domů, mám za sebou perný den a nemám nutně chuť se napít. A člověk také pociťuje určité zadostiučinění z vykonané práce, z toho, že přispíváme k prospěchu společnosti, i když pijeme,“ uvedl osmačtyřicetiletý Vincent. „Je také dobré, že nám dávají lehké pětistupňové pivo, ne jedenáctku nebo dvanáctku, které jsem pil dřív,“ říká.
Frank je přitom větší cynik. „Pijeme sice trochu rozloženě, ale nemyslím, že bychom pili méně. Když odsud vyrazíme, zajdeme do supermarketu a za těch deset eur si pivo stejně nakoupíme,“ svěřuje se. „A v těch dnech, co nezametáme, upadáme zase do starých zvyků: když supermarket v osm hodin otevře, jsme první, kdo si kupuje pití,“ dodal muž.
