Kigali - Horské gorily v pohoří Virunga čelí už léta vyhynutí. K jejich domovu se znovu přiblížil konflikt mezi rebely a vojáky. Strážci tu navíc svádějí každodenní boj s pytláky. Pomoci jim nyní mají vycvičení bloodhoundi z různých koutů světa.
Horské gorily žijí na neklidném pomezí Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo. Posledních 500 kusů vzácných zvířat se pohybuje na území několika národních parků. V patách jsou jim ale pytláci. Po jejich stopě vyrážejí noví strážci: šestice bloodhoundů, kteří vynikají skvělým čichem. „Doufáme, že nám psi hodně pomohou. Sotva jsme začali, hned přišel úspěch. Našli jsme zabitého slona a Doddi nám ukázal, kde pytláky hledat. Skutečně jsme je chytili. A to jsme přišli na místo až týden po činu, takže tam prošla mezitím spousta divokých zvířat,“ prohlásil strážce parku Christian Shamaru.
Psi přicestovali do parku Virunga loni z Kanady, ze Spojených států i z Evropy. Všichni nejdřív podstoupili trénink ve Švýcarsku, u zvláštní jednotky, která cvičí policejní psy. Rodokmen původně belgického plemene sahá až do 7. století. V Africe si bloodhoundi museli nejdřív zvyknout na nadmořskou výšku kolem tří až čtyř tisíc metrů. Noví páni jim dávají velkou volnost. „Když psy pošleme do terénu, necháme je dělat jejich práci. Pes je ten, kdo nás vede, pes je ve službě. Necháváme jim dost času, aby ukázali, co umějí,“ konstatoval Shamaru.
Psovody musí doprovázet ochranka
Pytlačení je problém, se kterým se v parku potýkají už mnoho desítek let. Ohlídat 7 800 kilometrů čtverečních je nesmírně těžký a nebezpečný úkol - pytláci zabíjejí i samotné rangery. Vloni jich ve službě padlo jedenáct. Jednotka psovodů tedy vyráží do terénu obklopena speciální ochrankou.
Emmanuel de Merode, ředitel parku:
„V posledních letech se potýkáme s obrovskými problémy. Pytláci zabíjejí zvířata kvůli masu a kvůli slonovině. Ale ke střetům s našimi muži dochází i v případech, kdy odhalíme jinou zločineckou činnost - třeba pálení dřevěného uhlí. To gorily a jejich přirozené prostředí taky velmi ohrožuje.“
Strážci tvrdě postihují rovněž táboření načerno. Gorily se mohou nakazit lidskými viry a je pro ně smrtelná i obyčejná chřipka. Pokud se naskytne příležitost, jejich zdraví kontrolují veterináři. Tým lékařů sleduje i další obyvatele parku - šimpanze, buvoly, okapi, slony.
Bloodhoundi mají běžnou stravu - hodně rýže a maso. „Jsou to neuvěřitelně schopná zvířata, ale zároveň jsou křehcí, takže o ně musíme pečovat opravdu důkladně. A kromě toho jsme si na ně už zvykli, jsou částí našeho týmu,“ řekl Merode.
Autorku Goril v mlze stálo orodování za zvířata život
Diane Fosseyová, britská zooložka, v pohoří Virunga od 60. let žila a ohrožený druh proslavila knihou Gorily v mlze. Protestovala proti odchytu zvířat pro zoo i proti turistům v parku. V roce 1985 byla ve své výzkumné stanici zavražděna - okolnosti smrti se nepodařilo vyšetřit. Podezření padlo na jejího asistenta, ale také na pytláky, kterým kdysi sama vyhlásila boj se zbraní v ruce. Válka pokračuje i čtvrt století po její smrti. „Samozřejmě pořád čelíme velkému nebezpečí a útokům, ale dokud máme podporu vlády, půjde nám to snáz a můžeme být úspěšní,“ uvedl Shamaru.
V Kagwene na hranicích mezi Kamerunem a Nigérií se poprvé v historii podařilo zachytit osmičlennou tlupu goril nížinných. Těch žije ve volné přírodě jen asi 300. Kromě cenných informací o chování gorilí rodiny v přirozeném prostředí vědci zjistili i nepříjemnou skutečnost - jednomu ze zvířat chyběla pravá ruka.
