Na území Spojených států se nachází řada milionových měst, ale těch turisticky opravdu přitažlivých je jen několik. Na západním pobřeží se k nim jednoznačně řadí San Francisco, které je vedle New Yorku nejoblíbenějším cílem návštěvníků v celé zemi. Město se totiž výrazně liší od většiny amerických metropolí.
San Francisco není jen placka s několika mrakodrapy uprostřed (takto komponováno je například Los Angeles), ale leží na nevelkém poloostrově obklopeno řadou kopců s krásnými výhledy na celou oblast. K nejkrásnějším patří vyhlídka z vrcholu Twin Peaks, odkud máte San Francisco jako na dlani.
San Francisco je také plné strmých ulic, po nichž jezdí staré tramvaje Cable Cars. Proslulá je především Lombard Street. Je to nejklikatější ulice na světě a jedna z nejstrmějších ve městě. Tvoří ji osm zatáček v kopci pod úhlem stoupání 40 stupňů, a pokud po ní pojedete autem, čeká vás zaručená dávka adrenalinu. Zkrátka, „Frisco“ vás zaujme hned na první pohled a nepustí vás po celou dobu pobytu.
Město vzdoru
I když se to nezdá, bylo to právě San Francisco, které stanulo v polovině 60. let 20. století v čele odporu proti tehdejší politice USA, především proti válce ve Vietnamu. Kolébkou občanské revolty se stala nedaleká univerzita v Berkeley proslulá svou levicovou orientací. Z řad jejích absolventů vzešlo mimo jiné 66 nositelů Nobelovy ceny, 19 nositelů filmové ceny Oscar (například herec Gregory Peck) či 11 nositelů Pulitzerovy ceny. Mezi její absolventy patřili i spisovatelé Jack London či Irving Stone.
Studentská revolta se dotkla nejen univerzity, velmi poznamenala také tehdejší životní styl mladé generace, který se zapsal do dějin pod názvem „hippies“. Hnutí hippies pak bylo i jedním z inspiračních zdrojů pro skupinu literátů, která se označila za tzv. zbitou generaci (beat generation). Jejími nejvýznamnějšími představiteli byli Jack Kerouac, Allen Ginsberg a Lawrence Ferlinghetti. Dnes již bývalou slávu této životem i dílem nonkonfortní skupiny dodnes v San Franciscu připomíná ulice Jacka Kerouacka a především stále aktivní nakladatelství Lawrence Ferlinghettiho.
Město tolerance
V San Franciscu žije kolem 800 000 obyvatel. Město je zřejmě nejliberálnějším v Americe, což vítá především zdejší různorodé obyvatelstvo. Velmi početná je zde například komunita homosexuálů, která tvoří až 15 % obyvatel „Frisca“ a která je soustředěná především ve čtvrti Castro. Tito lidé patří k dobře situované vrstvě, a proto čtvrť Castro vyniká úpravností, pečlivě a vkusně zrekonstruovanými domy, všeobecnou čistotou a pořádkem.
Turisticky velmi přitažlivá je i tamní čínská čtvrť. Je největší mimo oblast Asie a také nejstarší v Severní Americe. Je to město ve městě, které si nadále zachovává své zvyky, jazyk, uctívaná místa, společenské kluby a celkovou autenticitu. Má dokonce vlastní vládu, najdete zde více než 300 restaurací a nespočetně mnoho obchodů.
Své čtvrtě ale v San Francisku mají i jiné národy. Za pozornost i návštěvu stojí také poněkud neuspořádaná a velmi barvitá latinskoamerická čtvrť Mission či italská čtvrť plná kaváren a pizzerií North Beach. Život se zde odehrává ve vzájemné družnosti a kooperaci.
Město, kde se zrodila OSN
Kulturní toleranci, kterou město oplývá, a jeho národnostní pestrost jen podtrhává fakt, že v San Francisku byla 24. října 1945 založena Organizace spojených národů. Slavnostní akt se uskutečnil v dnešním War Memorial Opera House na bulváru Van Ness Avenue. Zajímavé je, že tuto historickou událost nepřipomíná žádný nápis ani pamětní deska vně či uvnitř budovy. Objekt dnes slouží jako sídlo sanfranciské opery a baletu a v labyrintu jeho chodeb a sálů tak spíše natrefíte na zkoušející orchestr či korepetující sólisty než artefakty připomínající vznik jedné z klíčových mezinárodních organizací.
Postřeh na závěr
Před budovou, v níž se zrodila OSN, je park, jemuž vévodí jezdecká socha latinskoamerického hrdiny Simona Bolívara. V parku se nacházejí obelisky, na nichž jsou v časové posloupnosti vyryta jména všech států, jež jsou členy OSN. Když si je pozorně prostudujete, narazíte na řadu zajímavostí. Například zjistíte, že český národ vstupoval do OSN hned dvakrát. Poprvé v roce 1945 pod hlavičkou Československa, podruhé v roce 1993 již jako Česká republika. Oba obelisky od sebe dělí cca 50 metrů. Totéž platí i o Slovácích. Trochu se pozastavíte i nad skutečností, že členy OSN jsou i takové „demokratické“ státy, jako je Středoafrická republika nebo Demokratická republika Kongo. Ale to je již trochu jiná historie…
