Čína je pro turistu opravdovou výzvou. Země velká téměř jako celá Evropa nabízí setkání s nejstarší civilizací, která za dobu své existence přinesla lidstvu mnoho objevů a pokrokových technologií od hedvábí až po vynález střelného prachu. I dnes se zde setkáme s artefakty starými několik tisíc let. Zároveň jsme však na každém kroku konfrontováni s výsledky impozantního rozvoje, jímž Čína v posledních několika desetiletích prochází. Doslova za pochodu se mění celá země, o čemž mimo jiné svědčí i neutuchající stavební ruch.
Staré mizí v Číně doslova před očima a je nahrazováno smělými architektonickými nápady a neuvěřitelnou rychlostí realizace. Vždyť například město Čchung – čching vzrostlo během posledních deseti let z dvou milionů obyvatel na dnešních třicet pět milionů! Je tak nejen největším čínským městem, ale současně i největší megapolí na světě. Pokusme se proto alespoň v hrubých rysech načrtnout podobu dnešní Číny a i přes nutná zjednodušení upozornit na řadu specifik společnosti, která je v mnohém velmi odlišná od té evropské, neřkuli české. Kde jinde začít, než v Pekingu.
Trochu šedý Peking
Peking nebyl vždy hlavním městem Číny. Tuto pozici dlouho zaujímal například Sian, Nanjing ale i některá další města. Například za dynastie Suej měla Čína vedle Pekingu ještě další dvě metropole. V roce 1421 za vlády dynastie Ming byl Peking znovu jediným hlavním městem Číny. To se opět několikrát změnilo (například v době japonské okupace) a teprve v roce 1949, kdy Mao Ce-tung vyhlásil na Náměstí Nebeského klidu (Tchien–an–men) Čínskou lidovou republiku, se stal Peking hlavním městem definitivně.
Už při příletu do Pekingu začínáte tušit, v jakém prostředí se budete pohybovat. Letiště, které bylo značně zmodernizováno v souvislosti s olympiádou v r. 2008, nabízí cestujícím kilometry pohyblivých chodníků. Dvě obří haly označené písmeny A a B jsou navzájem spojeny vláčkem řízeným počítačem. Hala A slouží jako příletová, hala B s největší střechou na světě, je vyhrazena pouze pro odlety. Tisíce cestujících vytvářejí nepopsatelný mumraj, ale všechno zde kupodivu funguje.
Každý turista si hned uvědomí, že přijíždí do dvaadvacetimilionové megapole, jež se vymyká zavedeným představám Evropana o hlavním městě. Bouřlivý rozvoj z Pekingu činí jedno gigantické staveniště, kde doslova mizí staré čínské čtvrti zvané hutongy, které jsou nahrazovány moderní zástavbou. Například jen v souvislosti s olympiádou zde postavili dvanáct stadionů, mezi nimi Národní stadion přezdívaný Ptačí hnízdo, nebo plavecký stadion zvaný Vodní kostka. Přibylo osm tras metra, postavily se desítky hotelů a zábavních podniků. To vše ale nezastře určitou šeď mnohých pekingských čtvrtí, které často „zdobí“ budovy ve stylu i u nás známého socrealismu. V něm byla mimo jiné postavena i budova čínského parlamentu, národní knihovna a do jisté míry mauzoleum „Velkého kormidelníka“ Mao Ce-tunga. Všechny tyto budovy se nacházejí v samotném centru Pekingu, na náměstí Tchien–an–men.
Náměstí Nebeského klidu
V Číně narazíte na mnohá nej. K nim bezesporu patří i srdce Pekingu, největší náměstí na světě – Náměstí Nebeského klidu. Toto obrovské prostranství o rozloze 44 hektarů (náměstí měří 880 metrů na délku v severojižním směru a 500 metrů na šířku. Celková plocha je 440 000 metrů čtverečních neboli 0,44 km², tj. rozloha Vatikánu) je klidné pouze podle jména. Denně sem přicházejí zástupy lidí, aby vystály obří frontu před mauzoleem Mao Ce-tunga. Celé rodiny trpělivě čekají s kyticemi v náručí, aby mohly na pár vteřin pohlédnout do jeho obličeje. V předsálí položíte kytici, ukloníte se, chvilka soustředění, a pak vykročíte do sálu s Maovými ostatky. Za dozoru bdělých stráží rychle projdete kolem… a je po všem. Ti méně trpěliví se raději vyfotí před velkým obrazem Maa umístěným v čele náměstí na rudé Bráně nebeského klidu, která je asi nejznámějším pekingským symbolem. Kult osobnosti v praxi.
Dostat se na Náměstí Nebeského klidu však není tak jednoduché. Nejdříve musíte projít jedním z řady check pointů, kde vás uniformovaní strážci a strážkyně zkontrolují, zda nepřicházíte se zlými úmysly. Teprve poté můžete vkročit na náměstí a splynout s davy rozechvělých domorodců, pro něž je návštěva tohoto náměstí opravdu srdeční záležitostí. Abyste byli skutečně v obraze, tak vám obrovská obrazovka ve zkratce přiblíží všechny úspěchy, kterých čínský lid pod vedením komunistické strany dosáhl. A vzápětí vám mladá agitátorka vrazí do ruky několik letáků a posunky vás zve na jakési shromáždění. Tak to také chodí na Náměstí Nebeského klidu.
(pokračování)
