V Číně žije na venkově kolem 600 milionů lidí, je to o něco méně než polovina všech obyvatel země. Z čistě statistického hlediska tak už Čína nespadá do kategorie zemědělských států. Tato stále ještě neprobuzená entita si do značné míry stále zachovává svůj odvěký způsob života, své rituály, tradiční rodinné vztahy, sepjetí s přírodou. Pro Evropana je toto prostředí obzvlášť zajímavé už proto, že v mnoha čínských vesnicích nikdy neviděli příslušníka jiného etnika. Malé děti na vás pokradmu zírají, ukazují si na vás rukama a pokoušejí se upoutat vaši pozornost. Dospělí lidé jsou velmi přátelští a i přes jazykovou bariéru vám ochotně ukáží svá mnohdy velmi prostá obydlí. „Chudoba cti netratí,“ vytane vám v této situaci na mysli známé přísloví. Vydejme se tedy na výlet tak trochu proti proudu času.
Přistání ve stroji času
Podlaha z udupané hlíny a na holé stěně obraz Mao Ce-tunga nebo jiného čínského politika. I tak dnes vypadá dům na čínském venkově. V mnoha staveních pouze televize připomíná fakt, že se píše 21. století. Nezdá se však, že by tato skutečnost místní lidi příliš iritovala. V souladu s odvěkými principy buddhismu a konfucionismu, které tvoří morální a státoprávní základ čínské společnosti, se každý den plahočí na svých rýžových polích či čajových plantážích, aby jako jejich předci naplňovali svůj úděl. Když je vidíte kráčet za vodními buvoly, máte pocit, že jste se ocitli v jiné historické epoše.
Rozdíl mezi životem ve městě a na venkově je v Číně stále obrovský. A nejde jen o materiální stránku. Ve městech si již lidé začínají zvykat na luxus, často na větší luxus než my. Ale to neplatí o vesnici. Zde sice najdete téměř v každém domě televizi, ale už ne koupelnu a vlastní vodu. Lidé na venkově se k sobě i jinak chovají, udržují úzké rodinné vztahy, mají početné rodiny. Dospělí zde mají daleko větší vliv na život svých dětí výběrem povolání počínaje a volbou partnera konče. Tady má politbyro mnohem menší autoritu, než by se na první pohled zdálo. A čínský venkov v minulosti již dokázal smést nejednu dynastii a otočit kolem dějin.
I čínská vesnice ale prochází určitými změnami. Mnohé se nacházejí ve stadiu jakési „perestrojky“. Řada z nich totiž připomíná spíše staveniště, kde vyrůstají jako houby po dešti moderní domy evropského stylu. A tak můžete na vlastní oči sledovat takřka v přímém přenosu boj starého s novým, odcházejícího s nastupujícím. Proměna čínského venkova je však sisyfovská práce, která zdaleka nezaručuje změnu myšlení a tradičního způsobu života.
Snová krajina řeky Li
Je to jedna z nejfotografovanějších a také nejfotogeničtějších oblastí Číny. Spatřit ji můžete na mnoha obrazech, její fotografie se vyskytují v řadě knih, nechybí v turistických průvodcích a prospektech. Dokonce se dostala na dvacetijuanovou bankovku. Tato snová krajina začíná nedaleko města Kchuej-lin (Guilin) na jihu Číny u hranice s Vietnamem. Řeka zde protéká krasovou oblastí lemovanou kopci bizarních tvarů, bambusovými lesy, vodopády, rýžovými políčky a malými vesničkami. Hladinu křižují roztodivná plavidla, různé džunky a bambusové vory, na nichž místní obyvatelé převážejí svou úrodu a řemeslné výrobky na nejbližší tržiště, kde je nabízejí početným skupinám turistů. Většinu z nich tvoří Číňané, ze zahraničí sem přijíždí asi milion turistů ročně. A Čechů? To statistiky zřejmě nesledují, moc jich ale nebude.
Za symbolem Číny
Výchozím bodem pro plavbu po řece Li je nedaleké město Kchuej-lin, které je se svými 400 000 obyvateli vlastně takové čínské maloměsto. K turistickým atrakcím tady patří především zvláštní skalní útvar nazvaný podle svého tvaru Skála sloního chobotu (skutečně připomíná pijícího slona). Za návštěvu stojí i Jeskyně rákosové flétny, která zaujme originálním vnitřním osvětlením a nápaditým laserovým představením, jež se promítá na strop jeskyně. To, co je však pro turisty doslova magnetem, skrývá místní zoologická zahrada. Právě v Kchuej-linu totiž můžete na vlastní oči spatřit jednoho z nejvzácnějších savců planety – pandu velkou. Mají tam dvě a jsou na ně náležitě pyšní. Vyskytuje se pouze v Číně a počet pand žijících na svobodě se odhaduje na cca 1 200 kusů. V zajetí jich žije přibližně 370, z toho pouze 46 jedinců je chováno mimo Čínu (v Evropě se chová pouze 10 pand). Všechny exempláře pandy jsou výhradním majetkem Čínské lidové republiky a těch pár světových zoo je má pouze zapůjčené. Číně patří i všechna mláďata pandy velké, která se v zoologických zahradách narodí. Tak si země brání svůj národní symbol. A nám na závěr nezbývá, než se s čínským venkovem a pandou rozloučit a říct jen Caj-tien (na shledanou).
(pokračování)
