Čína nabízí vnímavému pozorovateli nepřeberné množství zážitků, fascinující příběhy a osudová setkání. Po staletí přispívala do pokladnice lidstva pílí, vynalézavostí a umem. Právě lidé jsou největším bohatstvím čínské společnosti a před výsledky jejich práce dnes stojíme s němým úžasem. Bezejmenní hrdinové postavili Zakázané město, lopotili se na Velké čínské zdi, jejich odvaha dala vzniknout Hedvábné stezce a z jejich rukou vzešla všemi obdivovaná terakotová armáda. Jednotlivé čínské dynastie již dávno zavál písek pouště Gobi, ale plody práce obyčejných lidí dál září jako nejčistší démanty. Skláníme se před kreativitou národa, který dal vzniknout jedné z nejstarších civilizací. Pro její lepší pochopení stačí vyslovit jen tři slova: Velká čínská zeď.
Limes Romanus made in China
Dlouhá zeď, Zeď dlouhá deset tisíc mil, Nekonečně dlouhá zeď, Kamenný had, Dračí hřbet. I tak se říká jedné z nejobdivuhodnějších světových památek a symbolu celé Číny – Velké čínské zdi. Když byly v roce 2007 vyhlášeny výsledky ankety o sedm novodobých divů světa, byla mezi nimi i Velká čínská zeď. Již o 20 let dříve, v roce 1987, byla zapsána na seznam chráněných památek UNESCO jako nejdelší stavba, kterou kdy lidská ruka postavila. Svou délkou 8 851 km (výsledek měření z roku 2009) mnohonásobně převyšuje například systém pevností a hradeb na hranicích římské říše s barbary, který vešel do historie pod názvem Limes Romanus. Zeď, jejíž výška se pohybuje mezi šesti až deseti metry a v koruně je široká kolem pěti metrů, byla navíc zesílena strážními věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000! Zprávy o pohybu nepřítele se předávaly pomocí kouřových signálů. Z dnešního pohledu se to zdá trochu těžkopádné, ale v té době se zpráva o případném útoku dostala z jakéhokoli místa Velké čínské zdi do císařského paláce do 24 hodin.
Velká čínská zeď je pro turisty nejdostupnější z Pekingu. Zhruba osmdesátikilometrovou vzdálenost urazíte autobusem za pár desítek minut (v závislosti na průjezdnosti Pekingu). Dostanete se tak k úseku Badaling, který je nejzachovalejší, ale současně i nejnavštěvovanější částí této památky. K prohlídce můžete zvolit tzv. těžký úsek, který je kratší (cca 2,5 km), méně navštěvovaný, ale fyzicky velmi náročný. V některých místech musíte překonat poměrně strmé stoupání a navíc to po cihlovém povrchu dost klouže. Vhodná obuv tady hraje zásadní roli. Při zpáteční cestě je proto lepší přidržovat se zábradlí, nenadálý pád by mohl být velmi nepříjemný. Lehčí úsek je sice delší (cca 5 km) a více navštěvovaný, ale fyzicky mnohem méně náročný, potkáte zde i turisty na vozíčku. Kdo se chce vyhnout tisícihlavým davům především Číňanů, může zvolit úsek Mutianyu jen o pár desítek kilometrů dál, kde je turistů o poznání méně.
Velká čínská zeď přečkala věky. Neznamená to ale, že je v perfektním stavu. Spíše naopak. Reprezentativní jsou spíše jen turistické úseky. Zhruba 75 % zdi je dnes ve velmi tristním stavu. V odlehlých oblastech ji místní dokonce rozebírají na stavbu svých obydlí. I tak ale zůstává symbolem Číny a jedním z turistických taháků planety.
Císaře chrání „blaničtí rytíři“
Když v roce 1974 čínští rolníci objevili při kopání studní poblíž města Si-an v centrální Číně do té doby neznámé archeologické artefakty, netušili, o jak vzácný nález se jedná. Narazili totiž na obrovské mauzoleum prvního císaře dynastie Čchin z 3. století př. n. l. Císař Čchin Š'-chuang-ti (259–210 př. n. l.), první sjednotitel Číny a iniciátor budování Velké čínské zdi, si začal stavět monumentální posmrtné sídlo již během svého života. Využil k tomu otrocké práce více než 700 000 lidí. Celá výstavba trvala přes 40 let a v době císařovy smrti nebylo místo jeho posledního spočinutí ještě zcela hotové.
Na ploše 46 hektarů se nachází hrobka císaře (vzhledem k současnému stavu techniky a z obav z nevratného poškození zůstává stále neodkrytá), dále jeho blízcí, budovatelé hrobky, ale i císařské vozy nebo koňská stáj. K císařově ochraně na onom světě sloužila obrovská armáda více než 8 000 vojáků od pěšáků až po generály. V různých pozicích jsou zachyceni v nadživotní velikosti jezdci, pěšáci, lučištníci, vozatajové, střelci z kuší i velitelský sbor. Bojovníci terakotové armády jsou soustředěni ve třech podzemních halách připomínajících letecké hangáry, z nichž v té největší je k vidění na 6 000 soch. Návštěvníci si je mohou prohlížet z vyvýšených lávek. Každá ze soch je naprosto unikátní. Co se týká například vymodelování obličejových rysů či účesů, nenajdete dvě stejné. Jejich výzbroj byla pravá, vyrobená z bronzu a ze dřeva. Dřevěné části se ale nezachovaly. Pohled na mlčenlivé vojsko působí na turistu velmi sugestivním dojmem. Budí respekt a ztělesňuje velkou odstrašující sílu Číny, která se probudí v okamžiku jejího vrcholného ohrožení. Zkrátka, i Čína má své „blanické rytíře“.
(pokračování)
