Loučovice - Na česko-rakouských hranicích se znovu objevili pohraničníci. Skupina nadšenců tam divákům předvádí, jak v praxi vypadala železná opona. Zájem o jejich akce je mimořádný, přijíždějí stovky lidí z Česka i ze zahraničí. Jen místním se to zrovna moc nelíbí.
Zanícený projev velitele ruší poplach, hlídka ozbrojená samopaly po vzoru instruktážního filmu míří do terénu, narušitel prchá podél drátěného zátarasu. Diváci se zapojují do děje, pohybují se s poplachovou hlídkou. Pes ve ztemnělém lese sleduje stopu a na povel zaútočí. Uprchlík se sice brání, ale jeho cesta za svobodou tady končí. Divákům běhá mráz po zádech, ale představení se jim líbí. Uvnitř roty se pohybují průvodci v civilu, předvádějí technické úpravy. Martin Šána, který je spoluautorem projektu, ukazuje telefonní ústřednu, kam směřovaly všechny linky ze signální stěny.
Loučovičtí zastupitelé rotu pronajali na dva měsíce, mnoha místním se však akce vůbec nelíbí. Život přímo na železné oponě je pro ně stále citlivé téma, někteří s pohraničníky úzce spolupracovali. Starosta Loučovice Pavel Sládek (nez) připouští, že některé lidi to může pohoršovat, ale jsou to podle něj skutečnosti, které fakticky byly a proč to tedy nepřipomenout.
Jednoznačný pohled na akci nemají ani historici, kteří se obávají, aby se z projektu nestala pouťová atrakce. Historik Jiří Petráš z Jihočeského muzea by byl přeci jenom opatrný. Průvodci jakoukoliv manipulaci s fakty odmítají. Tvrdí, že jim jde o korektní pohled. Martin Šána je přesvědčený, že obrázek si každý udělá sám.
Na hranicích za čtyřicet let zahynulo téměř 1000 lidí, 300 civilistů a 600 pohraničníků, třetina z nich spáchala sebevraždu, další se stali obětí neštěstí, náhod či minových polí.
Stopy po pohraniční stráži jsou patrné v některých obcích a městech stále, jsou po ní pojmenované některé ulice.
