Praha – Staroměstský orloj je plný tajemství a mýtů. Říká se, že pokud se zastaví, je konec s naší zemí. Když se porouchá, můžeme prý čekat špatné roky. Řečeno slovy Jana Táborského, který tu působil v 16. století: „Ten orloj, ten divný znamenitý jest, že já divějící se jemu, mnohokrát jsem si říkal, že je nebeský orloj.“ Spousta otázek ohledně staroměstského orloje, který denně láká stovky turistů, přitom stále zůstává nezodpovězená: Kdy orloj vznikl? Kdo byl vlastně jeho autorem? A odkud čerpal inspiraci?
Nejčastěji je za autora orloje označován legendární Mistr Hanuš. Kdo to byl, není úplně jisté, řešení ale nabízí člověk nejpovolanější - Petr Skála, akademický sochař a hodinář, hlavně ale staroměstský orlojník. „Mistr Hanuš existoval, byl to takzvaný mistr z Růže, skutečný orlojník, který tady působil asi od roku 1475 do roku 1490.“
To ale není jediná možnost, tvůrcem unikátního díla mohl být i Jan Šindler, který byl také lékařem Václava IV. „A Mikuláš z Kadaně, který ten orloj podle dochované listiny purkmistra postavil prokazatelně,“ dodává Skála. Takže dva tvůrci: Mikuláš z Kadaně a Jan Šindel. Týž Jan Šindel, kterého tehdy nazývali nejenom Janem, ale také Johanesem, Hansem, tedy i Hanušem.
Orlojník Jan Táborský:
„Orloj ten jest rozprávky a chvály hodný ve všech krajinách nad jiné všecky veliké orloje na světě, jejížto chvály já tak vysoce vypraviti neumím, aby on ještě vajše a více vychválen býti hoden nebyl, neb nevím a nedržím, aby mohli nad něj mistrnější a divnější orlojové kde v kterých končinách světa nalezeni byli, ale dosti bylo, aby aspoň jeden jemu rovný.“
Každou hodinu na orloji pochoduje dvanáct dřevěných soch apoštolů. Ty původní, které vyrobil v roce 1864 Eduard Veselý, byly zničeny v květnu 1945. „Když ti apoštolové shořeli, udělal Vojtěch Sucharda tyto apoštoly, ale podle svého. Odmítl je dělat podle fotografie, tak udělal svoje. Apoštolů bylo 14, Sucharda udělal i Jidáše a Krista, ale nakonec zůstal jen u těchto dvanácti apoštolů, Krista ani Jidáše sem nedali,“ vypráví Skála další osud soch na pražském orloji. Ani on ale neví, co bylo inspirací původním sochám ani odkdy pražský orloj nějaké sochy vůbec zdobí.
Orloj je spouštěn chronometrem každou hodinu, dnes už nemá původní mechanismus, který v 19. století odstranili. Velmi přesný je ale i nový chronometr, navíc má svoji zajímavou historii, vytvořil ho hodinář Romuald Božek, a to na stejném principu, který pohání slavný Big Ben v Londýně. Přesto je pražský orloj nejstarším orlojem, který do značné míry zachovává původní mechanismus, navíc funguje už 600 let.
Symbolika orloje může pocházet až ze starého Egypta
Při celkovém pohledu na staroměstský orloj si pozorovatel nemůže nevšimnout vertikálně čtyřčlenného dělení stavby. Středověcí autoři rozčlenili fasádu do jakýchsi čtyř pater. Ve své době to nebylo nic neobvyklého, podobnou vertikální strukturu má například i jiné dílo pražské vrcholné gotiky, Staroměstská mostecká věž.
Její čtyři „patra“ bývají někdy při výkladech starých mystérií v souladu s dávnou tradicí hermetických věd identifikována jako znamení čtyř živlů – země (Terra), voda (Aqua), vzduch (Aer), oheň (lgnis). Jak věřili dávní alchymisté, astrologové a mágové, z těchto čtyř živlů je složen celý kosmos. A orloj, coby geniální zhmotnění tohoto kosmu do zmenšeného modelu, nemůže nebýt takto složen.
Staroměstský orloj ale skrývá i různé rébusy v podobě kamenných reliéfů nebo značek. A právě jejich symbolika by mohla pocházet až ze starého Egypta. „Jsou tam čtyři synové boha Héra, kteří měli přesné symboly sokola, šakala, opice a lidské hlavy. Jsou to čtyři egyptští bohové, velice významní, čtyři strážci světových stran egyptské mytologie,“ vysvětluje Jakub Malina, který se orloji věnuje celý život a napsal o něm i knihu.
Z knihy Jakuba Maliny Staroměstský orloj, Praha esoterická:
„Jak nám oba basreliéfy Spáčů a jejich věrných souputníků v nejnižší části naznačují, nebeská báň nad námi má dvě strany, na jedné Slunce vychází, na druhé zapadá. Skoro můžeme zaslechnout, jak k nám mistr kameník přes propast mnoha staletí tiše promlouvá svým jednoduchým alegorickým jazykem: Člověče pozemský, uvědom si prostor, kde stojíš a jeho orientaci. Poslechni mne!“
Pokud pochází symbolika pražského orloje až ze starého Egypta, zůstává otázkou, kdo dokázal tyto znalosti přenést do středověkých Čech. Mezi některými badateli se hovoří o mimořádně vzdělaných středověkých zasvěcencích, mezi které patřili třeba i někteří významní středověcí stavitelé, kteří se sdružovali do takzvaných kamenických hutí. Mezi takováto společenství patřilo i Bratrstvo Božího těla se znamením obruče a s kladivem uprostřed jehož členem byl i Petr Parléř.
„Petr Parléř, to je otázka. Jak se říká, že orloj pochází z roku 1410, tak Petr Parléř zemřel roku 1399. Ale tenhle rébus vypovídá o tom, že minimálně ideové vedení tu měl. Protože ten rébus je jasný, že tvář má místo úst kámen, kamenný sloup, Pier je kámen, Parler je mluvit. Takže hovořící kámen tady promlouvá ze stěn pražského orloje,“ vysvětlil Malina.
