Milevsko – Školám v přírodě přeje i 21. století, ačkoli jsou od obdobných aktivit druhé poloviny minulého století značně odlišné. Z třítýdenních pobytů se staly kratší výjezdy, děti se na škole v přírodě méně učí, zato jejich rodiče platí více než v minulosti. Zájem však neupadá, některá rekreační střediska musí před prázdninami pohostit i několik škol naráz.
Školy v přírodě se změnily, ale přežívají
Obvykle v současnosti trvá škola v přírodě týden. Děti tráví hodně času venku, je-li to možné, pobývají pod širým nebem i při výuce. „Když pršelo, tak jsme s nimi udělali hodinku v jídelně, ale jinak se učí tímhle způsobem,“ říká učitel příbramské základní školy, která vyjela na rekreaci k Milevsku. Výuka potom je hravá a názorná – děti tak v „hodině“ dějepisu zakoušejí například život pravěkých lidí. Školy v přírodě se tak výrazně liší od obdobných akcí v minulosti.
Rekreační pobyty za městem zkoušely už prvorepublikové školy, pravidlem se však staly školy v přírodě až zhruba od 60. let minulého století. Zprvu byly určeny zejména dětem z oblastí zasažených smogem, například Ostravska, Mostecka nebo Prahy. Pobyty bývaly třítýdenní, výuka takřka shodná s běžným režimem – děti seděly ve třídách, kantoři pracovali s tabulemi.
Reportáž Kristiny Vrkočové (zdroj: ČT24)