Praha – Kancelář prezidenta republiky prohrála spor o vyvlastněný historický dům na Hradčanech. Podle dnešního rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ho musí vrátit trojici dědiců původních majitelů. Verdikt není pravomocný, lze se proti němu odvolat k pražskému městskému soudu. O budovu dědicové bojují řadu let. Celý případ se posunul po dubnovém nálezu Ústavního soudu, podle kterého stát objekt převzal neoprávněně.
Spor se týká jednopatrového domu a pozemku v ulici Jelení, který od areálu Hradu odděluje Jelení příkop a Lumbeho zahrada. Stát objekt vyvlastnil v roce 1957 podle vládního nařízení o chráněné oblasti Pražského hradu. „Vlastnické právo k nemovitostem pro Československý stát bylo vloženo bez právního důvodu a způsobem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody,“ odůvodnila rozsudek soudkyně Adéla Kaftanová.
Původní majitelka se vítězství nedožila
Původní majitelka domu a pozemku se vítězství v soudním sporu nedožila. Zemřela letos v květnu. Její jediný dědic Jaroslav Šedivý má podle soudu získat polovinu objektu, dědici druhého z majitelů Václav Třmínek a Nela Třmínková každý jednu čtvrtinu.
Dědicové o dům bojují řadu let. Zvrat v jejich kauze přinesl dubnový nález Ústavního soudu, podle kterého justice doposud formalisticky hájila zřejmou nespravedlnost a převzetí domu bylo svévolným zásahem do vlastnického práva, který je neslučitelný se základními atributy právního státu.
Stát zaplatil majitelce náhradu, se kterou nemohla disponovat
Právní názor Ústavního soudu byl pro obvodní soud závazný. „Nález Ústavního soudu je jednoznačný, zavazuje nejen tento soud, ale každého,“ konstatovala Kaftanová. Kancelář prezidenta republiky tak podle ní musí do tří dnů od právní moci rozsudku uzavřít s dědici dohodu o vydání nemovitosti. Stát také musí uhradit náklady soudního řízení.
Ústavní soud ve svém nálezu řešil klíčovou otázku, zda je vládní nařízení o chráněné oblasti Pražského hradu způsobilé být právním titulem pro přechod daných nemovitostí na stát. Dospěl k závěru, že nikoliv, protože stát v něm vůli k převzetí nemovitosti neprojevil jednoznačným a dostatečně určitým způsobem. Náhradu za vyvlastněné nemovitosti navíc tehdejší majitelce Julii Šedivé vyplatil na vázaný účet, a ta proto s penězi nemohla disponovat.
Právnička Blanka Petrlíková z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se snažila soud přesvědčit, aby se před vynesením verdiktu znovu obrátil na Ústavní soud. Jeho nález je podle ní natolik průlomový, že by se ústavní soudci měli jednoznačně vyjádřit k tomu, zda je zmíněné vládní nařízení součástí právního řádu a zda na jeho základě došlo, či nedošlo k převodu dalších nemovitostí v areálu Hradu. „Pokud dům v Jelení ulici na stát nepřešel, nepřešlo na něj ani sídlo prezidenta nebo katedrála,“ upozornila.
Soudkyně však její návrh zamítla. Poukázala na to, že nález Ústavního soudu se týkal pouze domu v Jelení a soud při něm vzal v úvahu konkrétní okolnosti daného případu.
