Praha - Na obyčejném panelovém sídlišti v Hodkovičkách na okraji Prahy stojí velmi neobyčejný panelový dům. Od ostatních paneláků se liší hned ve dvou ohledech. Jednak formou, jakou byl revitalizován a dovybaven, ale současně i společenstvím lidí, kteří v něm bydlí a tvoří komunitu v pravém slova smyslu. Zásluhu na tom, že dům získal současnou podobu, mají jeho tři obětavé obyvatelky - doslova hybatelky tamního dění. Obnova domu trvala tři roky a stála 30 milionů korun. A neméně významný pro současný vzhled domu je i autor jeho přestavby, architekt David Vávra.
Alena Kordačová, předsedkyně výboru Společenství vlastníků jednotek tohoto domu popsala, že na přestavbu domu si obyvatelé z části našetřili, část peněz dostali od státu v rámci programu Zelená úsporám a část si vzali jako úvěr od banky. Další z aktivních hybatelek tamního dění, správkyně domu Martina Adámková dodává, že se sice trochu báli, jestli vše zvládnou a aby se nezadlužili příliš, ale teď už jsou nadšení. „Ani fond oprav, ze kterého se to platí, se nenavýšil, takže lidi jsou spokojení,“ řekla Martina Adámková.
Nadšení obyvatel dalo vzniknout i filmu z rekonstrukce domu. Vnější podobu mu dal architekt David Vávra. Ten popsal, že nyní používaný způsob natírání paneláků při revializacích mu přišel nudný: „Buď to takhle uskáče, nebo je takhle napruhované,“ líčí David Vávra a výraznými gesty demonstruje směry pohybu malířských štětek. „Tak jsem si řekl, ať je tam něco, nějaký jiný prvek, a ať se barvy do sebe prolínají. Ať tam není jen ten ostrý zlom, ale ať je tam tohle,“ uvedl David Vávra a opět gestem naznačil směr mísení dvou barev. „A proto vznikly takové dvě fasády – noc a den. Zase jsem chtěl, aby to byl určitý protiklad, ale ne nesmiřitelný protiklad. Čili není dobro a zlo, ale je noc a den. S čímž my lidé nemůžeme nic udělat, protože to je na vůli Boží,“ uvedl architekt David Vávra.
David Vávra si ale pochopitelně nepohrál jen s barvami fasád, změnil i jiné části domu: „Změnili to tedy dělníci, my jsme to změnili jenom ideově. Tak jsou to nové vstupy do objektu. Je to i změna tvaru oken, protože dříve byla výklopná okna. Ne všichni chtějí vyklápět nebo takhle otvírat velikou plochu okna, takže některá jsou dělená na půl a jiná ne, což tomu domu dalo teď zvláštní takovou náhodnost,“ popsal David Vávra.
Že je tenhle dům výjimečný, je jasné už zvenku. Nicméně další překvapení čekají na člověka znalého obvyklého vybavení panelových domů v interiéru. Otevírání dveří čipem je tu samozřejmostí, a to nejen těch vstupních z ulice. Veškeré společné prostory jsou taky uzamčené elektronicky. Dokonce s interním rezervačním systémem, kde si může každý obyvatel domu vybrat, kdy kterou zdejší službu využije. Například domovní sušárnu prádla. Přikolíčkované ponožky na šňůrách tu ale nečekejte - je vybavena moderními spotřebiči.
„Jsem strašně spokojená, protože si myslím, že fakt se v tom paneláku dá žít hezky a že se dají využít různé služby - využíváme to hodně. Třeba s prádlem je to úplně výborné, protože nemáte rozvěšené prádlo po bytě a je s tím pak daleko méně práce, třeba co se týče žehlení,“ popsala členka Společenství vlastníků jednotek Lucie Röslerová.
V suterénu domu je i pingpongová herna, hned dvě posilovny nebo třeba místnost, která na střídačku slouží jako masérna a provozovna manikúry. Jak popsala Blanka Tittlová, která tam působí a v domě současně bydlí, můžou k ní přicházet i lidi z ulice, ale přednost mají obyvatelé domu, kteří dostanou i nějakou slevu. „Takže všechno je to hlavně pro obyvatele domu,“ dodala Blanka Tittlová.
V domě je dále „knihotoč“, kam obyvatelé domu pravidelně přidávají přečtené knihy, aby si je pročetli i sousedi. V bývalé kočárkárně je dětská herna - a poskytuje zázemí pro další jedinečnou službu, na které se v domě dohodli - vzájemné hlídání dětí. Blanka Tittlová popsala, že je z této služby jako matka malých dětí nadšená. „Já všude vyprávím, všude vychvaluju, samozřejmě všichni závidí, no úplně úžasné,“ řekla Blanka Tittlová.
Na střeše výjimečného paneláku možná za pár let vznikne malé letní kino nebo místo pro sousedské rožnění. V plánu jsou tam i sedačky a lehátka. A velmi blízko už je realizace dalšího plánu - vznik sauny. Podle Martiny Adámkové si ji už odsouhlasili obyvatelé na schůzi, teď se řeší náležitosti na úřadech a možná na podzim by mohla fungovat.
Výtahem, kde zaujme i originální znak zdejšího společenství vlastníků jednotek, se dostáváme znovu dolů a před dům. I tady se budou dít změny: „Rádi bychom chodník využili jako komunitní zahradu, kde by obyvatelé našeho domu mohli pěstovat zeleninu, ovoce, jahůdky. A i nějaké malé hřišťátko pro děti,“ popsala plány Alena Kordačová, předsedkyně výboru Společenství vlastníků jednotek.
Po třech letech od začátku rekonstrukce se změnily i vzájemné sousedské vztahy. „Ti lidi se víc potkávají, myslím, že se i víc sblížili, že už to není takové, že je každý sám za sebe, ale přece jenom využívá ty místnosti a rádi se i stýkají, protože se tu dělají i vánoční a třeba velikonoční večírky,“ popsala správkyně domu Martina Adámková.
Osvícený komunitní panelák má taky jednotné květinové truhlíky a zajímavostí jsou i rorýsí budky těsně pod střechou. Martina Adámková dodala, že se v domě obyvatelům bydlí určitě dobře: „Tady v Hodkovičkách je hrozně hezky, jsem ráda, že jsme u lesa a že, i když jsme v Praze, tak vlastně jsme jakoby pořád v přírodě,“ dodala Martina Adámková.
