Historici se teprve nedávno dobrali přesnějšího počtu lidí, kteří přišli o život, když na barikádách Pražského povstání bojovali s nacisty. Místo více než patnácti set hovoří nový počet o téměř třech tisících mrtvých. Nově se mezi padlé totiž začali počítat i příslušníci vlasovců, kterých zahynulo okolo tří set. Podívejte se na květnové okamžiky v Praze 1945 - fotografie Archivu hlavního města Prahy.
Neexistoval kompletní soupis mrtvých na straně spojenců, přestože se všichni od policistů a vojáků přes kněží až po matrikáře v roce 1945 snažili, aby každého padlého zaznamenali. Při Pražském povstání tak mělo padnout přes patnáct set lidí. Podle historika Tomáše Jakla z Vojenského historického ústavu patří otázka ztrát v Praze k bolestivému momentu české historiografie. Kritický výzkum totiž nepokračoval a jednotlivé výsledky úředních šetření byly nepřístupné. „Už teď ale víme, že se ten počet minimálně zdvojnásobil,“ dodal historik Jakl.
Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů upřesnil, že k nárůstu v počtu mrtvých přispěly třeba stovky neidentifikovaných obětí. „Teď je novum, že se mezi oběti Pražského povstání na československé straně započítávají i vlasovci, těch bylo tři sta,“ uvedl Jan Machala. Vojenský historický ústav tak nyní udává, že na straně povstalců padlo 2898 lidí. Podle některých údajů ale navíc až osm tisíc lidí zahynulo na venkově. Na německé straně bylo podle odhadů několik set až tisíc mrtvých.
Statistiky obětí
Nový seznam Vojenského historického ústavu čítá 2898 jmen padlých mezi pátým až devátým květnem 1945.
Padlí podle pohlaví:
muži - 98 %
ženy - 2 %
Padlí podle věku:
dospělí - 95 %
mladší 18 let - 5 %
Padlí podle povolání:
živnostníci a řemeslníci - 29,5 %
dělníci - 15,8 %
soukromí zaměstnanci - 13 %
veřejní zaměstnanci - 12,4 %
Publikaci s novými přehledy padlých při Pražském povstání vydal Vojenský historický ústav.
Vlasovce nepočítali, komunistická propaganda o nich nemluvila
Vlasovci dlouhou dobu přicházeli o svůj přínos při Pražském povstání kvůli svému osudu po druhé světové válce. „Vlasovci přišli Praze na pomoc jako jediní z vnějších spojenců, kteří přišli skutečně včas a v době, kdy to Praha nejvíce potřebovala šestého a sedmého května,“ uvedl Jakl. Do Pražského povstání se zapojilo na 30 tisíc bojovníků, které doplnilo 20 tisíc vlasovců. Jejich pomoc byla materiální - těžké zbraně jako dělostřelectvo, tanky a obrněné automobily, ale i psychologická. „Najednou po boku Pražských povstalců stál vyzbrojený a vojensky organizovaný spojenec,“ zdůvodnil Jakl. Psychologický dopad měla jejich přítomnost i na Němce, kteří proti sobě už neměli „jenom“ vyzbrojené civilisty.
Pražské povstání jako takové bylo v minulosti často zlehčováno. Svůj význam mělo podle historika Machaly i jako odvedení pozornosti. „Každý německý voják, každý německý policista, který bojoval nebo se podílel na potlačování povstání, chyběl na frontě nebo na přístupových cestách,“ zmínil Machala. „Na mnoha místech byly narušeny zásobovací linie frontových německých jednotek. Místo toho, aby policejní jednotky obnovovaly pořádek a bezpečnost týlu frontových vojsk, tak se museli vypořádávat s povstáním v Praze a byly to nemalé síly,“ dodal.
Dohodli odchod Němců, vnímáno jako zrada
Machala uvedl, že nejintenzivnější střety byly v centru Prahy, kde se nacházelo vedení povstalců i jednotek SS, a to přibližně mezi nábřežím u právnické fakulty a Staroměstským náměstím. Významný díl bojů nesla také oblast kolem pražského rozhlasu. „Potom to byly přístupy na Prahu, ať už z jihu směrem na Pankrác, kam postupovaly jednotky SS z výcvikového prostoru v Benešově, nebo naopak na severu směrem na Libeň a na Smíchov, kam mířily jednotky SS z Milovic,“ řekl Machala.
Pražské povstání, které vypuklo 5. května před 70 lety, bylo vyvrcholením květnového povstání českého lidu proti německým okupantům. Povstalcům se podařilo přimět Němce ke kapitulaci, zabránit mnohonásobně většímu krveprolití a vyprovokovali i rychlejší zásah Rudé armády. Velitel povstání generál Karel Kutlvašr ale byl po komunistickém puči odsouzen k doživotnímu vězení, perzekvováni byli i další představitelé povstalců. „Bylo to dáno tím, že vůdci povstání několikrát vyjednávali s německými okupanty a nakonec se s nimi dohodli na odchodu německých vojsk z Prahy, což bylo vnímáno jako zrada. Bylo to do jisté míry v rozporu s podmínkami všeobecné kapitulace,“ uvedl Machala. Ta přikazovala Němcům, že mají zůstat tam, kde jsou, složit zbraně a počkat, až je přijde spojenecká jednotka zajmout.
