Tábor - O cvičení v milevském Sokole je takový zájem, že je místní tělocvična stále totálně plná. Organizace má totiž v Milevsku celkem pět set čtyřicet členů. Při akademii, která se konala tento týden, praskala ve švech i sportovní hala s diváky. Víc než dvě stě padesát cvičenců muselo vystoupit během dne třikrát.
Milevskému Sokolu je dvacet let
Rostislav Vondráček je nejmladší milevský bratr sokol. Je mu teprve šestnáct měsíců a už chodí na cvičení pro rodiče s dětmi. „Byli jsme tam teprve dvakrát, ale snaží se. Šlo mu to dobře,“ říká jeho maminka Renata Vondráčková.
A cvičenkou z opačného konce seznamu sokolů seřazených podle věku je Anežka Papršteinová. Před šestapadesáti lety začínala v oddíle všestrannosti, dnes cvičí tai–či. „Mně by to moc chybělo, kdybych necvičila,“ svěřuje se Anežka Papršteinová. „To cvičení nejenom pomáhá udržovat schránku tělesnou, ale působí i na dobrou náladu, takže my po hodině cvičení jdeme s úsměvem a rádi domu,“ dodává členka Sokola v Milevsku Marie Hejhalová.
Reportáž Kristiny Vrkočové (zdroj: ČT24)
Na letošní akademii cvičila polovina všech členů. A kdo necvičil, pomáhal, protože stejně jako radost z pohybu je pro místní sokoly charakteristická pospolitost. Třeba mezi sebou vybrali peníze na novou střechu sokolovny. „Určitě je výhodou, když se schází parta lidí, kteří mají podobný zájem, zacvičí si, pohovoří si, určitě to tak funguje,“ říká starosta Sokola v Milevsku František Franěk.
Sokol funguje v Milevsku už od roku 1889. I tady během totality platil jeho zákaz. Cvičit se ale nepřestalo, a tak nebyl problém po sametové revoluci Sokol obnovit. Jeho novodobá historie začala v roce 1991, a tak letos sokolové slaví už dvacáté výročí.