Praha – Návštěvníci budovy Invalidovny v pražském Karlíně se mohli přesvědčit, jak žili váleční invalidé. Dnes v Invalidovně sídlí Ústřední vojenský ústav. Ten své brány otevřel s několika výjimkami naposledy před sedmdesáti lety.
Původně měla být Invalidovna devětkrát větší. I tak ale poskytla útočiště patnácti stům zmrzačených vojáků. Barokní budova vznikla podle pařížského vzoru. Fungovala soběstačně s vlastním pivovarem i jatky. Nechybělo například ani důstojnické kasino. Ve svém jádru Invalidovna ukrývá nádvoří se 160letými platany. Mezi zdmi měla ale třeba i odvšivovací stanici.
Dlouhé křížové chodby zaujaly i filmaře. Točil se tu třeba Formanův Amadeus, scény z Hellboye nebo Draculy. Naposledy český snímek Hlídač č. 47.
Ústřední vojenský archiv v Invalidovně sídlí od čtyřicátých let. Jeho nejstarší archiválie nesou datum z počátku 18. století. „Pokud si dokážete představit A4 na výšku, tak těch je tu na policích skoro dvacet kilometrů,“ říká ředitel Správního archivu ministerstva obrany Jan Kolář.
„Je obrovský zájem o to, kde předek padnul, kde je pochovaný. Tyhle informace poskytujeme. Jsou to stovky a stovky žádostí,“ přibližuje práci Vojenského historického ústavu jeho ředitel Julius Baláž.
Invalidovna dlouhodobě chátrá, stav ještě zhoršila povodeň v roce 2002. Celkovou rekonstrukcí prošla naposledy před sto dvaceti lety. Za dva roky se archiv přesune do bývalých ruzyňských kasáren. Osud Invalidovny je zatím nejistý. Zájem o prostory projevila Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, která by tu chtěla zřídit studentský kampus.
