Pardubice - Plány zrušit kojenecké ústavy a nahradit je pěstounskými rodinami vyvolávají v Česku řadu obav a otázek. Například, co bude s dětmi, které jsou těžce nemocné a pěstouni o ně nebudou mít zájem. Právě tím se trápí třeba v Dětském centru Veská u Pardubic.
Tříletý Jiří se narodil s těžkou metabolickou vadou, má dětskou mozkovou obrnu a těžkou formu epilepsie. Chlapec potřebuje stálý dohled, náročnou léčbu i rehabilitace. Pokud se ústavy zruší, na pěstouny může čekat marně. „My nějaký zvýšený zájem právě o handicapované děti nevidíme,“ přiznává lékařka Dětského centra Veská Barbora Červíčková.
Podle ministerstva je přesto umístění do náhradní rodiny lepší než ústav. Stejně jako v jiných vyspělých zemích. „Tyto děti budou potřebovat daleko víc podpory právě v tom domácím prostředí ze strany terénních a ambulantních služeb. Případně budou vyžadovat speciálně vyškolené pěstouny,“ vysvětluje ředitel odboru rodiny ministerstva práce a sociálních věcí Miloslav Macela. „Péči tohoto typu by pěstounská rodina nezvládla, protože to je dvacet čtyři hodin odborné péče včetně přístrojů,“ argumentuje ředitelka Dětského centra Veská Drahomíra Peřinová.
Pardubický kraj je pilotním regionem pro hledání pěstounů. Přípravu náhradní rodinné péče dlouhodobě kritizuje. „Stát sice razí jasný cíl, ale nedělá dostatečné kroky k tomu, jak to vidět i z jiných aspektů,“ oponuje radní Pardubického kraje pro sociální oblast Jiří Brýdl.
Kraj proto hledá řešení, jak péči o chronicky nemocné děti alespoň v nějaké podobě udržet. „Snažíme se ty varianty prověřit, protože konkrétně Veská má bohatou historii a byla by škoda, aby zařízení, které funguje, zaniklo,“ říká radní Pardubického kraje pro oblast zdravotnictví Martin Netolický.
Ve snaze upozornit na nezbytnou péči o nemocné děti personál ve Veské přidává další argument. Pokud totiž pěstouni péči nezvládají, dítě se musí vrátit zpátky do ústavu, a právě to pro něj může znamenat trauma do dalšího života.
