4) Židovská svatba V ortodoxně praktikujícím židovském společenství dodnes domlouvá a zprostředkovává sňatky dohazovač (v hebrejštině šutchan). My si samozřejmě už stěží dovedeme představit, že bychom si vzali někoho, koho by nám sehnali rodiče přes dohazovače. Pro ortodoxní Židy je to ale stále důležitá a vážená funkce.
Vzpomínky na Izrael
Židovská rodina s hodně dětmi je základ všeho. Pobožným Židům je přikázáno množit se a to je možné jen v řádně uzavřeném manželství. Proto i ti, kteří by jinak jen stěží nalezli partnera (nejsou hezcí, žijí v odlehlých končinách, jsou ostýchaví a tak podobně), za pomoci dohazovače vstoupí ve svazek manželský. Jak jsem byla informovaná, šutchan je důležitý a vážený také proto, že v podstatě dbá o kvalitu rodu. Dohazovač je totiž povinen se seznámit se zdravotním stavem ženicha či nevěsty a jejich předků. Zjistí-li nějakou genetickou nemoc či dispozice k ní, neměl by takový sňatek zprostředkovat, nebo alespoň musí na takovou možnost upozornit. Dále domlouvá veškeré finanční záležitosti pokud se věna týká, popřípadě manželského uspořádání materiálních věcí atd.
Samozřejmě, že se i v pobožných židovských rodinách připouští sňatek z lásky, ale i zde šutchan způsobilost vdavekchtivých a jejich postavení vždy prověří. Když jsem byla v Izraeli, moje neteř si právě brala amerického Žida, jenž do Jeruzaléma přijel studovat, do kterého byla až po uši zamilovaná. Bylo jí osmnáct jemu dvacet tři.
Taková židovská svatba, to není jen tak něco, to je velká rituální záležitost. Všechno má svá pravidla a snoubenci ani svatebčané se nenudí, přestože se to odehrává celý dlouhý den. Snoubencům je až do svatby zakázáno se sebe třeba jen dotknout a týden před obřadem se nesmí vidět vůbec. Před tím budoucí ženich dochází do rodiny nevěsty, kde pod dohledem příslušné garde spolu hovoří, chodí na procházky i slaví společně svátky atd. Když konečně dojde k tomu kýženému dni, je panenská, bílá nevěsta, v honosných šatech umístěna venku pod baldachýn, kde přijímá gratulace. Ženich sedí někde na druhé straně za synagogou, tak, aby na sebe neviděli. Prostor pro svatební hostinu je umístěn nejlépe před synagogu (pokud se sňatek odehrává někde mimo centrum města, což byl tento případ) a je rozdělen dlouhým paravánem na mužskou a ženskou část.
V určitý okamžik se nevěsta, následována svoji matkou a budoucí tchýní, vydá špalírem žen směrem k ženichovi, ten jí jde špalírem mužů naproti. Někde uprostřed se setkají a pod přenosným baldachýnem společně odcházejí na místo svatebního obřadu. Pak se pod baldachýnem začnou odehrávat rituální záležitosti, které sledují svatebčané řádně rozdělení na mužskou a ženskou polovinu. Nejsem vůbec seznámena se svatebními židovskými obřady, takže mohu jen popsat, co jsem viděla, bez jakéhokoli bližšího vysvětlení, co která pasáž či úkon znamená. V jednu chvíli začal rabín odříkávat modlitbu (asi), obě matky se svíčkami v ruce obešly několikrát dokola ženicha a nevěstu. Potom rabín něco říkal, snoubenci to opakovali, pak se vykřiklo mazel tov, rozbil talíř a ze snoubenců byli manželé. Společně se pak ruku v ruce a doprovázeni všemi přítomnými odebrali do určeného domu, kde byl pro ně přichystán svatební pokoj, ve kterém mělo dojít k prvnímu tělesnému sblížení a spojení. Zda se tak skutečně stalo, jsem se neptala, ale vzhledem k nezkušenosti obou snoubenců, nervozitě a celkově vypjaté atmosféře, jsem o tom velmi pochybovala.
Svatební hosté se mezitím řádně rozsadili v ženském a mužském oddělení ke svatební hostině. Co je pro nás Čechy absolutně nepochopitelné, nepodával se žádný alkohol, tedy kromě přípitků, kterých ovšem pravděpodobně v mužské sekci bylo hodně, neb k ránu jsem viděla několik evidentně podroušených chlapů, jak se motají k domovu (po té coca-cole, co jsme pily my ženy, to určitě nebylo). Hodně se jedlo a pilo, ale hlavně tančilo. Holky s holkama, kluci s klukama. Většinou se tančily kolové tance, ale potíž byla v tom, že každá píseň měla jiné kroky. Moje představa, že se naučím ty základní, jako třeba u polky, vzala brzo za své a já se motala a klopýtala většinou v protisměru, k radostnému veselí všech. Bylo až zarážející, s jakou vervou a vášní ženy tančily. Celou noc, bez jakéhokoli alkoholického či jiného dopingu. Tančily skoro až zběsile, běda, když se jim někdo připletl do cesty, buď musel chytnout jejich krok, nebo se válel na zemi. Později jsem se dozvěděla, že ten, kdo si řádně zatančí na svatbě, brzo se též ožení. No netančete pak.
Asi tak po dvou až třech hodinách mezi rozjásané svatebčany přišli mírně přepadlí novomanželé, které zkušené pohledy ženáčů okamžitě prověřily, ať už zjistily jakoukoli skutečnost, zatleskalo se, zajásalo, že se povedlo a oba společně zasedli k večeři k dlouhému stolu tak, aby nevěsta již seděla v ženské časti a ženich v mužské. Pak se zase tančilo a jásalo. Nevěsta a ženich na každé příslušné straně byli usazeni na židli, která stála uprostřed desky stolu, jenž do výšky zvedly ruce hostů tak, aby na sebe oba přes paraván viděli a mohli si spolu alespoň takto symbolicky zatančit.
Ženy jsou od mužů separovány nejenom při svatbách, tancích a slavnostech, ale i při vykonávání pobožností. V každé synagoze je část určená ženám a část pro muže. Také prostor před Zdí nářků je takto rozdělen. Ovšem ne všem Izraelcům to připadá přirozené. Moje sestřenice, matka nevěsty, se mé tetě narodila v ateistickém prostředí kibucu, kde také sestřenice vyrůstala a kubucníci, které měla strašně ráda, byli na svatbu její dcery pozváni (což tedy vůbec nebývá zvykem, aby na pobožné svatbě byli nepobožní). Manžel jedné ženy z kibucu se mezi cizími muži cítil tak opuštěný, že si nakonec ke své ženě přisedl a hodlal zbytek slavnosti strávit v ženské sekci. A klobouk dolů před hostiteli, všichni do jednoho dělali, že si toho vůbec nevšimli, byli hluší, slepí a radostní až do rána bílého.
Wikipedie: heslo - židovská svatba
Po „úvodním“ obřadu (v jidiš bedekn), kdy se hlava nevěsty pokrývá závojem, jsou ženich s nevěstou (chatan a kala) odvedeni pod svatební baldachýn (hebrejsky chupa). Chupa stojí na čtyřech tyčích, které někdy drží čtyři přátelé ženicha (bývá zvykem, že ji drží svobodní muži) a znázorňuje budoucí domov manželů. Nejdříve tančící a zpívající průvod přátel a svatebních hostů přivede ženicha k nevěstě. Když si ověřil, že je to ta, kterou zvolil (aby nedošlo k tomu, že by mu byla „podstrčena“ jiná, jako se to stalo v případě Jákoba), zakryje ženich nevěstě závojem tvář a ona vysloví modlitbu, ve které vyjadřuje přání dobrého vztahu se svým budoucím manželem a vysloví také přání mít z tohoto manželství zdravé děti v bázni Boží. Poté je ženich průvodem mužů doprovázen k obřadníkovi pod baldachýn a vyčkává příchodu žen s nevěstou. Matka ženicha a matka nevěsty přivedou nevěstu k ženichovi a ta sedmerým obejitím muže pod chupou zahajuje první část svatebního obřadu. Všechno se odehrává „pod dohledem“ dvou způsobilých svědků, obřadníka, kterým nemusí být vždy rabín, a deseti dospělých mužů, kteří tvoří minjan. Po požehnání nad vínem se snoubenci napijí z poháru. Vlastní „zasvěcení“ (kidušin) provede ženich, který navlékne nevěstě prsten na ukazováček pravé ruky a pronese: „Budiž mi zasvěcena tímto prstenem podle zákona Mojžíše a Izraele“, načež všichni přítomní vykřiknou: „mekudešet“ (čili vdaná, doslovně „zasvěcená“). V této chvíli je sňatek uzavřen.
/Pokračování příští týden - Kibuc/