Někteří hudrují, že předvolební čas a s ním související kousky stran, které bojují o místo na sněmovním slunci, otravují občanům život. Je to nespravedlivé, protože bitka o voliče je značně zábavná, navíc poučná. Kupříkladu nyní kdosi tajemný nechal po širé zemi vylepit billboardy, na nichž je podobizna lidoveckého šéfa Miroslava Kalouska s konstatováním, že toto je "nejčestnější muž ve státě“. S dovětkem, připomínajícím starý český film Limonádový Joe, v němž břinká slogan: "Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina!“
Poučení je nasnadě – některé z mladých, pokud si vůbec uráčí všimnout, že bude cosi jako volby a že v nich kandiduje nějaký Kalousek, možná přilákají ta šprýmovná rýmující se slova a rozšíří jejich kinematografické znalosti. Navíc ti z voličů, kteří zase tak utkvěle nesledují pohyby české politické scény a příbuzenské i obchodní vztahy na ní,
se možná začnou zajímat, zda skutečně má Miroslav Kalousek na předloktí mateřské znamínko velikosti mexického dolaru, které bylo poznávacím stigmatem oné filmové rodiny, v níž úspěšně fungovali jak padouši, tak hrdinové, v každém případě kšeftmani.
A jde se dál. Lidovci prý vytáhnou se štětkami a lepidlem
a podobiznu svého šéfa, znesvěcenou dehonestujícími poznámkami, zakryjí poděkováním Kateřině Neumannové. Člověk se zamyslí, zda tu naši milou Katku také nezdobí příslovečné mexickodolarové znamínko Kalouskovic přízně… Pravda, patřila by k té části rodiny hrdinné, neboť vítězí a dle všech známek nedopuje. Padouši berou bobule. Kalousek se také dozajista neplní žádným nandrolonem,
ale co když se tím svinstvem cpe nějaký jeho strejda nebo švagr, mohl by namítnout nějaký protilidovecký volební kandidát! Je třeba ukázat, že v rodině jsou lidé bez podpůrných prostředků, zrovna ta naše zlatá Kačenka… Možná není tak docela z KDU-ČSL, ale když jí jenom tak děkujeme, nelze nic namítat, a skrz ty díky se alespoň na lidovecké tváře nalepí vločka sněhu nebo namazání od jejích lyží …
Je to moment, v němž člověk, je-li tak masochistický, že sleduje průběh volební kampaně, řekne: "Tak tohle je vrchol!” Nicméně ráno se vzbudí a zjistí, že to, co ho včera tolik rozhodilo, byl pouze základní tábor a že výstup k doopravdické špici teprve začíná. Že naši milovaní politici jsou schopni přijít na další a další vzrušující a zábavné kousky.
Jaké nás ještě čekají billboardy s nápisy, jejichž vtipnost zastíní i němé grotesky, Monty Pythony a Bořivoje Knedlíka z hospody U Koloděje, který, jak by mohli vyprávět štamgasti, když se do toho po dvanáctém pivu a osmém rumu pustí, je samá sranda?
V každém případě by nezaujatého pozorovatele nemohlo překvapit, kdyby najednou spatřil na českých, moravských a slezských komunikacích davy občanů, kteří zachmuřeně kráčí a přelepují celý ten předvolební billboardový les velkými nápisy: "Tak už vám doopravdy pěkně děkujeme za legraci, kandidáti naši milovaní!” Případně doprovázenými nějakým necudným obrázkem, víte jakým.
