V lednu jsem ho viděl na festivalu Sundance a musím dodat, že mě překvapil. Vystupoval v jednom večeru vedle Keb´Moa, Terrence Blancharda a kapely Frames. A byl nejlepší. Což platí i o jeho aktuální desce, nazvané římskou číslicí II. Taková nenápadná, převážně instrumentální muzika valivého stylu. Ale naprosto bez stevevaiovských exhibicí.
Ucho Svobody: Krauss a Truffaz
Mluvím o illinoiském rodákovi usazeném v Nashvillu, Viktoru Kraussovi. Muži evidentně německých kořenů. Typický představitel amerického muzikanta, který vyrostl na směsici stylů, jež pak nacpal do své muziky. Co je na něm vůbec nejzajímavější, je jeho schopnost napsat vynikající skladbu a udržet ji v natolik rovnoměrném běhu, až se k vám dokáže propracovávat celé poslechy. Neboť na ty první vám může připadat snad až obyčejná. Velký omyl! Více na www.viktorkrauss.com.
Do Archangelska zajíždějí nejspíš pravidelněji, než by člověk čekal, francouzští muzikanti vedení Erikem Truffazem. Kterého známe i z častých návštěv Prahy. Ale na rozdíl od ní ho Archangelsk inspiroval. Jak popisuje v bookletu - vyhlédli jsme jednou ráno z okna hotelu, kde jsme předtím nebyli a zírali jsme. Okolo takové stlučené barabizny, vypadalo to jako po nějaké katastrofě, nebo jako narychlo uplácaný tábor. Ale oni tam žijí lidé. Tak právě těm Erik Truffaz a jeho tři spolumuzikanti novou nahrávku věnovali. Pojmenovali ji po Archangelsku. Tím to ale končí - jinak jde o další krok truffazovského hraní. Tentokrát od až hiphopových názvuků nahrávek předchozích spíš k větší melodičnosti. Písničky občas odbíhají až ke střednímu proudu, ale pořád je to hodně zajímavý Truffaz, muž postdavisovského ražení. Evropský jazzový nadprůměrista. Poslyšte na www.eriktruffaz.com.