Viva La Vida, ať žije život, se jmenuje nové album britské kapely Coldplay. Muziky mimo ohnisko mého soustředěného zájmu. Ale vybloudit do okolního přísvitu se určitě vyplácí. Může to přinést příjemná překvapení. Jedním je určitě jmenovaná novinka. Poněkud už očekávanějším, když zjistíte, že ho spoluprodukoval a zvukovými krajinami doplnil Brian Eno. Producent a muzikant rukopisu dlouhodobě zajímavého. A Coldplay na své oslavě života znovu dokazují, jak právě tahle práce je důležitá. Poměrně jednoduché a přehledné nápady, stejně jako poměrně hezká holka, dostávají příslušným dotvořením a osobitostí punc nádhery. Pro mě jsou Coldplay na aktuálním albu velmi zajímaví a pozoruhodní.
Platí to neméně o novince muže podstatně obecně méně známého. Muzikanta a producenta T Bone Burnetta. Jeho Tooth of Crime je nádherně občas temná, občas až veselá a neustále lehce tajemná deska. Nikoliv přehledného hraní a zpívání na první poslech. Jako jízda na kole s perfektní přehazovačkou, občas obtížnější, občas hladká, se žene autorská deska doplněná skvělými spolumuzikanty - za všechny Greg Leisz, Jim Keltner nebo Marc Ribot. Taky tady si s vlastními nahozenými tématy T Bone Burnett ve studiu vyhrál. A vyhrál, chce se říct. Ale jisti si nemůžete být ničím. Neboť už v první skladbě, Cokoliv řeknu, může a bude použito proti tobě, říká: Tohle je příběh, který je založen na skutečném příběhu, který je založen na lži.
Ale nejlepší příběh napsal právě onen oslavovaný život sám v sobotu pozdě večer. Rusové porazili Holanďany. Nemusím asi zdůrazňovat, co jsem čekal a komu jsem fandil. Minule jsem psal, že kvalita Nizozemska se teprve ukáže, až narazí na mužstvo s dobře organizovanou obranou. Až nebudou mít proti sobě otevřený fotbal Itálie nebo Francie. To jsem ale netušil, že zbraň, kterou Rusové vytáhnou, bude úplně jiná. Porazili je jejich vlastními. Byli v útoku ještě lepší, jejich přihrávky byly neuvěřitelně přesné, přímočaré a smrtící. Jen kvůli prováhání několika tutovek, výbornému Van der Sarovi, a taky tyči se prodlužovalo. (A samozřejmě i kvůli obraně, která nedokázala pokrýt nebezpečného Van Nistelrooje). V prodloužení se chvíli zdálo, že se Nizozemci našli. Ale pak přišla další ruská smršť a výsledek známe. Co bude dál? Už si netroufám odhadovat - po nevídaném probuzení Němců nebo schopnostech Turků. Uvidíme.
Zápas to byl skvělý, ale komentář primáckého muže, jehož jméno jsem nezaregistroval, protože oni ho prostě netitulkují, byl strašlivý. Už se jakž takž posunul směrem k plynulosti a aspoň se omezuje na vyjmenovávání hráčů, kteří jsou v akci. Ale výslovnost jejich jmen?! Fan Persie, Fan der Vaart (proč teda ne Faart?), Fan Basten, Fan Nistelrooj a jako šlehačka na tomto lingvistickém dortu Bularůž?!!!
Nedělní večerní čtvrtfinále přineslo urputnou a razantní bitvu pozic, ve které nevyhrál nikdo. Až penalty poslaly do semifinále šťastně, jak jinak, Španělsko. Právě ono se postaví Rusům. Už podruhé - poprvé jasně vyhráli, teď?
A i zde se Prima moderátorsky snažila. Opět pro mě anonymní moderátor musí mít hodně pevné hlasivky, vydržel 120 minut řvát jak na lesy, ať už se dělo, co se dělo. A taky dokázal přesně vyhodnotit hru. Asi ve 110. minutě zápasu, hraného v horku a neustálém pohybu, pravil: Vidíme pěší utkání. A své tvrzení potvrdil o pár minut později: Další rychlý únik Villy. Ne, že by sporťáci ČT neměli své dny, ale už aby vše zase spadlo do normálu.
