Timothy Garton Ash je britský historik, profesor evropských studií v Oxfordu. Já bych ale řekl, že spíš než historik je vykladač dějů současného světa. A je v tomto oboru dost vážený. Václav Havel ho zval jako prominentní osobnost na svá Fóra 2000. Světové deníky mu otiskují analýzy významných událostí nebo významných vývojových tendencí v různých regionech či vůbec na planetě.
Zaručeně poslední takový článek Gartona Ashe mi padl do očí 11.7. v El Paísu. Pod názvem Londýnská poučení se v něm britský myslitel pokouší hledat takový postoj k terorismu, který by skutečně mohl vést k jeho vymýcení či k postupnému zániku, a zároveň varuje před postoji, jež terorismu jen usnadňují jeho situaci na evropské půdě. A tak mě napadlo, že bude lepší zaplnit tento prostor jeho myšlenkami než se pokoušet za sebe říci nějak jinak téměř totéž.
Nenahrávat teroristům
Britský historik především tvrdí, že terorismu se nelze postavit masovou vojenskou silou. Není to Hitlerova Wehrmacht. Není tu fronta. První obrannou linií je vysoká odolnost civilního obyvatelstva. Nehnout brvou, zachovat klid a nedat se vyprovokovat. A Timothy Garton Ash (někdy si jeho jméno zkrátím na T.G.A., ano?) smeká před svými krajany. Uměli to za „bitvy o Británii“ a zůstalo to v genech i dnešní generaci. T.G.A. upozorňuje, že to, co bráníme, je (naše) civilizace. Přesně to, nač terorismus útočí a co chce rozvrátit. Jestliže v obranném reflexu zbavíme své národní společnosti svobod a občanských práv, díky kterým je tato civilizace tím, čím je, jen ušetříme zákeřnému nepříteli práci. Zbavíme se svobod, práv a kulturnosti, a stejně neposílíme svou bezpečnost. Naopak oslabíme svou obranyschopnost.
Cenným rysem západní kultury je dnes její otevřenost a tolerance vůči spoluobčanům jiných etnických i kulturních kořenů, jiného vyznání, jiných zvyků. Ani v tom nesmí evropská - či chcete-li západní - civilizace slevit. Poštvou-li si Britové či Francouzi či Holanďané proti sobě své spoluobčany zámořského původu, udělají jen to, co se dosud teroristům nedaří. A pokud se jim to daří, tak jen s jedinci. Zaznamenejme na tomto místě, dodávám já, že jakmile se objevily první náznaky „revanše“ vůči příslušníkům muslimské menšiny, premiér Blair je tvrdě odsoudil.
Logika zločinu a trestu
Garton Ash dále říká, že recept není v tom, co hned po londýnských atentátech navrhovala americká Fox News: použít ještě rázněji vojenskou sílu na likvidaci „nepřítele“ v Iráku či kdekoli jinde. T.G.A. je šťastný, že londýnská policie odmítla mluvit o válce s teroristy a přidržela se policejního termínu zločin. A doporučuje, stručně řečeno, důslednou policejní a zpravodajskou práci a v britské společnosti takové postoje, které upevní její soudržnost. Jedině ta vezme teroristům půdu pod nohama, dokáže je nakonec izolovat a usnadní jejich dopadení ještě před dalším zločinem. (Což podle mne platí obecně.) O vojenských „řešeních„ problému si T.G.A. myslí toto: “Síla byla na místě, když šlo o rozprášení Al-Kaidy v Afghánistánu. Naproti tomu je čím dál jasnější, že invaze do Iráku byla omylem, jenž téměř jistě řady teroristů spíš rozmnožil, než rozprášil." Odejít z Iráku teď už nelze. Demokratické země by tam měly usilovat o to, aby se Irák vydal pokojnou cestou ke svobodě. Ovšem jedním dechem Garton Ash říká, že zároveň mají západní demokracie od Spojených států vyžadovat změnu v okupační politice.
A jaký závěr z toho všeho T.G.A. vyvozuje? V době, kterou žijeme, už je třeba počítat s tím, že události z jakkoli vzdálených míst planety se promítnou i u nás. A třeba i tak dramaticky jako v Madridu či v Londýně. Žádná politika už není foreign (zahraniční, ale také cizí - pozn. Z.V.), říká T.G.A. To je, podle britského vykladače světových dějů, jemuž svět naslouchá, nejdůležitější poučení plynoucí z úderu na Londýn.
Já k tomu za sebe jen dodám, že si myslím skoro totéž. A snad ještě to, že tam, kde T. Garton Ash vidí obranu před terorem v soudržnosti národní společnosti, bych dodal, že soudržnost evropské společnosti by rovněž nebyla k zahození. Naopak, časem se ukáže jako nezbytně nutná.
