Po minulém \"rozloučení\" s Jacquesem (čti, prosím, žakem) Chirakem mělo dnešní pokračování mého \"internetového seriálu\" pokračovat povolebními vyhlídkami Francie sub speciae (tedy z hlediska) vítězství jednotlivých prezidentských kandidátů. Po berlínské oslavě 50. výročí evropské integrace, ale hlavně po sporech nad textem\"berlínské deklarace\" mi připadá naléhavější zamýšlet se nad vyhlídkami Evropy. Třeba také sub speciae vítězství jednotlivých kandidátů na úřad francouzského prezidenta.
Zůstane Merkelová na všechno sama?
Krizí bylo v historii evropského sjednocování bezpočet. Většinou z nich Evropu (která v počtu dvanácti či patnácti zemí ještě neměla nárok na toto jméno) vytáhl německo-francouzský tandem. Jindy dával Společenství, posléze Unii, impuls k novém skoku vpřed. V této chvíli se nedá odhadnout, zda se Francie, s novým prezidentem v čele, bude plně angažovat v úsilí o překonání současné rozklíženosti EU.
234;tre, což zaznívalo v textu i podtextu berlínských projevů. Jen hlavní vládní strany v Česku a Polsku jako by byly přesvědčeny, že Unie došla v integračním procesu dost daleko a že pokračovat v něm už by ohrožovalo národní zájmy.
Nepřiřazuji k Česku a k Polsku například Nizozemí, které vetovalo v referendu text ústavy. Nepatří k těmto dvěma proto, že to, co vadilo Holanďanům (ilegální migrace, rozšíření Unie), bude snadno ošetřeno, jejich odpor opadne a navíc, vláda už další referendum nevypíše. Nepřiřazuji ani Velkou Británii, protože její výjimečné postavení v Unii je věcí dlouhé historie a všichni ostatní je nakonec mohou případně respektovat a tolerovat. Praze a Varšavě nebude ale dáno vytvořit s Londýnem jednotnou alianci, až dojde na lámání chleba.
Ve svém dnešním vydání upozorňuje rakouská Die Presse na interview, které poskytl bývalý předseda evropského parlamentu Klaus Hänsch listu „Berliner Zeitung“. Vyzval v něm vlády, které by nechtěly akceptovat podstatu ústavy, aby z Unie vystoupily. „Nejde tu jen o text nějaké smlouvy, ale o to, jestli se někdo cítí být uvnitř nebo mimo,“ řekl Hänsch. Velkou Británii při tom na mysli asi neměl.
Cholerické gesto nebo první signál?
Dejme tomu, že to spíš bylo cholerické gesto než první známka nátlaku. Ale nátlak přijde. A to už se dostáváme k perspektivám Evropy sub speciae vítězství toho či onoho francouzského kandidáta. Každý z možných vítězů prezidentských voleb - Sarkozy, Royalová, Bayrou - se dokáže postarat o to, aby v budoucí evropské smlouvě byly ošetřeny i výhrady francouzských voličů, 232;ne Royalová zatím, pokud vím, nic podobného nevyřkla. Ale v její straně je silné křídlo, které už před referendem o evropské ústavě hlásalo, že až Francouzi řeknou ústavě NE, bude možné „napravit škody, které Francii napáchalo ukvapené rozšíření Unie.“
Podle mého názoru by Royalová sice neměla přiliš velkou chuť stát se v prezidentské funkci vykonavatelem politiky, která v její straně převládla před referendem, jež pohřbilo (podle ní samé) Evropskou ústavu, zato bych ale věřil tomu, že bude mít chuť pomáhat Angele Merkelové prosadit novou evropskou smlouvu (či jak se bude jmenovat soubor nových pravidel hry pro EU) umožňující potřebné prohloubení evropské integrace. Zejména pokud to bude proti hlasům odjinud než z nitra Francie.
K tomu jen dodám, že by to vlastně nebylo ani proti hlasům „z nitra“ Česka či Polska. Když, tak jedině proti hlasům špiček těch nejsilnějších stran vládních koalicí v těchto zemích. O české a polské veřejnosti přece průzkumy veřejného mínění neříkají nic takového, co by svědčilo o tom, že v ní převládl odpor k cestě, kterou vytyčil už text původního návrhu evropské ústavy. Ve své většině nejsou Poláci ani Češi proti silné Evropě. Naopak.
