Putinův projev na mnichovské konferenci o bezpečnosti, příkře odmítající americký záměr vybudovat základny systému protiraketové obrany ve střední Evropě, dal nový rámec tomu, co mi řekli právě před týdnem polští politici o svých osobních i obecně polských reakcích na ruský odpor k tomuto americkému záměru. Byl jsem v Polsku dva a půl dne. Příležitost mi k tomu dala návštěva předsedy českého senátu Přemysla Sobotky (a nepřítomnost varšavského zpravodaje ČT Mirka Karase).
„Zvážíme všechny okolnosti. I ty vnější."
To mi řekla polská ministryně zahraničí Anna Fotyga. Její ministerstvo, řekla, má například za úkol zkoumat mimo jiné mezinárodněprávní aspekty americké žádosti. Do podrobností zajít nechtěla, žádné zatím nejsou, Polsko je teprve na začátku vyhodnocování americké žádosti, řekla ministryně.
Předseda senátu Bogdan Borusewicz byl explicitnější: „Ruský a teď už i ukrajinský odpor k výstavbě základny v Polsku je faktor, který nelze pominout. Ovšem uklidnit Moskvu, to není úkol Varšavy, ale Washingtonu jakožto iniciátora té záležitosti." To mi připomíná, že na české politické scéně se zprvu říkalo, že Američané už na svůj záměr Kreml upozornili a z této strany, že problém nevznikne. Teď se zdá, že vznikl, když Putin v Mnichově formuloval tak rezolutně ruské odmítavé stanovisko.
Pro úplnost dodám ještě, že maršálek polského senátu Borusewicz vidí v ruském protestu především snahu vrazit další klín mezi země NATO: „Zase už rozlišují mezi zeměmi, kde by jim základny vadily, a těmi druhými, kde už Američané základny mají a nevadí to".
V Polsku jsem se také každého, s kým jsem hovořil, zeptal, jak se dívá na rozpor, který existuje mezi názory české a polské vlády na užitečnost umístění dvou součástí amerického antiraketového systému pro obranu obou zemí. Polská vláda - na rozdíl od české - netvrdí v dialogu s veřejností, že americká základna sama o sobě přispěje k obraně Polska, naopak říká veřejnosti, že bude s umístěním základny souhlasit, jestliže Američané zároveň posílí obranu Polska dodáním raket Patriot. Bogdan Borusewicz, předseda senátu, potvrdil, že on osobně si myslí, že raketová základna bude jako součást amerického antiraketového systému prvkem obrany Spojených států a že právě proto si Polsko stanoví podmínky směřující k zajištění vlastní obrany a vycházející ze zájmů Polska.
Ministryně obrany Anna Fotyga se v odpovědi na tuto otázku omezila jen na opakování výroku, že Polsko je ve fázi zkoumání americké žádosti.
Názory nejvyšších představitelů polské opozice jsem měl také možnost zjistit, ale pro vývoj situace v otázce amerických základen nejsou teď určující a pro účely tohoto komentáře nejsou relevantní. Takže jen shrnu konstatováním, že z toho, co jsem v Polsku slyšel, vyplývalo především to, že Polsko počítá s dlouhým a opravdovým vyjednáváním, ve kterém půjde o co nejpříznivější podmínky a - co je významnější - o reálné - nikoli jen proklamované - zajištění bezpečnosti Polska.
A také se mi zdálo, že v tomto ohledu Varšava o koordinování vyjednávacích pozic s Prahou příliš nestojí. Tak jako já jsem si uvědomil pragmatický aspekt v jejich uvažování, tak si patrně polští politici uvědomují u některých českých politiků apriorní bezpodmínečnost jejich souhlasu s americkým záměrem. Tuší, že současná česká vláda se chce prostě ve Washingtonu dopracovat takové pozice, jakou tam Polsko už má. Výchozí body Prahy a Varšavy k jednáním s USA nejsou tedy identické a Varšava proto zřejmě nevidí v taktice koordinovaného postupu při jednáních s Washingtonem takový přínos, jaký by z něho zřejmě plynul Praze. Souhlasí ovšem s průběžným vzájemným informováním. Ostatně v nejbližších dnech jede ještě do Varšavy jednat premiér Topolánek. Bude zajímavé dozvědět se pak, zda se vzájemné porozumění a spolupráce české a polské vlády při té příležitosti prohloubí či ne.
Změnila něco Putinova řeč v Mnichově?
Putinova řeč byla především dialogem s Washingtonem, nikoli s Prahou nebo Varšavou. Stojí za to přečíst si ji celou. V Mnichově šlo prezidentovi Ruské federace o to, o co mu jde vždycky a čím dál víc - aby Rusku vybojoval místo vedle Ameriky na globální politické scéně. Evropa - a v ní Polsko a Česko - tu pro něj byly ( a i v budoucnu budou) jen hřištěm toho boje, kterému by - jak jeho řeč odhalila - opět rád vrátil jeho někdejší vliv na běh světa. Zaútočil na unipolární svět amerického hegemona a předpověděl mu, že jeho slábnoucí moc se bude brzo muset porovnat s rostoucí silou Ruska, Číny a Indie. O Evropě ani slovo.
Chudinko Evropo, chudinko Unie! Po těch dvou letech vnitřní rozklíženosti už v globální aréně pro Putina - a nejen pro něj - vůbec nefiguruješ! Nepřisuzuje se ti tam žádná aktivní role. Můžeš si za to ale sama. Můžeme si za to sami! Potenciál tu je, ale místo vůle k činům jen malodušnost, stagnace, rozpolcenost, vzájemná podezíravost a nacionální vypočítavost. A v přístupu k Rusku a k Putinovi celá pestrá škála vztahů! Od kamarádství a přátelství přes partnerství k opatrnému odstupu…. až k polské ostražitosti. Nejednotnost vztahu k Putinovu Rusku ilustruje smutný fakt, že síla jednotlivých zemí EU se nesčítá a netvoří dohromady jednu velkou sílu evropského celku, která by Unii - a nám všem v ní - garantovala autoritu u stále sebevědomějšího souseda na východě a která by jí dávala schopnost spoluurčovat běh světa či aspoň vykonávat podstatný vliv na poměry v Eurasii.
Pokud Putinův projev v Mnichově znamená, že na scénu globální politiky vstupuje - mnohem výrazněji než dosud - další silný hráč, kterého už nebude možné nebrat na vědomí, pak bude pro Evropu i svět ještě nepříjemnější než dosud, nepřekoná-li Evropská unie svou současnou politickou rozklíženost a neochotu svých národních komponentů zaujímat společné pozice a přebírat společnou zodpovědnost. Bylo by velmi neblahé, kdyby o dalším vývoji kolem Evropy a dokonce i na jejím území probíhala diskuse jen mezi současným americkým a současným ruským prezidentem. Ostatně, není to tak už vlastně, když jak z Polska, tak od nás už zaznělo, že otázku umístění základen amerického antiraketového systému na území Polska a Česka si mají nejdřív vyjasnit Putin s Bushem? A když jedinou reakcí ostatní Evropy i obou centrál v Bruselu na celou záležitost je jen … ticho?
