Jeden z faktorů, které ovlivňují naše životní perspektivy, je situace v energetice. Bez různých druhů energií – a bez surovin, z nichž se energie vyrábějí – bychom nevedli život na takové úrovni, jakou nám nabídla věda a technika v posledních dvou staletích. Proto je nafta tak citlivým tématem. My Češi jsme na ní trochu méně závislí než většina vyspělého světa, ale spolu s vyspělým světem jsme stejně nuceni o budoucnosti s naftou nebo bez nafty přemýšlet. Je to záhodno nejen kvůli jistotě, že nové a nové výkyvy nafty nepřestanou otřásat ekonomikou. V Evropě - Česko nevyjímaje - je to záhodno i proto, že hledání náhrad nafty by mohlo přinést - jak už jsem tu jednou psal - novou perspektivu pro budoucnost tolik zpochybňovaného zemědělství, jež v některých oborech své potravinové produkce neobstojí v konkurenčním prostředí otevřeného světového trhu bez „berliček“ evropských dotací. A v globálním měřítku je záhodno přemýšlet o tom, jak zbavit ropu pozice královny surovin, proto, že ropa zneklidňuje světovou politiku.
Jak sesadit naftu z trůnu
Ropa samozřejmě hned tak nedojde, ale i kdyby byly všechny hrozby „naftových krizí” jen produktem spekulací trhu nebo obav z politického vývoje v Saudské Arábii, v Iráku, v Iránu, v Rusku, v Nigérii a bůhví v které ještě naftové velmoci, nebo kdyby byly - což je teď v úvahách o naftě zbrusu nový „strašák” - důsledkem strachu z neukojitelné energetické potřeby expandující čínské ekonomiky, i tehdy by bylo záhodno mít zbraň proti „vydírání naftou“.
Takovou zbraní, která by ropě vzala postavení téměř výsadního zdroje energie, je využití alternativních zdrojů energie. Mezi nimi teď pro změnu přitahuje nejvíc pozornosti to, čemu my říkáme biomasa a Američané, jak jsem se dočetl v Newsweeku, bio-fuel.
Ve svém vydání z 8.srpna věnuje Newsweek celých sedm stran(!) informacím o možnostech, jak nahradit naftu rostlinnými zdroji. Titulek hlásá „Jak žít bez nafty”, ale trochu skromněji by to mohlo znít jak sesadit naftu z trůnu. Zatím nelze naftu - ve světovém měřítku - ničím zcela nahradit, ale opatřit naftě konkurenci, to by pomohlo nejen technologicky, nejen ekonomicky. To by pomohlo politicky! Kdyby nafta ztratila pozici klíčové suroviny pro moderní hospodářství, patrně by to zásadním způsobem změnilo poměry na světové politické scéně. Tohle ovšem neřekne nahlas nikdo v dnešním Washingtonu, ani nikdo v Kremlu, ba dokonce to neřekne ani Bin Ládin. Síla i politické myšlení hlavních aktérů na globální politické scéně stojí do značné míry na premise nezastupitelnosti nafty v dnešním světě. Ale zítřejší svět nemusí naftu uctívat tak bezvýhradně.
Brazílie - „postnaftová” velmoc?
Newsweek, z jehož analýzy vycházím a pokorně to přiznávám, otvírá těch svých sedm stran o „světě bez nafty” půvabným příběhem brazilského majitele flotily aerotaxíků. Když už nestačil pokrývat provozní náklady, které mu cena leteckého benzínu neustále zvyšovala, přešel na etanol na bázi cukrové třtiny. Ten už v silniční dopravě představuje 25 procent směsi (flex-fuel), na kterou se v Brazílii jezdí, a stále větší procento vozů nové generace s motorem adaptovaným na flex-fuel je schopno jezdit i na čistý etanol. Jeho cena u čerpadla je o polovinu nižší než cena benzínu! Tenhle - zdaleka ne nový - brazilský trend nabízí samozřejmě obrovskou příležitost místním latifundistům i zpracovatelskému průmyslu. Investice do plantáží třtiny a do jejího zpracování na přísadu či náhradu paliva spalovacích motorů závratně rostou. Brazílie už svou pohonnou hmotu na bázi cukrové třtiny vyváží(do Jižní Koreje a Japonska) a má šanci stát se „etanolovou Saudskou Arábií”. Už dnes je Brazílie spolu s Indií schopná nahradit na světovém trhu 10% ropy!(Místa zbývá ovšem dost i pro českou řepku. Jen umět „popadnout svého býčka za rohy“, jak říkají Španělé. A to jsme zatím příliš nezvládli.)
Není třeba čekat, až vyschnou ložiska nafty. Svět se může začít měnit i bez toho. Nepotřebuje akutně naftu nahradit. Potřebuje se zbavit diktátu nafty. V ekonomice i ve světové politice. Bez něj by se svět znatelně uklidnil. Tam, kde to pochopili, už na tom pracují.
