„Nech to být, já to platím!“ řekl Barry Míťovi, když oba prezidenti dojedli hamburgery s cibulí a čedarem a rozdělili se o jeden kornout s hranolky. Tak to citovala světová sdělovadla, a protože zvědavé mikrofony zaslechly, že si pánové Obama a Medvěděv párkrát řekli křestními jmény, je zcela přípustné považovat jejich vzájemná oslovování za tykání. Když pak zasedaly americko-ruské delegace (dohromady 17 diplomatů, devět amerických, osm ruských), bylo jednání mnohem oficiálnější. Ale celkově cesta Dmitrije Medvěděva do USA přece jen něco přinesla.
Jak velké je tohle „něco“? V mezinárodních vztazích se odstíny pokroku měří hodně těžko, protože se tradičně dá mluvit o kategorii „krok-sun-krok“. Kdo chce být optimističtější – může se odvolat na deset dohod, které Obama a Medvěděv podepsali, a citovat alespoň jejich záměry. Tato „washingtonská desítka společných prohlášení“ prozrazuje dost velkou snahu o pragmatické vzájemné vztahy.
Kostrbatost řady formulací jako obvykle odradí mnohého čtenáře, aby se prokousával textem dále. Nyní však šlo zřejmě i o to, aby určitá sblížení stanovisek byla stravitelnější jak pro vrstvu amerických rusofobů, tak i ruských yankeyofobů.
Nešlo přece v jednom ze společných prohlášení napsat třeba: „Já, Barack Obama chápu, že Dmitrij Medvěděv to má zatraceně těžké pokoušet se o modernizaci Ruska, o kultivování demokracie, hlavně ve státní správě; není snadné apelovat na “Novorusy„, hlavně oligarchy, aby méně ždímali společnost; my jsme v Americe prodělali také těžký vývoj, takže něco z historických zkušeností mohu poradit.“
Diplomatická formulace dokumentu raději zněla (lingvisticky sice příšerně, ale za to profesorsky), že prezidenti Ruska a USA „budou usilovat o napomáhání zvýšení otevřenosti státní správy“. To je tak kazatelsky kulantní, že smysl může unikat – tedy že se jedná o záměr (a vlastně ruský slib) zásadně prosazovat demokracii a jít na byrokraty s kladivem. Staré ruské kádry se ovšem budou utěšovat tím, že takové úmysly byly už mnohokrát vyjádřeny a všechny mají dosud ustláno v archivech pod vrstvami prachu. Tenhle dokument ze všech deseti společných prohlášení Obamy a Medvěděva je asi „nejfilosofičtěji“ pojatý. Ale při troše štěstí může být znamením změn ve vzájemném pochopení a ve vztazích nejmocnějšího státu světa s tím teritoriálně největším.
Když před třemi roky diktoval za USA vztahy se světem ještě Dick Cheney (titulárně ovšem George Bush mladší) – přešlo se mlčením i tak významné výročí jako 200 let od navázání americko-ruských diplomatických vztahů. Nikdo nepřipomínal, jak Alexander I. kladl na srdce André Daškovi, aby vyřídil prezidentu Jeffersonovi nejsrdečnější pozdravy ruského cara. A instrukce nejvyššímu zástupci carského státu v Americe stroze připomínala, že se nesmí stavět na stranu žádné americké politické strany, že musí naprosto respektovat americký republikánský režim a zdržet se komentování čehokoliv, co by se mohlo vykládat jako vměšování do místních poměrů. A to hlavní bylo – dělat a udělat vše pro vzájemný rozvoj obchodních a hospodářských vztahů. V tom se taky Daškov náramně činil.
Ale zpět k dokumentům Obamy a Medvěděva. Věnují se „strategické stabilitě“, „boji s terorismem“, „energické efektivnosti“, „strategickému partnerství v oblasti inovací“, „usnadnění mezilidských kontaktů“, „mezinárodní adopci dětí“, „kyrgyzskému problému“, „afghánskému problému“ a konečně „ruskému připuštění do světové obchodní organizace“. Všechny jsou k nalezení na oficiálních webových stránkách Kremlu i Bílého domu. Kupodivu jsou to nezvykle stručné proklamace principů, už dříve oboustranně vyjadřovaných, nyní oficiálně formulovaných pro kronikáře doby.
Posun tu ovšem je. Amerika si už nečiní výsadní právo na roli globálního hegemona. Bylo by to i dost trapné, v předvečer 4. summitu G-20 v Torontu (po summitech v Londýně, Washingtonu a Pittsburghu) – neboť definitivně nadešla doba světového dělení o odpovědnost za vývoj a osud planety. V dokumentu o tom, co dělat proti terorismu, mluví Obama s Medvěděvem „o společném vedení“.
Afghánský problém a to, jak definovat jeho stav a snahu o řešení – to byl oříšek, kterým se řadu měsíců museli zabývat Sergej Lavrov a Hillary Clintonová, než byl hotov text předložený prezidentům k podpisu. Samozřejmě, že stále platí úsloví o rozdílu mezi státníky a diplomaty, podle nějž se státníci pokoušejí problémy řešit, zatímco diplomati jen říkají, o jaký problém jde.
Obama a Medvěděv podepsali k Afghánistánu diplomatický text. Moskva dál nevěří, že Washington válku pod Hindúkušem vyhraje, ale nechává americké naděje bez komentáře. Dokonce souhlasí s logistickou pomocí přes ruské území (které ovšem už skoro dvacet let s Afghánistánem nesousedí). Nejpozoruhodnější – a nejvýznamnější – je pak sama první věta dokumentu, že Americe a Rusku jde o „Afghánistán mírový, stabilní, demokratický, neutrální, hospodářsky soběstačný, zbavený terorismu a narkotik“. Chtělo by se dodat „Inšallah“, děj se vůle boží. Ta lidská na to zatím nestačí.
Pro řadu dokumentů, které přirozeně vejdou do análů doby, nelze zapomínat na posun ve vztazích, který se může z pozornosti vytratit. Oba mladí prezidenti bezpochyby udělali dobrý kus práce. Oba jsou právníci, ba profesoři, kteří určitou dobu taky přednášeli na universitě.
Obamovo charisma je nesporné. Ropná katastrofa v Mexickém zálivu ho jistě stojí velký kus politického kapitálu, ale jak velký – to se ukáže až na podzim při „mezivolbách“. Návštěva Medvěděva mu do určité míry umožnila „odpočinout si“ od největší ekotragedie světového oceánu.
Medvěděv v San Francisku velmi získával body. Už to není benjamínek, kterému před dvěma roky daroval Vladimir Putin nevídanou šanci otevřením brány do Kremlu. Dnes je to sebevědomý vzdělaný muž, který umí mluvit spatra věcně, s jasnou koncepcí projevu a s vtipem. Má přehled i rozhodnost, s jakou hájí své názory. Když hovořil před americkými vysokoškoláky, viditelně získával sympatie. V první řadě sálu seděla Condoleezza Riceová. Náramně tleskala a ukázala, že i ona se umí dobře bavit. V Silikonovém údolí dostal Medvěděv od „Jablečného šéfa“ (CEO Apple) Stevena Jobse darem nový supermoderní mobil. Poděkoval, že se zas něčemu přiučí. A pozval tohoto průkopníka elektronické komunikace, aby se seznámil se Skolkovem – velmi ambiciózním projektem, který „chce převzít štafetu technického pokroku“ z Kalifornie.
Skolkovo je za moskevskými humny vznikající embryo ruské Křemíkové Doliny. Je to autoritativní vládní pokus o zasetí semínek, z nichž by měla vzejít aspoň některá centra vědeckého výzkumu a vývoje nejmodernějších oborů. Jako každý pokus o revoluci shora je to záležitost křehká, a zatím ne každý věří v úspěch. Odpovědí skeptikům je poukaz na to, že od Petra Velikého se hodně z toho, co už svět znal, muselo Rusku „vždy nadekretovat shora“.
Rusko zoufale potřebuje proměnu ekonomické struktury a už nemůže používat metody Iosifa Vissarionoviče, který z venkovanů dělal průmyslové otroky. Ti mohli kopat „kanály od moře k moři“ a o hladu stavět průmysl. Vědu už musí dělat lidé s jiným základem, mentalitou a vzděláním. O vznik Skolkova se má starat Viktor Vekselberg (miliardář a ne špatný manager), nyní ve funkci „prezidenta Skolkovského fondu“, jehož hlavními poradci jsou Nobelovci Žores Alfjorov a Roger Kornberg. Mluvit o tom, jak se jim projekt vydaří, je skoro totéž jako mluvit o tom, jak dopadne „Projekt Mars 500“, který právě začal. Teď přichází éra spousty kontaktů a slibů a určitě i zklamání. Rusko má a vždy mělo spoustu talentovaných lidí. Globální vír snadno odvane ty nejchytřejší mozky do světa. Zpátky přijdou (jen s trochou historicky známé ruské nostalgie), až když se jednou Rusko zas dopracuje od „dřevěného rublu“ k někdejšímu zlatému červonci.
V době, kdy už byl ruský prezident ve Washingtonu, chystali se mnozí vrcholní státníci do Kanady. Nejdřív na summit G-8 do Huntsvillu a vzápětí na G-20 do Toronta. Agenda těchto setkání „Pánů světa“ – jak poučně pravil čínský ministr financí – by měla začít od pravidla „naučit se nežít nad poměry čili bez dluhů; zdá se, že to zatím umějí jen někteří z těch nejchudších. Ti bohatší namnoze ještě ne“ (Řečeno v čínské televizi CCTV 9 – v nedělním vysílání 27. 6.).
Při debatě v CBS o ekonomice světa se kdosi zeptal: Kolik jich (státníků) přijede na G-20? Odpověď zněla: „Asi 30 nebo až 35! – Kdo to dneska už počítá?!“ – Ovšem. Svět se změnil. A ti, kteří o něm chtějí rozhodovat, už musí přizvat k rozhodování každého, o koho se jedná. Ve světovém měřítku se nedá poslat složenka státnímu dlužníkovi a poručit „koukej zaplatit do příštího pondělí“.
Schůzka G-8 v Huntsvillu rozběsnila mnoho demonstrantů – antiglobalistů. Nejvíc že bezpečnostní opatření na ochranu hostů vyjdou Kanadu na miliardu dolarů. Asi včetně i s G-20 v Torontu. Dalo to důvod k výkřikům a transparentům, že prezidenti by měli být lacinější, že je to přepych mít tak ustrašené státníky, dokonce že i demokracie a svoboda je nesmyslně drahá. A na pozadí zase hořela zapálená policejní auta a ohyzdně působily zničené výlohy obchodů a bank. To je jevová stránka události, na které si pochutnávají televizní kamery a fotoreportéři z celého světa.
Podstata problémů však zůstává. Globalizace ekonomiky – od financí po komerci – neodpustitelně přehlíží sociální problémy, které způsobuje. A recepty na hořké pilulky jsou v malé oblibě. Americký recept je „rozhodně víc vydávat na rozvoj, dluhy jsou druhořadé“. Evropa (EU) chce zase raději šetřit. Drze shrnuto: To, čemu se říká ekonomická věda, má stále zásadní hokynářské myšlení. Světu i na začátku XXI. století chybí ekonomická věda, začínající od zájmů člověka, tedy nestavějící na souboji finančně-zbožních koloběhů. Je to utopie? Zatím, bohužel, ano.
- Obama a Medvěděv autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1760/175994.jpg
- Barack Obama a Dmitrij Medvěděv zdroj: Presidential Press Service http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1760/175948.jpg
- Obama na pobřeží Louisiany zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1689/168813.jpg
- Účastníci mise Mars 500 autor: Oleg Vološin, zdroj: IMBP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1665/166484.jpg
- Demonstrace proti summitu G8 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1071/107085.jpg
