Nikdy jsem nepatřila k příznivcům prezidenta Klause, zvlášť v případech, kdy se tvrdě staví proti regulacím – hlavně těm evropským. Nechápu, proč se u nás stále ještě může kouřit v restauracích, byť tenhle zlozvyk ničí nejen zdraví těch, kteří kouří, ale i těch, kteří jen třeba sedí poblíž. Jenže někdy musím uznat, že si trh zaslouží, abychom mu přeci jen ponechali volné ruce. A to je i případ návrhu, podle kterého by měly mít obchody bez rozdílu v neděli a ve svátek zavřeno. Odboráři, politici i kněží, kteří tuto regulaci stále více a více prosazují, tvrdí, že i prodavačky mají nárok na zasloužený den odpočinku. Ve mně ale spíš tenhle návrh evokuje nepřiměřený zásah do svobody podnikání i bolestivé a nejspíš zbytečné omezení spotřebitelské poptávky. Rozhodně totiž nelze říct, že by v neděli obchodní centra zela prázdnotou. A jako úsměvný paradox nejtvrdšího kalibru mi pak zní i to, že se zprávou o obnovení diskuse o tomto opatření přišlo NEDĚLNÍ televizní zpravodajství.
Souboj na kordy: volná ruka trhu versus zákaz nedělního prodeje
Diskuse o omezení prodejní doby velkých nákupních center se s železnou pravidelností objevuje každých pár let. A s každým novým kolem získává na popularitě – nejen u domácích politiků, ale i na poli Evropské unie, odkud by mohla podobná regulace přijít centrálně. Jak sami příznivci nového zákona přiznávají, inspirovali se v sousedním Rakousku. Tady skutečně již od sobotního odpoledne nenakoupíte. Místní si na to zvykli, vždyť přece neděle je den, kdy se chodí do kostela, a turisté se chtě nechtě přizpůsobí. A pravdou je, že podobná regulace v Rakousku má své opodstatnění, vždyť tři čtvrtiny Rakušanů se hlásí ke katolické církvi a podle té je práce v neděli, tedy v den, kdy podle Bible po stvoření světa odpočíval i sám Bůh, zapovězena. Jenže, jak ukazují výsledky sčítání lidu, Češi jsou ve velké míře ateistický národ. Ke katolicismu se hlásí jen necelá třetina obyvatel země. Pro většinu Čechů tak nemá svěcení neděle na rozdíl od Rakušanů valný význam.
Práce o víkendu? Pro někoho samozřejmost
Proti regulaci práce v neděli mluví i to, že v některých povoláních prostě nepracovat nelze. Dokážete si představit, že by třeba nemocnice měly v neděli a ve svátek zavřeno, protože si i lékaři zaslouží den odpočinku? I ti nejtěžší pacienti by tak museli počkat do pondělí. To je asi jen stěží představitelné. Každý medik přeci musí počítat už při svém rozhodnutí studovat medicínu s tím, že v téhle branži se pracuje 24 hodin denně – o víkendu i ve svátek. Pokud se mladým lidem na tyhle podmínky přistoupit nechce, ať jdou dělat něco jiného, nebo například zvolí obor medicíny, kde pacienti do pondělí vydrží – řekněme například plastickou chirurgii nebo skončí někde na obvodě.
Stejnou možnost volby mají i ony „nešťastné“ prodavačky, za jejichž práva příznivci nového zákona bojují. Ty, které nerady pracují o víkendu, mohou zvolit obchůdek mimo nákupní centrum, tyhle malé krámky většinou v neděli i ve svátek již dnes běžně zavírají. O zákazníky totiž v tyto dny moc nezavadí, a tak se tady v praxi uplatňuje základní ekonomický zákon nabídky a poptávky i poučka o ruce trhu.
O motivaci – finanční i jiné
Přesto ale nemají nákupní centra ani o víkendu o pracovníky nouzi. A není divu: práce v neděli a ve svátek je mnohem lépe placená. Už i současný zákoník práce přiznává zaměstnancům za práci o víkendu a ve svátek příplatky, a tak za stejný počet hodin dostanou prodavačky pracující v tyto dny více peněz než třeba v pondělí. To už je docela hmatatelný motiv, proč se údajně tak nepopulární věci nebránit.
O víkendu ale nepracují jen prodavači a lékaři. Existuje celá řada povolání, v nichž lidé taky do práce musí. Elektrárny nemohou přestat vyrábět elektřinu jen proto, že jejich zaměstnanci mají v neděli a ve svátek nárok na den volna. Kdo by se totiž v zasloužený den odpočinku obešel třeba bez ledničky a bez elektrického sporáku? A i my novináři, chtě nechtě musíme v tyto dny do práce. Nebo byste si dokázali představit nedělní večer naprosto bez televize? Místo večerních Událostí i oblíbeného nedělního filmu by na vás na obrazovce čekaly jen barevné pruhy? I novináři, režiséři a další personál, bez kterého zůstává obrazovka jen smutně opuštěná, by si přeci taky měli v neděli odpočinout. Bez přívalu čerstvých zpráv stejně jako bez čerstvých rohlíků v neděli přece nikdo neumře. A proč se za naše práva nikdo nebije? Že by nás bylo míň? A nebo s prací kdykoliv a kdekoliv v tomhle oboru prostě automaticky počítáme?
Kdo je poražený?
A tak se zamysleme nad tím, jestli navrhovaná regulace má skutečně smysl. Jestli nejde jen o populismus nejtvrdšího kalibru a přehnanou snahu získat voliče. Vždyť přece ekonomika podobnou regulací ztratí. V neděli a o svátcích mají zákazníci na nakupování více času, v nákupním centru, tak často zabrousí i do obchodů, kam by normálně nešli, a jak to určitě znáte z vlastní zkušenosti, sem tam koupí i něco, pro co původně nešli. Každý ten hadřík, zboží koupené navíc zvedá hrubý domácí produkt, a tedy přispívá k růstu celé ekonomiky.
V neposlední řadě pak taky musíme pamatovat na ty prodavačky, ve jménu kterých odboráři jednají. Když se nebude pracovat v neděli a ve svátcích, ubude pracovních hodin. Jistě se tak v řadě hypermarketů a obchodů najde nějaká ta prodavačka, která bude najednou nadbytečná, pro kterou po zkrácení pracovního týdne už nebude práce. Místo výplaty si tak domů přinese výpověď a dost možná skončí na sociálních dávkách a na úřadu práce. Bita na tom bude nejen ona, ale i ekonomika jako celek. My všichni si vlastně regulací ukousneme z blahobytu.