Podezírat Davida Ratha ze sympatií k Adolfu Hitlerovi či z dávání fýrera za vzor (což v zavilé demagogii zdejšího politického boje někteří jistě udělají) bylo by nespravedlivé a hloupé. Uváděním příkladu ekonomické politiky nejvyššího nacisty se Rath pouze usvědčil z nevymáchanosti svých úst (podobně jako kdysi Mirek Topolánek proslulým Es komm der Tag) a také navíc z polovzdělanosti nebo používání polopravd.
Polopravdivý nebo polovzdělaný David Rath
Někdejší německý Vůdce nevyhrál volby tím, že zlikvidoval nezaměstnanost. Kroky k tomu mohl Hitler podniknout teprve potom, až se stal kancléřem (byť nijak závratně nezvýšil životní úroveň a navíc zvedl daně). Nicméně i tak v důsledku bylo jeho „konečné řešení“ hospodářské krize slepou (nebo alespoň značně krátkozrakou) uličkou. Jeho čtyřletý plán z roku 1936 směřoval „k odklonu od hospodářské ortodoxie směrem k soběstačné organizaci uzpůsobené na přípravu války“. (Richard Vinen: Evropa dvacátého století).
Ekonomiku Třetí říše „nastartoval“ Hjalmar Schacht, ovšem ten brzo jako odborník zjistil, že další virtuální eskamotérství by skončilo v krachu. Také roku 1937 odešel z funkce ministra hospodářství. Nedlouho poté vyústil tento „hospodářský“ trik, jehož se Rath dovolává, ve válce. To byly jediné dvě možnosti „Hitlerem zaměstnanosti rozhýbané spotřeby“. Krach nebo válka. No, nazdar, pane doktore! Nabízíte věru pěkné perspektivy. Byť David Rath není v tomto punktu tak zcela originální: Hitlerovu politiku zaměstnanosti vychvaloval už Jörg Haider.
Užitím takového nejapného přirovnání se Rath dopustil buď nevědomé prostoduché demonstrace nedostatku všeobecného vzdělání a historických souvislostí či vědomé manipulace s povrchními a částečnými pseudopravdami. Musíme věřit, už v zájmu pacientů, že v medicíně se MUDr. Rath orientuje lépe než ve všeobecných znalostech dějepisu.
Kdybychom přistoupili na způsob „argumentace“ sociálnědemokratického odborníka na historii a ekonomii Ratha, mohli bychom stejně jako on bez uzardění říci, že Adolf Hitler byl socialista či se za něj považoval. Kupříkladu známý publicista Paul Johnson (a nejen on) to tvrdí. A při jistém zjednodušení a přímočarosti to lze připustit. Ten socialismus v názvu Hitlerovy strany figuroval. A rovnostářství i preferenci „dělného lidu“ nacisté hlásali. (Kromě rovnosti ras, ovšem.) S tím vším by se dalo lehce po rathovsku žonglovat. Lze si představit, jak by asi středočeský hejtman křičel, kdyby někdo jen tak veřejně vypustil z úst kupříkladu: „Socialisté jako jsou Adolf Hitler a David Rath…“