Před patnácti lety rozehráli čeští hokejisté olympijský turnaj století. V předvečer soutěže se někteří hokejoví funkcionáři v české výpravě prudce pohádali v jedné naganské hospůdce. Z týmu se, pokud vím, účastnil jen Ivan Hlinka. Oč přesně šlo, není zas tak moc důležité. Podle kusých svědectví asi takový pivní mišmaš mezi kluby a národním týmem. Příštích deset dní otřáslo hokejovým světem a i ten nejpodřadnější činovník byl u nás rázem „součástí něčeho VELKÉHO“. Všechno v našem hokeji bylo zase správné a nejlepší.
Za patnáct let nás pak oslnil „zlatý hattrick“, strachovali jsme se o zlomený malíček 2005, ohromila nás hokejová loupež 2010. Zlaté medaile jako mámivé pilulky, že vše je OK. Stále ještě obdivujeme Jaromíra Jágra a Martina Straku. Český hokej našel pár dalších talentů, ale popravdě počítáme už patnáct let spíš ztráty než nálezy.
Něco nám ale přece jen zbývá: Máme dobrou ligu a stále oblíbený a ve světě respektovaný národní tým. Diskuse o tom, že jeden z těchto dvou partnerů je důležitější, nenápadně houstne.
Tomáš Hertl a Michal Barinka nenastoupili v neděli proti Rusům, protože je v pondělí čekala ligová dohrávka. Vítkovice nenašly jiný termín, kdy by mohly zápas uspořádat, nový ředitel soutěže bizarní termín povolil. Jeden z největších talentů, jaké české kluby za patnáct let vychovaly, nemohl porovnat svou hru s ruskými mistry světa. Chyba! Vítkovický manažer Petr Husička mi ve třech smskách vysvětloval, že s protějškem Vladimírem Růžičkou nemohli najít jiný termín. A teď: Kdo je víc? Liga nebo národní tým? Dostáváme se na dřeň problému.
Ředitel soutěže Josef Řezníček měl podle mě dohrávku povolit s podmínkou, že nebude bránit nasazení hráčů v národním týmu. Ano, jistě, klubům jde o play-off. Ale podle výsledků nároďáku posuzuje společnost hokej jako celek. Televizní utkání s českými dresy si zapne zhruba třikrát větší publikum než extraligový zápas, a to má naše nejvyšší soutěž sezonu s rekordní sledovaností! Český národní tým dostává v hokejovém prostředí přednost asi tak jako prezidentská limuzína na dálnici. Ostatní „řidiči“ občas skřípou zuby, ale bez úspěšného nároďáku spadne český hokej na úroveň místní zábavy.
Český svaz ledního hokeje (ČSLH) se snaží vyvést náš hokej ze sebeklamu, který s sebou přineslo báječné vítězství v Naganu a všechny další zlaté úspěchy. Je to ani ne půl roku, co ČSLH řídí extraligu. Slibuje zlepšit katastrofální stav statistik (první vlaštovky už v tabulkách krouží). Na rozdíl od Švédů svaz také dobře zvládl návrat hvězd NHL do ligy, zlepšil starost o historii, snaží se mluvit a psát si s fanoušky. A zkrotil šílené plány některých klubů, které pod firmou APK plánovaly (a v minulosti bohužel i uskutečnily) nápady typu „uzavření extraligy“.
Svaz teď spustí program povinného zapojení mladých hráčů do extraligy. Nejsem si tímto plánem úplně jistý. Bude moc záležet na přístupu konkrétních manažerů a trenérů. Ale tohle opatření jednoznačně myslí na budoucnost reprezentačních týmů. Hlavně ty mladé výběry potřebují pobídku a naše talenty nějakou „domácí“ naději.
Na vyváženou bych doplnil odměnu, která by extralize slušela už dávno. Ať dostane Škoda Plzeň (a každý další vítěz základní části) kromě Prezidentského poháru, kterého se po loňské zkušenosti Sparty stejně nikdo z hráčů nedotkne, jeden milion korun jako prémii ze společných peněz. Vždyť kdo se po většinu roku nejlépe stará o jméno soutěže než ten, kdo nejvíc vyhrává?
