Papež je v Latinské Americe! Na mezinárodní letiště v brazilském Sao Paulu dorazil v ovzduší mimořádného očekávání ve středu odpoledne místního času (večer v Evropě). Na "Kontinentu naděje", jak Latinskou Ameriku sám před svým odletem z Vatikánu nazval, ho čeká téměř půl miliardy katolických věřících – téměř tolik, kolik v celém zbytku světa (!). Čekají ho ale také velké výzvy a nelehká úloha, totiž zatraktivnit postavení Vatikánu mezi Latinoameričany po odchodu jeho předchůdce, papeže Jana Pavla Druhého.
Papež měl být Latinoameričan
Jako by to kardinálové při poslední papežské volbě v Sixtinské kapli v dubnu 2005 nebrali vážně, ale Latinská Amerika je pro katolickou víru skutečně „Kontinentem naděje“ a papež měl být Latinoameričan. Alespoň podle stoupajícího počtu věřících a častých názorů, které jsem sám ve Vatikánu v období konkláve zaznamenával. Zatímco procento celkového počtu katolíků v Evropě v posledních desetiletích neustále klesá, roste jejich podíl na světovém počtu v takzvaném třetím světě a v Latinské Americe zvlášť. Z celkového počtu 1 115 miliónů katolíků na světě jich v Evropě žije jen 26 %. Na americkém kontinentu je to 51 %! Tedy včetně Spojených států. Ovšem i tam nejvíc katolíků tvoří přistěhovalci z Latinské Ameriky.
Země Latinské Ameriky jsou jedněmi z posledních, kde se lidé dosud modlí před spaním, před jídlem nebo třeba i když jen jedou autem či autobusem kolem kostela. Vánoce v Kolumbii a dalších zemích jsou dodnes svátky skutečně katolickými. Shon, přehnané dárky a přejídání tam o Vánocích neuvidíte. Zato se v každé rodině dodržují vánoční motlitby, tzv. „novenas“, od slova „devět“, tedy drží se posledních devět nocí před Štědrým večerem včetně. Vůbec přitom nevadí, že večerní modlení plynule přejde v taneční zábavu s latinskoamerickými rytmy v hlavním sále domu či před domem pod širým nebem. Na Štědrý večer se pak nescházejí jen rodiče s dětmi, ale celé široké rodiny se všemi strýčky, tetičkami, jejich rodinami, bratranci, sestřenicemi, potomky vlastními i nevlastními, babičkami, dědečky, kmotry, kmotřenkami atd. Rodinné oslavy v Kolumbii to jsou události vždy pro víc než sto lidí…! Sám jsem si v Kolumbii prožil Vánoce 4x a patřily k těm nejkrásnějším. Čistě katolické jsou samozřejmě i Velikonoce. Žádné pohanské zvyky a pomlázky z Velikonočního pondělí, ale Zelený čtvrtek a Velký pátek se svými poutěmi do vzdálených chrámů a modliteben na vysokých kopcích. Katolická jsou v Latinské Americe i manželství a svatby v kostele, se svými katolickými předmanželskými kurzy. Požehnání od Boha žádají dobří i špatní.
Splní Benedikt XVI. naděje?
Papež Benedikt XVI. necestuje ani zdaleka tolik jako jeho předchůdce Jan Pavel Druhý. Návštěvu Latinské Ameriky ale nemohl odkládat. Je to kontinent pro katolickou víru mimořádně významný. Hlavními body jeho návštěvy Brazílie je kanonizace prvního brazilského svatého, bratra Galvaa a zahájení 5. všeobecné konference latinskoamerického episkopátu. Na obou událostech se očekává přítomnost půldruhého miliónu věřících! Jen pro srovnání: na dosud největší mši Papeže Benedikta XVI. loni v Krakově přišlo kolem 700 tisíc věřících.
V Brazílii ale nepůjde jen o tyto dvě události. A papežova cesta není jen návštěvou Brazílie. Je to návštěva celé Latinské Ameriky. Návštěva, která navíc ukáže sílu či slabost osobnosti Josepha Ratzingera na tomto kontinentu. Latinoameričané totiž měli v mimořádné oblibě jeho předchůdce Jana Pavla Druhého a zvolení Josepha Ratzingera papežem nijak vřele nevítali. Je pro ně papežem příliš evropským, příliš konzervativním, chladným a také kontroverzním. Pozorovatelé už před jeho cestou do Brazílie upozorňovali, že Latinoameričané by mohli svůj vztah k Benediktu XVI. měnit k lepšímu úměrně tomu, jak hodně bude Svatý otec vzývat myšlenky a dílo svého předchůdce. (Záměrně užívám výraz „Svatý otec“, i když v televizních reportážích je toto označení zapovězeno. Důvodem je, že papež není Svatým otcem všech diváků. Ano, to sice není, jsou mezi námi protestanti, pravověrní, Židé, muslimové a věřící jiných náboženství, které hluboce respektuji. Přesto v naší kultuře podle mého soudu převažují křesťanské katolické tradice a pojmenování Svatý otec je zcela běžné i ve sdělovacích prostředcích celé řady dalších zemí světa, všech se stejně sekulárním charakterem státního zřízení jako je v ČR.)
A konečně, další hlavní výzvou papeže Benedikta XVI. a celé katolické církve v Latinské Americe je boj s chudobou a úsilí o sociální spravedlnost. Země Latinské Ameriky procházejí v posledních měsících a letech neobyčejnými změnami a obratem doleva. Vítězství levicových vlád ve Venezuele, Ekvádoru, Bolívii, Nikaragui a v menší míře i v Argentině, Brazílii, Chile a Uruguai je převážně odrazem nespokojenosti většiny voličů s výsledky tržních neoliberálních politik 90. let. Namísto aby tyto globální strategie přinesly zvýšení životní úrovně všech obyvatel, zvýšily počty a utrpení chudých a neprivilegovaných lidí vyčleněných ze společnosti. Pokud se životní podmínky chudých nebudou lepšit, budou dál volit levicové a třeba i autoritativní vlády a budou ztrácet naději a víru v Boha. Z podobných důvodů se v Latinské Americe už v 60. letech od katolických základů odtrhl směr „Teologie osvobození“, který ovšem Vatikán neuznává. Benedikt XVI. o současných problémech ví a ještě před odletem z Říma vyjádřil obavy z „dramatických sociálních nerovností v Latinské Americe“.
Návštěva Papeže Benedikta XVI. v Latinské Americe má být přelomová. V Brazílii bude do neděle. Cesta tedy skončí v době, kdy tento text ještě stále bude mým nejaktuálnějším na webu ČT24. Zatím se lze jen dohadovat, nakolik splní naděje, které do ní „Kontinent naděje“ vkládá, a jak se do té doby vztah Latinské Ameriky a Svatého otce vyvine.
