Jižní Ameriku ovládla fotbalová horečka. Už 42. Mistrovství Jižní Ameriky - Copa América - zahájilo ve středu 26. června na stadiónu Pueblo Nuevo ve městě San Cristóbal. Poprvé ve Venezuele. Úvodního ceremoniálu se vedle Diega Maradony zúčastnil také venezuelský prezident Hugo Chávez a jeden z jeho nejbližších spojenců na kontinentu, bolívijský prezident Evo Morales.
Zatímco devíti jihoamerickým a také dvěma už tradičně přizvaným severoamerickým mužstvům (Mexiko, USA) jde výlučně o fotbal, domácí Venezuelci tentokrát hrají o něco víc. Ve Venezuele posledních let už neexistuje sebeobyčejnější a sebeběžnější událost, kterou by nějakým způsobem neovlivnila současná politika a polarizace společnosti. A Copa América, to už je pořádný podnik. V rozdělené Venezuele ji proto kromě fotbalistů a jejich příznivců využívá jak Chávezova vláda tak opozice.
Rojo, rojito
„Podívej se na to, to bude další propadák a ostuda Chávezovy vlády,“ tvrdil mi ještě před měsícem mimořádně rozčilený podnikatel Carlos Padua, který mě doprovázel během natáčení reportáží o znárodňování ropného průmyslu. Cesta do povodí Orinoka nás totiž z Caracasu zavedla i do měst Puerto La Cruz a Maturín, dvou z devíti sídel Copy América. V té době fotbalové stadiony obou měst vypadaly jako neutěšená staveniště. „To chci vidět, jak to do začátku mistrovství stihnou,“ stěžoval si Carlos. „A to sem má příští týden zavítat inspekce Jihoamerického fotbalového svazu,“ dodal. „Hlavně že všude kolem už mají vlajky a obrovské billboardy, a na všech je Chávez!“
Venezuela to nakonec stihla. Peněz z ropy má přece jen hodně a ty dokáží všechno. Mistrovství Jižní Ameriky tak začalo 26. června bez problémů. Téma stadionů ale bylo po celou dobu jedním z těch, která na rozpory vlády a opozice jasně poukazovala. O každém zdržení v jejich výstavbě, o každém nedostatku informovala opoziční média až s jistou škodolibou radostí. A vláda zase na veškerou kritiku odpovídala v provládních médiích, kde pak původce obvinění označovala za zrádce a škůdce vlasti.
Podle opozice chce venezuelská vláda vytěžit z fotbalového mistrovství politický kapitál. Proto prý před turnajem nebyly k sehnání lístky na zápasy. Jejich prodej probíhal ve dvou vlnách. Podobně jako třeba při loňském Mistrovství světa v Německu, se vstupenky v první vlně prodávaly po internetu. Ve druhé vlně pak byly k dispozici v devíti městech, dějištích turnaje. Na mnohé se pochopitelně nedostalo, a tak se rychle začala šířit fáma, že lístky skoupili načerno Chávezovi stoupenci. Téměř každý Chávezův oponent před mistrovstvím říkal: „Chtějí, aby se stadiony při utkáních zbarvily na rojo, rojito.“ (Oblíbený výraz Huga Cháveze: rojo, rojito: červený, červeňoučký. Jde o barvu jeho hnutí, kterou užívají jeho stoupenci, když mu na veřejných mítincích vyjadřují podporu.) Prodej načerno zatím nikdo průkazně nepotvrdil, ale v kontextu současného dění v zemi by nebyl nepravděpodobný.
Ať tak či onak, Copa América ve Venezuele je pro vládu Huga Cháveze příhodnou příležitostí, jak světu ukázat pozitivní obraz země, která se vydala na cestu bolívarovské revoluce a Chávezova „socialismu 21. století“. Venezuelská vláda investovala do stavby a rekonstrukce stadionů a další infrastruktury miliardu dolarů. Veškerá propaganda z mistrovství také obsahuje zmínku či obraz revoluční vlády, Cháveze a jeho rojo, rojito. Na druhou stranu ale fotbalové šampionáty a sportovní podniky tohoto typu bývají vždy příležitostí k tomu, jak pozitivně „prodat“ zemi pořadatele. Na tom není nic mimořádného ani nového. Nové je v případě Venezuely ale to, že země, která „se prodává“ světu, není tou, jakou bývala. Je rozdělená na dvě: na stoupence vlády a opozici, a ne všichni se s jednotným národním projektem ztotožňují.
Zajímavé bude vidět, nakolik se venezuelští fanoušci sjednotí s národním fotbalovým týmem. Už teď je téměř jisté, že opozice bude chtít světové události ve své zemi využít i k tomu, aby se mezinárodně zviditelnila. Například protesty veřejnosti proti uzavření soukromé televizní stanice RCTV mají pokračovat i v době mistrovství, aby se o nich dozvěděla širší mezinárodní veřejnost. V jejich potlačování ale tentokrát budou mít vládní bezpečnostní síly spojence, Mezinárodní fotbalovou federaci – FIFA. Její normy totiž zakazují pořádání protestních manifestací v blízkosti sportovišť během jí organizovaných turnajů. „První bezpečnostní zóna je ve vzdálenosti dvou kilometrů od stadionu, další bezpečnostní kordon ve vzdálenosti jednoho kilometru a třetí 500 metrů od stadionu,“ uvedl před začátkem Copy América ministr vnitra Pedro Carreňo. Podle FIFA přitom důvodem bezpečnostních opatření není to, že se turnaj hraje ve Venezuele. Jde o běžná nařízení pro mezinárodní turnaje.
A konečně o fotbale – slibuje se mimořádná podívaná
No, a po delším politickém a společensko-ekonomickém úvodu ještě konečně pár slov také o tom nejdůležitějším – o fotbale. Znalci nejrozšířenějšího světového sportu určitě vědí, že mistrovství Jižní Ameriky hraje 12 týmů, bez kvalifikace: všech 10 zemí z Jižní Ameriky a v posledních letech i tradičně dva přizvaní hosté: Mexiko a USA. Los úvodních tří skupin je následující: 1. Venezuela, Uruguay, Peru, Bolívie. 2. Brazílie, Mexiko, Chile, Ekvádor. 3. Argentina, Spojené státy, Paraguay, Kolumbie.
Přestože se některé největší hvězdy po náročné sezóně omluvily (Ronaldinho, Kaká), vše nasvědčuje tomu, že letošní mistrovství Jižní Ameriky by mohlo být jedním z nejkvalitnějších. Nikdy v historii totiž Copa América neměla stoprocentní hráčské obsazení. Přeci jen to není Mistrovství světa ani Liga Mistrů. Nicméně letošních absencí není tolik, kolik bývá v jiných letech.
Tak třeba největší favorit, Brazílie, sice představí jen 6 hráčů z loňského mistrovství světa v Německu. Chybět budou už zmínění Ronaldinho a Kaká. Zato nastoupí vynikající útočník „bílého baletu“ Robinho nebo obávaný záložník z Arsenalu Gilberto Silva.
Mimořádný respekt vzbuzuje také tradičně silná reprezentace Argentiny. Nastoupí její nejzářivější hvězdy: Lionel Messi z Barcelony, Hernán Crespo, Carlos Tévez, Sebastián Verón, Javier Zanetti či Juan Román Riquelme.
Silní budou i Peruánci, Ekvádorci a Kolumbijci. Většina fotbalistů těchto i dalších týmů turnaje hraje ve špičkových klubech evropských lig, což garantuje kvalitu. A letošní Copa América navíc nemá outsidery. Tradiční popelka kontinentu, právě domácí Venezuela, si totiž v minulých letech výrazně polepšila. Na mistrovství světa se zatím stále ještě nekvalifikovala, už ale v kontinentálních soutěžích nekončí poslední, a často dokáže potrápit i favority. Takže Copa América ve Venezuele slibuje velkou podívanou. Mohla by stát i za námahu fanouškům evropským, kteří si kromě hledání zahraničních sportovních kanálů budou muset na přímé přenosy z utkání také přeorientovat denní režim. Ve Venezuele je o 6 hodin míň než v Čechách, takže zápasy se hrají až v našich nočních a časně ranních hodinách.
