"V Americe není místo pro ustrašené, kteří chtějí smíření za každou cenu. Ani pro ty, co skandují lepší rudý, než mrtvý. Potřebujeme muže a ženy schopné morálního pobouření, kteří mají víru a přesvědčení a jimž Bůh dal sílu a rozhodnost obhájit naši demokracii.„ Slova Johna Edgara Hoovera z myšlenkové zbrojnice Výboru pro neamerickou činnost ilustrují pozici jeho FBI na prahu Watergate. “Hoover byl člověk, který měl o demokracii trochu jinou představu, než my ostatní," říká v dokumentu USA versus John Lennon (2006) hyperkorektně novinář Walter Cronkite. Je podezřelé, když šéf federální policie, která má neutrálně chránit zákon a tečka, hřímá o odvaze, morálce a vlastenectví (nejspíš se jen zdráhá zařvat rovnou národ - rasa - síla - právo - pořádek).
Kapitola 5 - Fidelity Bravery Integrity nebo Garážmistr versus Kotelník?
FBI a Watergate
„Hoover používal FBI prakticky jako nástroj politického útlaku. Každý, kdo s něčím bojoval, vybočoval z oficiální linie. A tak se mohl stát terčem vyšetřování FBI,“ domnívá se novinář Geraldo Rivera. „Každý, kdo se koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let angažoval v jakémkoli hnutí kritickém k vládě, věděl, že ho FBI odposlouchává, špehuje, že pronásleduje falešně obviněné,“ dodává tehdejší radikální aktivistka, dnes univerzitní profesorka Angela Davisová. A bývalý agent FBI (1966 - 1987) John Ryan to potvrzuje: „Bylo strašné, co jsme dělali. Využívali nás, abychom likvidovali jakýkoli odpor.“ Lingvista a levicový aktivista Noam Chomsky říká: „Dospělo to až k politické vraždě - v Chicagu byl ve stylu Gestapa zavražděn Fred Hampton z Černých panterů.“
„To se Hooverovi líbilo. Rád slyšel, že agenti tyto organizace neutralizují. Nikdo se neptal, jestli je to správné nebo špatné, legální, etické, nemorální nebo jaké. Jen když to bylo účinné,“ komentuje to další agent FBI (1952 - 1977) Wesley Swearingen. (Jak si nevybavit scénu z Hřebejkových Pelíšků, kdy esenbák ve škole vypráví, jak dostal rozkaz zlikvidovat diverzanta na motorce, muže s koženou brašnou: „Rozkaz, ten zněl jasně: nesmí projet za žádnou cenu. Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo.“ To byli ovšem komunističtí vrazi ve stalinistickém Československu, zatímco Hooverův FBI jen chránil integritu jedné z nejvyspělejších demokracií světa, že.)
Sídlo FBI na washingtonské Pennsylvania Avenue 935 se jmenuje J. Edgar Hoover Building po otci-zakladateli, kterého se politici báli natolik, že jeho nástupcům zkrátili funkční období, aby nový Hoover už nevznikl. Jeho jménem pokrytecky pokřtil sídlo právě Nixon - dva dny po smrti šéfa FBI, kdy si už brousil zuby na jeho říši. Dokud Hoover žil, byl Nixon diplomat: „Někdy se říká, že pan Hoover je kontroverzní. Každý, kdo je silný, kdo bojuje za to, čemu věří, každý, kdo vytrvá, i když to nemá lehké, je nevyhnutelně kontroverzní.“ Nixonův poradce Gordon Liddy mluví po letech jinak: "V té době (Watergate, válka s Lennonem) sehrála FBI rozvratnou úlohu. Nejen, že shromažďovala tajné informace, ale své poslání viděla také v narušování nepřátelských pozic (poznámka autora: tedy ofenzivní strategie policie při potírání nežádoucí politické opozice)."
Garážmistr William Mark Felt (Deep Throat)
17. 8. 1913 - 18. 12. 2008
FBI ale také vyšetřil Watergate, usvědčil prezidentovy zločince a jeden z nejvyšších mužů úřadu byl tajným zdrojem novinářů, kteří z případu udělali světové téma. Znamená to, že Mark Felt začal po smrti temného pána rozprašovat pravdu a lásku Nixonovi rovnou pod nohy v zájmu americké demokracie? Rozhodně ne: veřejné dobro z watergateského zúčtování bylo spíš vedlejším produktem pragmatického střetu o pozice na vlivové mapě USA mezi Nixonovým Bílým domem a konzervativním křídlem FBI.
Po odkrytí Deep Throatovy identity (1. června 2005) napsal Post, že náměstek ředitele FBI Mark Felt byl "romantický ten, který říká pravdu, skrytý ve stínu washingtonské podzemní garáže". Obraz stvořil Woodwardův a Bernsteinův bestseller Všichni prezidentovi muži (All the President‘s Men, 1974). O dva roky později ve stejnojmenném filmu v roli Deep Throata při napjatých, přerušovaných nočních setkáních s Woodwardem (Robert Redford) naléhavě dýchá a šeptá herec Hal Holbrook. „Felt byl přesvědčen, že chrání FBI tím, že některé informace z výslechů a složek tajně dostává ven. Chtěl pomoci vytvořit veřejný tlak, který by Nixona a jeho lidi donutil zodpovídat se. Neměl než pohrdání pro Bílý dům a jeho snahu manipulovat FBI,“ napsal Woodward. Už jsme si ale řekli, že Felt měl silný osobní důvod jít proti Nixonovi (po Hooverově smrti se už viděl v jeho křesle, a prezident dal přednost svému člověku Patricku Grayovi). A ačkoliv Nixon se svými lidmi a metodami vládl už čtyři roky, informace o zločinném zákulisí jeho politiky začal Felt Woodwardovi dodávat až tehdy, když mu Nixon upřel post šéfa FBI. Co bychom se z Postu dověděli o Watergate, kdyby se Nixon s Feltem dohodl?
Odkrývání Watergate také zapadá do atmosféry, kdy všechno kennedyovsky mladé, tvořivé, pokrokové, svobodomyslné, nezávislé a neobávající se lehkých drog bojuje s temným, mccarthyovsky úzkoprsým, zpátečnickým a zločinem načichlým světem kolem Nixona. Ve zmíněném filmu je scéna, kdy Woodward s Bernsteinem dostávají z pokladníka Nixonova výboru Hugha Sloana informace o tajném fondu Nixonovy kampaně: „Snažte se mě pochopit. Jsem republikán,“ říká Sloan. „Já taky,“ reaguje Woodward a Bernstein ztuhne - jeho rodiče byli komunisté a právě Hoover po nich šel, zatímco za Nixonova chráněnce Graye začali do FBI nastupovat vlasatí liberálové a příslušníci menšin. A třešnička: když se v roce 1971 FBI opřelo do Johna Lennona (viz kapitola 6 Nebezpečné známosti Johna Lennona), byl to úřad stejně Hooverův, jako Feltův. O Feltově vztahu k Hooverovi Woodward napsal: „Omráčilo mě, když jsem zjistil, že Felt Hoovera obdivoval. Oceňoval, jak systematicky a železnou rukou vládne FBI. Hoovera, sebe a další ze staré gardy považoval Felt za hráz proti tlaku korupčního zla z Bílého domu.“ V roce 1980 byl Felt dokonce odsouzen za spiknutí, při kterém o deset let dřív poškodil práva disidentů z radikálního levicového hnutí Weather Underground. Před vězením ho nakonec, jak už jsme si řekli, zachránila milost prezidenta Ronalda Reagana. Otázka, jakou nezávislost hooverovsko-feltovské FBI proti Nixonovi chránilo, je tedy legitimní. FBI se za nekonečné Hooverovy vlády mentálně zakonzervovalo kdesi v éře jazzu, doutníků, psích deček a agentů-střelců (každý jednou spálí svou karmu a dál jen setrvačně brání pozici, dokud není darwinisticky smeten) a nová doba, kdy host vyhazuje vrchního, sofistikovaná realita politiky, ekonomiky a zločinu šedesátých a sedmdesátých let, už hooverovcům myšlenkově i technologicky ujížděla. Byli to paranoidní konzervativci za zenitem - možná jen vnímali moc o něco ideologičtěji, než ryzí političtí technologové kolem Nixona, což byli v podstatě bezzásadoví korupčníci. S odstupem Post napsal, že podaří-li se zbavit skutečného a nedokonalého Felta mýtu, bude obraz Watergate přesnější. „Jeho role v příběhu se přeceňuje,“ říká Bernstein. A tím chrání romantickou verzi příběhu, podle níž byla Watergate ovocem Vietnamu, Nixonovy posedlosti kennedyovským klanem, prezidentovy mentální lability, triumfem tisku a důsledkem povstání Kongresu proti prezidentovi.
V době odkrytí své role v případu Watergate (2005) žil Felt v Kalifornii, byl po mrtvici a moc si nepamatoval. Po desetiletí Woodward, Bernstein a jejich šéf Benjamin Bradlee trvali na tom, že identitu zdroje neodkryjí před jeho smrtí. „To tajemství jsme chránili prostě proto, že jsme drželi slovo,“ řekl Woodward. Podle něj spojila mladého provinčního reportéra s mužem z vrcholu hierarchie FBI historická náhoda. 15. května 1972 na parkovišti u nákupního centra v Laurelu (Maryland) střelec Arthur Bremer mnohočetně zranil demokratického prezidentského kandidáta George Wallaceho. Woodward, žhavý utrhnout pro sebe celostátní událost, zavolal Feltovi, kterého tehdy znal už dva roky. A ten mu poskytl špeky na první stranu, aniž by se tam objevilo jeho jméno. Bremerův případ se dostal do titulků čtrnáct dní poté, co se uvolnilo Hooverovo křeslo - a Felt „ten job vážně chtěl“, jak později přiznal. Takže když se mu Woodward za měsíc ozval kvůli Watergate, měla Feltova motivace obsazených deset políček z deseti.
„Woodward měl zdroj ve výkonné složce s přístupem k informacím z Nixonova výboru i z Bílého domu,“ uvádějí Felta na scénu Bernstein s Woodwardem ve čtvrté kapitole knihy Všichni prezidentovi muži (All the President's Men, 1974). Woodward píše, že poprvé s Feltem o Watergate mluvil telefonicky, protože ale kauza začala právě odposlechem telefonů a Felt ještě před jejím vypuknutím musel v Bílém domě konzultovat použití odposlechů proti lidem, kteří vynášeli informace, měl za to, že telefony budou napíchnuté. Proto vymyslel signály pro svolávání garážových schůzek (viz kapitola 4 Falešný (a prázdný) pomník investigativní žurnalistiky).
Hned na začátku určil Felt - podle Woodwarda s Bernsteinem - striktní pravidla: Nikdy nebude citován ani jako anonymní zdroj a nebude přímo poskytovat informace, jen „potvrzovat zprávy, získané odjinud a dodávat kontext“. To je legenda: když ale Woodward začne watergateský příběh rozebírat detailněji, lezou na světlo další a další konkrétní informace, které - v rozporu s deklarací o pouhém potvrzování a kontextu - dostal právě od Felta na klíč. Už dva dny po vloupání ujistil Deep Throat Woodwarda, že Post může vést spojnici mezi lupiči, bývalým agentem CIA Huntem a Bílým domem. Jedno z nejdůležitějších Woodwardových setkání s Feltem proběhlo 8. října 1972 (Postu i Feltovi teklo do bot: Nixon kauzu úspěšně neutralizoval). Felt mu odkryl širší pohled na Watergate, než si dokázal představit (poznámka autora: jedno z přiznání, že zdroj Felt svého agenta-novináře skutečně informačně krmil a vodil). Naléhal, aby s Bernsteinem kauzu sledovali až k Nixonovu bývalému ministru spravedlnosti Mitchellovi a k prezidentovým poradcům Haldemanovi a Ehrlichmanovi (poznámka autora: takže nejen poskytoval konkrétní informace, ale dokonce i naléhal, jak mají novináři postupovat). „Jen prezident a Mitchell vědí všechno,“ řekl Felt Woodwardovi.
Šéfredaktor Postu Bradlee údajně věděl jen to, že zdrojem je vysoký úředník z FBI. Vydavatel - stejně údajně - neznal Feltovu totožnost až do chvíle, kdy Post získal Pulitzerovu cenu a Nixon rezignoval. Že zdroj potřebuje krycí jméno, rozhodl šéfeditor Postu Howard Simons. Protože Felt trval na tom, že musí zůstat hluboko pod hladinou zveřejňovaných informací (deep background), napadl novináře název pornofilmu Deep Throat. Když vyšla kniha, byl Felt podle Woodwarda šokován, že do historie vstoupil s tak nechutnou visačkou.
Kotelník Louis Patrick Gray III.
18. 7. 1916 - 6. 7. 2005
Lze-li jistého pěvce (podle romanopisce Milana Kundery) označit za idiota hudby, mohl by Patrick Gray, bez urážky, být jakýmsi idiotem Watergate.
FBI vědělo, že muži zatčení při vloupání jsou ve spojení s Nixonovým výborem pro znovuzvolení, hned o víkendu, kdy byli lupiči zadrženi (17. - 18. června 1972). Nový, ještě nepřišroubovaný ředitel Gray dostal informace od náměstka Felta, který zároveň pouštěl novinářům. Takže - dovolíme-li si jistou ironii - nelze zcela vyloučit, že se šéf FBI od svého náměstka dozvěděl o Watergate přece jen o něco dřív, než novináři. I když oficiálně se nevědělo, kdo byl Deep Throat, třiatřicet let (viz kapitola 4 Falešný (a prázdný) pomník investigativní žurnalistiky), záznamy rozhovorů z Bílého domu odkrývají, že Haldeman už tehdy řekl Nixonovi, že právě Felt je zdrojem úniků. A Gray později potvrdil, že na něj Bílý dům pětkrát naléhal, aby Felta vyrazil. Gray ale podle vlastních slov věřil jeho ujišťování, že zdrojem není. Když pak Felt definitivně přiznal, že jím byl, Gray reagoval, že ho k tomu nejspíš vedla hořkost, že se místo něj stal šéfem FBI právě on (Gray). Po letech slušný postřeh, v době, kdy se kalila ocel případu, ale zkušený Felt se svým dezorientovaným nadřízeným nováčkem hrál bago.
21. června 1972 se Gray sešel s Nixonovými poradci Deanem a Ehrlichmanem v kanceláři posledního jmenovaného, kde dostal řadu obálek plných dokumentů z trezoru jednoho z hlavních watergateských spiklenců - Howarda Hunta. Dean Grayovi řekl, že dokumenty „souvisí s národní bezpečností a nikdy by se neměly dostat na světlo“. A pak ho opakovaně ujistil, že se netýkají Watergate. O půl roku později Gray přiznal, že dokumenty přinesl domů, zběžně je prohlédl, přičemž si všiml informací o atentátu na jihovietnamského prezidenta Diema - a pak listiny spálil v kotli. V přímé souvislosti se zničením dokumentů, které údajně neměly nic společného s Watergate, ale už se o tom bohužel nepřesvědčíme, Gray také 27. dubna 1973 židli ředitele FBI opustil.
Kudy vedla Grayova cesta do čela FBI? V roce 1970 ho Nixon jmenoval šéfem sekce pro lidská práva na ministerstvu spravedlnosti. O dva roky později se měl stát náměstkem ministra. Jenže zemřel Hoover a Nixon Graye 2. května 1972 (šest týdnů před Watergate) jmenoval úřadujícím ředitelem FBI.
Podle watergateských žalobců vznikla v FBI proti Grayovu ředitelování vzpoura. Kromě toho, že měl za úkol přinést Nixonovi do Bílého domu nezávislost FBI jako uťatou hlavu Jana Křtitele, byl příliš liberální. Nechával agenty chodit v barevných košilích, nosit dlouhé vlasy a dokonce - najímal ženy a veřejně káral nižší šéfy FBI. Gray byl přesvědčen, že citlivé svazky vynášeli z úřadu právě někteří z nich, a to ne proto, aby odkryli watergateské spiknutí a zničili Nixona, ale aby demonstrovali, že Gray není schopen vést FBI. Řízenými trapasy, které měly jeho administrativu znemožnit, se Graye snažili zbavit.
Nixon nicméně 15. února 1973 navrhl Grayovo potvrzení v úřadu (také by se to poté, co mouřenín Gray odvedl pro Nixona černou práci, když v kotli spálil, co bylo třeba, dalo brát jako příslovečný polibek smrti z hlediska nezávislosti FBI). Senát byl ale proti.
- WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1028/102741.jpg
- Mark Felt známý jako Deep Throat z aféry Watergate autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/588/58717.jpg
- Pulitzerova cena autor: ČT24, zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/164/16392.jpg
- Patrick Gray autor: ČT24, zdroj: www.en.wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1041/104004.jpg