Češi obvykle jen velmi mlhavě tuší, co znamená, když je maso halal, tj., že naporcované zvíře bylo poraženo ve shodě s muslimskou vírou. Kupodivu to však málokoho přinutí k tomu, aby si o tomto náboženském konceptu zjistil více. Ale nemalé části populace to na základě „jejich“ chápání „halalu“ nebrání vyvozovat dalekosáhlé závěry o povaze muslimské víry.
Nedávno ke mně doputovala přes Facebook zpráva o tom, že se zákazníci obchodního řetězce Billa bouří proti nabídce masa z kuřat, jež jsou poražena islámským způsobem (tj. jsou halal). Jak se ukázalo, záležitost je rok stará, ale sociální sítě ji dokázaly oživit. Někteří dotčení zákazníci a urputní islamobijci tehdy měli své postoje ostře vyhraněné. Zabíjení formou halal bylo považováno za kruté a následný prodej masa za takřka vlastizrádný, protože umožňoval muslimskou expanzi na našem území. Krom toho mělo mít nabízení halal masa v českých obchodech za důsledek například nepřímou podporu pedofilie, terorismu a utlačování žen.
Informační zoufalství
Celá kauza ukázala chabou informační gramotnost nejen konzumentů, ale i tvůrců mediálního obsahu. A bohužel ukázala i na nešvar, který českou společnost dlouhodobě provází – neschopnost kultivované a konstruktivní diskuze. Článek, jímž se ke mně celá záležitost dostala, je spíše afektovaným výkřikem s minimální informační hodnotou. Sám navíc uvádí, že informace čerpá z portálu Eurabia.cz, který je islamofobně-aktivistickou platformou, ne solidním médiem. Bohužel, i když poznání chtivý čtenář zavítá na stránky jednoho z nejnavštěvovanějších zpravodajských webů v ČR, tak v příslušném článku nalezne pouze definici halalu převzatou z Wikipedie.
Vzhledem k tomu, kolik vášní a zloby tyto texty vyvolaly, je smutné, že si s nimi dali jejich autoři tak málo práce. Mohli využít více zdrojů, zavolat odborníkům (arabisté, islamologové, veterináři) či se zeptat i věřících. Otázek je nasnadě celá řada – co koncept halalu znamená, proč vznikl či zda v něm zabíjená zvířata trpí méně či více (ono to totiž není tak jasné). Informační plochost „kauzy halal“ budiž důkazem, že ČR je stále intelektuální periferií vyspělého světa, protože kvalita zpracování tématu a nárok na kvalitu ze strany čtenářů byly slabé.
Co je to ten halal?
Vydal jsem se zeptat na pojem „halal“ více do hloubky Františka Ondráše, pedagoga z FF UK, který přednáší o arabské kultuře. V našem rozhovoru mimo jiné zaznělo, že halal je svou podstatou podobný principu židovského košer jídla a v islámu vznikl právě díky vlivu judaismu. Stranou však nelze ponechat ani ohledy praktické, protože způsob porážky halal pomáhá chránit maso před zkažením v horkém klimatu. Halal rovněž souvisí s vnímáním (ne)čistoty v orientální kultuře. Není proto jen o samotné porážce, nýbrž se jedná o islámsko-arabskou představu o hygieně a zdraví či, chceme-li, záležitost zdravotně-konzumní.
V užším, praktickém, slova smyslu, je halal rituální porážkou zvířete, kdy zvíře není z náboženských důvodů před smrtí omráčeno, jak je jinak v české společnosti obvyklé. Porážka na tento způsob je v ČR legální, protože ji umožňuje výjimka v zákoně na ochranu zvířat proti týrání (246/1992 Sb.), konkrétně se jedná o §5 odstavec 5, jehož text je k nahlédnutí například zde. Na základě toho pak ministerstvo zemědělství povoluje konkrétní výjimky.
Za zmínku stojí ještě jeden poznatek, který ze strany docenta Ondráše zazněl, avšak v české „halal diskuzi“ chybí. A to teze, že „náboženství hledá snadná řešení“ (tzv. výrok ad-dín jusr), a tak i jako konzervativní muslim mohu například na návštěvě jíst kuřecí či hovězí, i když není halal, abych odmítnutím neurazil svého hostitele. Stačí svůj čin myslet upřímně a vyřknout při něm šahádu, tj. islámské vyznání víry, která představuje poděkování Bohu za jeho dobrotivost a štědrost. Jedná se obecně o jediné možné řešení v případě, že zvíře nebylo zabito dle šaríji. Společenská ohleduplnost je totiž spolu se zdravím a životem přednější než formální dodržování náboženských zásad. Jinými slovy: halal vůbec nemusí mít konfrontační vyznění nebo být výrazem nějaké muslimské roztahovačnosti.
