Podle Jiřího Čunka je nemyslitelné, aby předseda koaliční strany nebyl ve vládě. Má to svou logiku, ovšem jen potud, pokud se to nevztahuje právě na osobu Jiřího Čunka. Lokální politik bez odpovědnosti k celku většímu než skupina stranických nohsledů, bez vkusu a elementární soudnosti, který "politiku jako službu" chápe jako službu sobě, opravdu nemá co dělat ani ve vládě, ani v politické straně nesoucí křesťanství na svém štítě. Nejvážnější ale je, že problém jednoho beznadějně zkompromitovaného ctižádostivce ohrožuje nejen jeho malou stranu, ale i vedení státu, jež se právě chopilo kormidla Evropské unie.
Dva vlci číhající na krk vlády
Je neuvěřitelné, kolik hanby druhdy vážená strana Jana Šrámka a Josefa Luxe (ale i komunistických patolízalů typu Josefa Plojhara) už musela přežít. Mohla to být mocná strana, která jako monopolní vyznavačka křesťanského světového názoru aspirovala na důvěru takřka tří milionů věřících občanů ČR.
Ale kolikrát po listopadu 1989 už museli prořídlí křesťanští voliči zavřít oči a zatnout zuby, aby KDU-ČSL vůbec mohli dát svůj hlas. Kdo nechápal, proč nebožtík Václav Benda po sametové revoluci zakládal konkurenční KDS, teď už to ví. Bylo to kvůli názorové nevyhraněnosti členské, ale zvláště funkcionářské lidovecké základny. Asi v tom hrála roli čtyřicetiletá ušlápnutost řadových lidovců, že naletěli těm nejméně spolehlivým a schopným. Střídání polistopadových předsedů KDU-ČSL se vyznačovalo kolísavou, spíše klesající úrovní, přičemž nejnižšího bodu dosáhl ten poslední, jehož účinkování v čele křesťanské strany je přehlídkou bezkoncepčnosti a trapnosti.
Bohužel, Čunkův politický „styl“, převážně založený na přihlouplých vytáčkách a průhledném mlžení, už infikoval větší část aparátu strany. Ukázalo se to i při jednání o „spásném“ nápadu obětovat při rekonstrukci Topolánkovy vlády nejúspěšnějšího ministra KDU-ČSL Miroslava Kalouska. Čunek dokonce samolibě popřel, že měl být odvolán on: „Nevěřím, že by premiér Topolánek myslel mé odvolání vážně.“ Kalousek by podle něj měl odejít, protože „proti vůli strany“ povolil internetové sázení. Jak ale upozornil ekonomický náměstek ministra kultury Tomáš Stejskal, „rozhodnutí ministra Kalouska znamená jediné - zvyšuje se míra regulace hazardu přes internet, protože doposud byla nulová.“
Ne, že by Kalousek byl příkladem vzorného křesťanskodemokratického politika, máslo na hlavě má jak kvůli „taktickým“ námluvám s KSČM, tak např. i pro nevybíravé umlčení poslance Jiřího Karase s jeho úsilím o zlegalizování práva na život od početí do přirozené smrti. Ale zatímco Čunek byl po celé své funkční období pro KDU-ČSL takřka neúnosnou zátěží, „ideologicky pomýlený“ Kalousek svou prací na ministerstvu financí, nejlepším hospodařením za posledních 11 let i získáním prestižního mezinárodního ocenění nepochybně vylepšil renomé křesťanských demokratů u mlčící většiny české veřejnosti.
Čunkovým stoupencem v předsednictvu je i místopředseda KDU-ČSL Stanislav Juránek, který Kalouska označil za sice vynikajícího ministra pro Českou republiku, ale špatného ministra pro KDU-ČSL. Tímto svým výrokem Juránek pouze odkryl mravní devastaci lidovecké špičky. Není třeba už ani dodávat, proč pro zachování Čunka ve vládě hlasovali další, ostatně politicky zcela bezvýznamní, členové předsednictva. Předsednictvo důvody svého rozhodnutí „tají“ a odkazuje na další stupně partajní mašinérie - celostátní konferenci (převolenou podle Čunkových představ) a celostátní výbor, který by Kalouskovo setrvání ve vládě mohl spíše podpořit.
Ať už jednání těchto dvou grémií dopadne jakkoliv, pravděpodobné je, že rozhodne také o dalším bytí či nebytí celé křesťanskodemokratické strany. Podpoří-li Kalouska, Čunek zřejmě bude chtít prosadit odchod lidovců z vlády. Byla by to další komplikace zvláště v Poslanecké sněmovně, ale fungování vlády očištěné od Čunka by to výrazně usnadnilo. Pouze odstavení Čunka, provedené rychle a rasantně, by ještě mohlo zachránit lidovce před jinak neodvratnou porážkou v příštích parlamentních volbách. Čunek by své straně paradoxně mohl nejvíce pomoci odchodem z jejího čela, stejně jako Václav Klaus rozchodem s ODS prospěl ODS. Zvítězí-li naopak Čunek nad Kalouskem, a splní-li premiér Topolánek své varování, že „vláda bez Kalouska bude zřejmě i vládou bez Mirka Topolánka“, může to znamenat rozpad kabinetu a tím i kolaps českého předsednictví EU. Dva vlci číhající na krk vlády - Čunek s Paroubkem - si budou moci podat ruce.