Tzv. vycpávkové výrazy jako prostě, vlastně nebo potažmo zamořily v posledním desetiletí jak češtinu psanou, tak češtinu mluvenou. Tuhle slovní vatu si vzal jazykový poradce ČT 24 na mušku ve svém nejnovějším sloupku.
Prostě co je v jazyce módní, potažmo in, je nicméně pro někoho úplně out
Nadpis snad výmluvně shrnuje dnešní téma. Začněme třeba tím prostě. Nahlédnutím do Slovníku spisovné češtiny zjistíme, že jde o příslovce znamenající jednoduchý, nenápadný, pouhý, nesložitý. Nahlédneme-li do Českého národního korpusu, pak zjistíme, že právě tohle příslovce se tam vyskytuje 16 502krát; často v beletrii, největší výskyt má v textech odborných a kupodivu nejmíň se s ním setkáme v textech publicistických. O čem to vypovídá? Zaprvé o tom, že jde o slovo spisovné. Jak ale sami vidíte, ani spisovnost sama nic nezmůže, když se spisovného slova začne nadužívat, a to především v těch případech, kdy mluvčí potřebuje jakousi pomocnou slovní vatu, kam tohle slovo můžeme v jistých kontextech určitě zařadit. Užívají ho hojně sportovci, politici, ale i vědci. To slovo samo o sobě opravdu není chybné, vadí spíš, když se ho užívá tam, kde je zbytečné. „Prostě jak řikal trenér, buď ten gól dáme nebo ho prostě nedáme, ale prostě o tom je fotbal. Buď prostě vyhrajete, nebo prohrajete. A remíza by v tomhle případě byla prostě prohra. My musíme prostě vyhrát.”
Spíš bychom mohli říct, že se tahle prostá vata rozšířila v určitých oblastech, u určitých zájmových (profesních) skupin a odtud se šíří dál – je totiž poměrně návyková. Lidé si rádi vytvářejí řečové stereotypy a tohle slovo mezi ně někteří z nás prostě zařadili. Jen tak mě napadá: Víte vy, kteří čtete tenhle sloupek, co to je prostá většina? A jak rozumíte spojení prostý pád?
To s potažmo se to má trochu jinak. Tohle slovo totiž ve Slovníku spisovné češtiny nenajdete, musíte jít až do Příručního slovníku jazyka českého. Tam se dozvíte, že původně existovalo v podobě potahmo. Vzniklo odvozováním, a to dnes už nevyužívanou příponou -mo, podobně jako koňmo, pěšmo, rozkročmo, letmo. Základovým slovem bylo substantivum potah. Potažmo se užívá ve významu vlastně nebo respektive, vzhledem k. Jde tedy o staré české slovo, které se do dnešní češtiny zřejmě vrátilo v době prezidentování Václava Havla. Jeho nástupce Václav Klaus je v jeho užívání šetrnější, opatrnější.
Protože neexistují starší výzkumy, lze se jen dohadovat, zda se naše slovní zásoba obohacuje o znovuobjevené slovo. V korpusu najdeme 453 dokladů. Uvidíme, jaký bude další osud tohoto příslovce, především tedy, jak se k němu postaví mluvené i psané sdělovací prostředky. Ty lze totiž označit za nejvlivnější iniciátory pohybu uvnitř spisovné normy. Jak jsem si stačil všimnout já, překládají si lidé tohle slovo taky jako hlavně a užívají ho především ti uživatelé jazyka, kteří usilují o vyšší styl svého vyjadřování, nejčastěji vysokoškoláci. A jak dokládá korpus, poměrně rovnoměrně se vyskytuje v textech beletristických, odborných i publicistických. Záleží tedy i na vás, potažmo na nás všech, jak se k „potažmu” postavíme.
A slovo nicméně? To najdeme v korpusu 9 976krát. Bývá označováno jako knižní a hodnoceno jako příslovce i jako spojka. Dnes je jím zaplavena především mluva politiků, v jejich ústech si našlo domov poměrně snadno a to poměrně snadné zabydlení se dá i poměrně snadno vysvětlit. Chová se spisovně a spisovné je, dodává vyjadřování jistý punc promyšlenosti, ale hlavně se jím dá velice dobře vyjádřit nejen souhlas, ale i nesouhlas, případně navodit polemika. A tuhle komunikační strategii samozřejmě rádi volí ti, jimž je způsob vyjadřování prostředkem k přesvědčování a ovlivňování druhých: diváků nebo posluchačů, tedy politici. „Nicméně s vámi teď nesouhlasím” zní jakoby slušněji než „Nesouhlasím s vámi”. Navíc tohle slovo dokáže upozorňovat na kontrast. V mluvených textech se nicméně užívá dnes jako souřadná přípustkově odporovací spojka. „Já o tom mluvil minulý týden v Otázkách pana Moravce, nicméně že jste to vy, pane redaktore, rád vám na to odpovím znovu.” Pokud bych mohl já něco navrhnout pro příští slovníky, určitě bych tohle slovo nehodnotil jako knižní. Jeho výskyt a obliba svědčí o opaku.
